Sušení párou je odstranění vlhkosti z vodní páry, tj. oddělení látky v plynném stavu od látky ve stavu kapka-kapalina.
Pára s teplotou nad teplotou nasycení při daném tlaku se nazývá suchá, neobsahuje kapičky vlhkosti. Sytá pára s kapkami vlhkosti je mokrá, přesycená. Ke zvlhčování páry dochází v důsledku odstraňování kapiček vody z odpařovacího zrcadla nebo z proudění směsi páry a vody.
Sušení párou má velký význam v tepelné energetice. Sušení párou je důležité zejména v parogenerátorech jaderných elektráren a v parních kotlích. Při zvýšeném obsahu solí, alkálií nebo organických látek v napájecí vodě se v kotlích tvoří pěna. Pěna je odváděna proudem páry. Při průchodu parovodní cestou se látky rozpuštěné v pěně ukládají do parovodů a turbína narušit jejich běžný provoz. Takové usazeniny zvyšují teplotu trubek a mohou způsobit spálení trubek. V některých úsecích parních cest (například v ohybech) mohou usazeniny úplně ucpat potrubí. Usazeniny na lopatkách turbíny mění teplotní režim lopatek a způsobují zvýšené axiální tlaky na disky. Kapky vlhkosti při vysokých rychlostech mají erozivní účinek na kov turbín. Aby se předešlo haváriím, je nutné snížit zatížení turbín. Usazeniny v parních strojích zvyšují opotřebení třecích částí, mění způsob průchodu páry a tím zhoršují vlastnosti strojů a snižují jejich účinnost. Snížení zvlhčování páry v důsledku strhávání vlhkosti je dosaženo použitím zařízení pro separaci páry . Pro boj s odstraňováním pěny se používají metody postupného odpařování, eroze pěnové vrstvy, mechanické ničení pěny, jakož i zařízení pro čištění (zejména odsolování a desilikonizace) napájecí vody. V lokomotivních kotlích se používají mechanické způsoby sušení páry (viz Sukhoparnik ).