Podložní hlíny jsou nevázané rozptýlené jílovité půdy, blízké sprašovým hlínám. Vznikl v pozdním neopleistocénu kvartérního období (QIII). Krycí hlíny nahromaděné během mikulinského interglaciálu a valdajského zalednění .
Obvykle mají hnědou, nažloutlou nebo načervenalou barvu, obsahují velké množství makropórů a trhlin. Plášťové hlíny neobsahují částice větší než 1–2 mm v průměru. Jsou stěží propustné pro atmosférické vody, ale mohou obsahovat posazenou vodu . Základní půdotvorné horniny mimočernozemního pásma jsou pokryvné hlíny .
Krycí hlíny pokrývají glaciální, fluvioglaciální a jezerně-glaciální ložiska v Bělorusku-Smolensku-Moskva , Valdaj , Belsk, Danilov , Galich a dalších pahorkatinách. Složením a vlastnostmi se pokryvné hlíny blíží spraším , převládají v nich prachové částice, mají vysokou pórovitost a vytvářejí svislé stěny v jamách .
Některé odrůdy plášťové hlíny připomínají morénu, zejména kvůli červenohnědé barvě [1] . Krycí hlíny se vyskytují na povodích a v říčních údolích , na pahorkatinách a sníženinách. Krycí hlíny mohou překrývat zeminu a rašelinu .
Na povodích je mocnost hlín 0,8-1,0 m, ve spodních částech reliéfu narůstá na 4 m. O původu plášťových hlín nejsou přesné údaje.
V různých dobách byly předloženy hypotézy o eolickém , vodním a soliflukčním původu plášťových hlín [2] . Známá je také hypotéza pokryvných hlín jako produktu zvětrávání morén při jejich opakovaném ochlazování a zahřívání.
Hustota krycích hlín: 1,4-1,8 g/cm³, rychlost šíření podélných vln v nich VP průměrně 500 m/s, přičemž kolísá od 400 do 700 m/s, rychlost příčných vln VS : 140-180 m/s, Poissonův poměr : 0,46-0,48, Youngův modul : 50-200 MPa, smykový modul : 18-60 MPa, soudržnost C: 15-30 kPa [3] .