| Pravoslavná církev | |
| Kostel přímluvy | |
|---|---|
| Kostel na přímluvu přesvaté Bohorodice na horách | |
| 51°32′25″ severní šířky sh. 46°02′06″ palců. e. | |
| Země | |
| Město | Saratov |
| zpověď | Pravoslaví |
| Diecéze | Saratov a Volskaja |
| Autor projektu | Alexej Salko |
| Konstrukce | 1876 - 1883 let |
| Hlavní termíny | |
| uličky | Jana z Kronštadtu |
| Postavení | Předmět kulturního dědictví národů Ruské federace regionálního významu. Reg. č. 641610577570005 ( EGROKN ). Položka č. 6400086000 (databáze Wikigid) |
| Stát | platný |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Kostel Přímluvy Nejsvětější Bohorodice, který je na horách , je pravoslavný kostel v Saratově , Saratovské a Volské diecézi ruské pravoslavné církve. Postaven v letech 1876-1883 architektem Alexejem Markovičem Salkem .
19. prosince 1929 uzavřena, v budově byla kolej Hospodářského ústavu, umělecké dílny, v roce 1931 byla zbořena zvonice. V lednu 1992 byl vrácen věřícím, 14. října 2000 byla hlavní kaple vysvěcena kněžskou hodností, 10. listopadu 2001 - levá kaple.
Centrální trůn chrámu je na počest Přímluvy Matky Boží , v levé uličce - ve jménu svatého spravedlivého Jana z Kronštadtu je další přenosný trůn. Trůn levé uličky nebyl vysvěcen plnou hodností, byla nad ním vykonávána pouze hodnost sv. Antimina .
Rektor církve - metropolita Saratovský a Volskij Ignác (zástupce)
V roce 1859 na náměstí na křižovatce ulic Aleksandrovskaja (dnešní M. Gorkij) a Bolšaja Gornaja byl péčí saratovského obchodníka Voronova postaven dřevěný trojoltářní kostel. Jeho hlavní trůn byl vysvěcen ve jménu Přímluvy Nejsvětější Bohorodice ; uličky - ve jménu svatých: apoštola a evangelisty Jana Teologa a proroka Božího Eliáše a ve jménu svatého proroka, Předchůdce a Křtitele Pána Jana , mts. Natalia a Prmc. Feodosia . Tento dřevěný kostel byl však studený a nemohl pojmout všechny farníky.
V polovině 70. let 19. století navrhl hlavní saratovský architekt A. M. Salko novou kamennou budovu s pěti kupolemi. Projekt byl schválen v roce 1876, finanční prostředky na stavbu byly vybírány především od místních obchodníků a měšťanů, kteří také věnovali stavební materiál a ikony. Stavba byla dokončena v roce 1882, poté pokračovala výzdoba interiéru další dva roky.
K vysvěcení chrámu došlo 20. ledna 1885. Na rozdíl od prvního přímluvného kostela byly uličky nového chrámu na počest kazanské ikony Matky Boží (vpravo) a ve jménu Nejsvětější životodárné Trojice (vlevo).
Nedělní škola byla otevřena v roce 1893. Ke kostelu patřila také farní škola, která se nacházela ve druhém patře velkého kamenného domu vedle kostela (nyní střední škola č. 30). Později se zde nacházely i třídy ženského Pokrovského vyšívání. Spodní patro budovy zabíral městský chudobinec. Kromě toho měl kostel ještě 3 stavení, kde bydlelo duchovenstvo, 15 verst ze Saratova statek a statek s 12 domy se 108 obyvateli.
V roce 1895 byla postavena 5patrová zvonice, ve které byla 28. května 1902 vybavena kaple na počest Iberské ikony Matky Boží.
S příchodem nové vlády, do roku 1918, byl veškerý majetek chrámu znárodněn, včetně domů pro duchovenstvo a farmy.
Ve 20. letech 20. století zůstal chrám pod jurisdikcí pravoslavné církve a nepřešel do rukou renovátorů.
19. prosince 1929 byl chrám uzavřen, jeho budova byla převedena do ubytovny Plánovacího (ekonomického) ústavu. Ve zvonici byla mateřská škola.
V roce 1931 byly rozebrány kopule kostela a odstřelena zvonice. Byl učiněn pokus vyhodit do povětří samotný chrám, který skončil neúspěchem. Vnitřek budovy byl renovován, v důsledku čehož došlo ke ztrátě nástěnné malby. Od 70. let 20. století se v bývalém chrámu nacházely dílny saratovských umělců.
V lednu 1992 byla zchátralá, neuspořádaná budova převedena do diecéze Saratov.
Dne 1. února 1992 bylo úsilím farníků zahájeno oživení navrácené svatyně. Díky práci arcikněze Vasilije Strelkova a úsilí farníků se kopule opět zvedly nad chrám a vrátila mu jeho dřívější podoba.
První liturgie se konala v Lazarovu sobotu 18. dubna 1992 ve vyklizené a částečně opravené levé lodi. Pro kapli, ve které byl instalován dočasný ikonostas, podepsal arcibiskup Pimen (Chmelevskij) antimension na počest Kazanské ikony Matky Boží.
V bubnu severozápadní kopule byla umístěna provizorní zvonice.
Od září 1997 probíhají práce na restaurování centrálního oltáře a podlah.
V březnu 1999 byly instalovány ikonostasy v pravé a levé uličce.
V den patronátního svátku, 14. října 2000, vykonal rektor chrámu arcikněz Vasilij Antipov nad hlavním oltářem chrámu Řád postavení svatých Antimenů.
Dne 10. listopadu 2001 také vykonal Řád postavení Svatých Antimenů nad trůnem levé kaple (bývalé Trojice), zasvěcené ve jménu svatého spravedlivého Jana Presbytera, Divotvorce z Kronštadtu.
Dne 18. prosince 2004 podepsal biskup Longin (Korchagin) ze Saratova antimension pro obnovenou pravou loď kostela (bývalý Kazansky), vysvěcenou na počest Iberské ikony Matky Boží. 4. ledna 2005 arcikněz Vasilij Antipov vykonal nad trůnem kaple obřad postavení sv.
Zvonice byla obnovena na svém historickém místě do roku 2004 podle projektu architektů A. V. Shitova a D. V. Golubinova. 28. listopadu 2004 byla na 44metrovou zvonici instalována kopule a upevněna prefabrikovaná věžička. Celková výška zvonice s věží je 66 metrů. Od května 2010 začala ve zvonici fungovat kostelní prodejna "Pokrovskaya kniga".
V roce 2007 začala nová rekonstrukce chrámu, která zahrnovala výměnu všech pěti kupolí, kompletní výmalbu interiéru a výzdobu fasády v nových vínových tónech.