Hraboš

Hraboš

hraboš bankovní
vědecká klasifikace
Doména:eukaryotaKrálovství:ZvířataPodříše:EumetazoiŽádná hodnost:Oboustranně symetrickéŽádná hodnost:DeuterostomyTyp:strunatciPodtyp:ObratlovciInfratyp:čelistiSupertřída:čtyřnožcePoklad:amniotyTřída:savcůPodtřída:ŠelmyPoklad:EutheriaInfratřída:PlacentárníMagnotorder:Boreoeutheriesuperobjednávka:EuarchontogliresVelký tým:Hlodavcičeta:hlodavciPodřád:SupramyomorphaInfrasquad:myšíNadrodina:MuroideaRodina:KřečciPodrodina:Hraboš
Mezinárodní vědecký název
Arvicolinae Gray , 1821

Hraboši neboli hraboši ( lat.  Arvicolinae , nebo lat.  Microtinae ) - podčeleď hlodavců z čeledi křečkovitých . Zahrnuje hraboše, lumíky , hraboše krtčího , lumíky a ondatry . Obývají širokou škálu stanovišť na severní polokouli .

Obecný popis

Mezi hraboše patří drobní myšovití hlodavci s délkou těla 7-50 cm, ocas je vždy kratší než tělo - 2-15 cm, hraboš váží od 15 g do 4 kg . Navenek připomínají myši nebo krysy , ale ve většině případů je od nich dobře odlišuje malá tlama, krátké uši a ocas. Barva vrcholu je obvykle monofonní - šedá nebo nahnědlá. Molární zuby u většiny druhů bez kořenů, neustále rostoucí, zřídka s kořeny (u většiny vyhynulé); na jejich žvýkací ploše - střídající se trojúhelníkové smyčky. Mají 16 zubů.

Hraboši krtonožci a hraboši kašmírští se přizpůsobili podzemnímu způsobu života. Ostatní hraboši ( ondatra , vodní krysy ), kteří se vyznačují větší tělesnou velikostí, vedou polovodní způsob života.

Podle paleontologických údajů se bezkořenové formy objevují minimálně v sedmi fylogenetických liniích: rody Lagurus , Eolagurus , Microtus sensu lato, Arvicola , Neofiber , Dicrostonyx , dále druhy bez kořenů v kmeni Lemmini a v podkmen Myodina z kmene Myodini , mezi nimiž jsou vazby na fosilním materiálu velmi špatně objasněny, ačkoli molekulární data připouštějí možnost nezávislé ztráty kořenů v nejméně třech liniích podkmene Myodina . U hrabošů bez kořenů jsou na dně očnice a na vnějším povrchu dolní čelisti dobře patrné kostěné otoky tvořené alveoly molárů. Zda existuje vztah mezi evolucí patrové kosti s nárůstem hypsodontismu, není známo, protože i u moderních nezakořeněných hrabošů se tvar zadní hrany patrové kosti liší ( Microtus , Alticola ). Evoluce tvrdého patra hrabošů mimomysových ( Mimomys ) nebyla dostatečně podrobně prozkoumána, ale je zřejmé, že typ tvrdého patra nezakořeněných forem kmenů Microtini a Lagurini [1] vznikl z typu mimomys .

Životní styl

Obývají kontinenty a mnoho ostrovů severní polokoule. Jižní hranice rozsahu vede podél severní Afriky ( Libye ), Středního východu , severní Indie , jihozápadní Číny , Taiwanu , Japonců a Velitelských ostrovů [a] ; v Severní Americe se nacházejí až do Guatemaly . V horách stoupají k horní hranici vegetace. Největší druhové diverzity a vysokého počtu je dosahováno v otevřené krajině mírného pásma. Často hnízdí ve velkých koloniích. V potravě převládají nadzemní části rostlin; některé druhy uchovávají potravu. Jsou aktivní po celý rok a přes zimu se neukládají k zimnímu spánku. Jsou velmi plodní, přinášejí 1 až 7 vrhů ročně (v průměru) 3-7 mláďat. U některých druhů ( ondatra pižmová , hraboš polní Microtus ochrogaster ) se na péči o potomstvo podílejí i samci. Hnízdí po celé teplé období roku, některé druhy hnízdí i v zimě, pod sněhem. Těhotenství trvá 16-30 dní. Mladí jedinci se osamostatňují v 8-35 dnech a brzy dosáhnou pohlavní dospělosti. Počet hrabošů podléhá kvůli vysokému reprodukčnímu potenciálu v průběhu let prudkým výkyvům. Očekávaná délka života v přírodě je od několika měsíců do 1-2 let.

Klasifikace

Podčeleď Arvicolinae se skládá ze 7 kmenů , 26 rodů a 143 druhů [3] , zahrnuje hraboše, lumíky, ondatru a další:

Fosilní druhy

Stav ochrany

Mnoho hrabošů je vážnými škůdci zemědělských plodin a přirozenými přenašeči patogenů tularemie , leptospirózy a dalších chorob. Jako kožešinová surovina se používají kůže velkých druhů ( ondatry ). Vzhledem k vysoké početnosti a jejím cyklickým výkyvům v průběhu let mají populace hrabošů vážný dopad na populace predátorů, jako jsou sovy sněžné a rys kanadský .

Řada vzácných druhů hrabošů je uvedena v Mezinárodní červené knize , včetně „kriticky ohrožených “ :

jako "Ohrožený" ( Ohrožený ):

jako "zranitelný" ( zranitelný ):

jako „být ve stavu blízkém ohrožení“ ( Near Threatened ):

Komentáře

  1. ↑ Hraboš rudý se usadil na Beringově ostrově koncem 70. a začátkem 80. let 19. století. Nejméně do roku 1882 podle L. Steinegera tento ostrov zcela zalidnila. Podle jedné verze byl přinesen náhodou s palivovým dřívím, podle jiné konkrétně pro obohacení potravní základny polárních lišek. Na ostrově Medny nejsou žádní hraboši [2] .

Poznámky

  1. ↑ Pozdnyakov A. A. Struktura tvrdého patra hrabošů (Rodentia: Arvicolinae) s poznámkami o systematice a nomenklatuře Archivní kopie ze 4. srpna 2016 na Wayback Machine // Proceedings of the Zoological Museum of Moscow State University. T. 49. 2008. S. 184-209. ( academia.edu Archivováno 27. prosince 2021 na Wayback Machine )
  2. ↑ Hraboš rudohřbetý Myodes rutilus Pallas, 1779. Poddruh M. r. jochelsoni . // Reserve "Commander" . Získáno 6. dubna 2022. Archivováno z originálu dne 26. října 2021.
  3. ↑ Ruská jména podle knihy The Complete Illustrated Encyclopedia. Kniha "Savci". 2 = Nová encyklopedie savců / ed. D. Macdonald . - M. : Omega, 2007. - S. 444-445. - 3000 výtisků.  — ISBN 978-5-465-01346-8 .
  4. ↑ 1 2 Panteleev P. A. (ed.), Hraboš vodní. Zobrazit obrázek. — M.: Nauka. 2001, str. 14
  5. ↑ Gromov I. M., Erbaeva M. A. Savci fauny Ruska a přilehlých území. Zajícovci a hlodavci. - Petrohrad: 1995. Str. 455-457.
  6. ↑ Pavlinov I. Ya. (ed.) Velký encyklopedický slovník. Savci. — M.: AST, 1999. s. 256.
  7. ↑ F. N. Golenishchev. Ili hraboš Microtus ilaeus (Thomas, 1912) . Získáno 3. května 2021. Archivováno z originálu dne 18. června 2021.
  8. ↑ T. A. Zorenko, F. N. Golenishchev. Hraboš kopetdagský Microtus paradoxus (Ognev et Heptner, 1928) . Získáno 3. května 2021. Archivováno z originálu dne 3. května 2021.
  9. ↑ Seznam druhů // Hlodavci bývalého SSSR. Hodnocení stavu a akční plán životního prostředí . Získáno 3. května 2021. Archivováno z originálu dne 3. května 2021.
  10. ↑ Ognev S.I. Zvířata SSSR a přilehlých zemí. Hlodavci. T. 7. - M.-L.: AN SSSR, 1950. - S. 290. Jako Microtus ratticeps limnophilus Buchner 1889. Jezerní krysa hlavatá
  11. ↑ Sokolov V. E., Orlov V. N. Klíč k savcům Mongolské lidové republiky. — M.: Nauka. 1980. 351 s.
  12. ↑ Pavlinov I. Ya. (ed.) Velký encyklopedický slovník. Savci. M.: AST. 1999, str. 257.
  13. ↑ Pradhan N., Sharma AN, Sherchan AM, Chhetri S., Shrestha P., Kilpatrick CW, 2019 Další hodnocení rodu Neodon a popis nového druhu z Nepálu // Červenec 2019 PLoS ONE 14(7) . Získáno 17. května 2021. Archivováno z originálu dne 25. listopadu 2021.
  14. ↑ V. E. Sokolovem navržený název „myší lemmings“ se neujal. Ve většině moderních děl se jim říká „bažiní lumíci“
  15. ↑ Sokolov V.E. Systematika savců. Svazek 2. - M .: Vyšší škola, 1977. S. 223.
  16. ↑ Sokolov V. E. Pětijazyčný slovník jmen zvířat. Latina, ruština, angličtina, němčina, francouzština. 5391 titulů Savci. - M . : Ruský jazyk , 1984. - S. 157. - 352 s. — 10 000 výtisků.
  17. ↑ Myodes sikotanensis Tokuda, 1935 - hraboš šikotanský (nepřístupný odkaz) . Získáno 26. července 2022. Archivováno z originálu dne 24. září 2015. 
  18. ↑ Gromov I. M. , Polyakov I. Ya. Hraboši (Microtinae) // Fauna SSSR . Savci. - L . : Nauka , 1977. - T. 3, vydání. 8. - S. 134. - 504 s. - (Nová řada č. 116).

Odkazy

Literatura