| Závod na opravu dieselových lokomotiv Poltava | |
|---|---|
| Typ | veřejná akciová společnost |
| Výpis na burze | PFT : PTRZ |
| Umístění | Poltava, sv. Gaevogo, 30 |
| webová stránka | trz.com.ua |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Závod na opravu dieselových lokomotiv Poltava ( ukrajinsky: Závod na opravu dieselových lokomotiv Poltava ) je závod ve městě Poltava , který opravuje dieselové lokomotivy pro potřeby železnic Ukrajiny, Běloruska , Ruska , Polska, Mongolska, Koreje a pobaltských zemí.
1. srpna 1870 byl otevřen provoz na úseku Kremenčug-Poltava, pro údržbu vozového parku započala v Poltavě stavba hlavních lokomotivních dílen charkovsko-nikolajevské dráhy (dokončena 15. března 1871) [ 1] [2] . Dílny byly vybudovány na bývalé bažinaté ploše přímo v šíji nádraží Poltava, nedaleko nádraží. Dílny mohly současně pojmout 23 parních lokomotiv, v tendrovém oddělení se opravovalo 6 tendrů a opravy probíhaly i na volných kolejích. Úroveň mechanizace práce byla nízká;
V roce 1883 uspořádali dělníci poltavských železničních dílen první stávku [2] na protest proti zpoždění výplaty mezd. Bylo propuštěno 50 pracovníků a správa dočasně uzavřela dílny. Dne 21. dubna 1884 dělníci dílen drželi druhou stávku, jejímž důvodem bylo pozdní vyplácení mezd a hrubé zacházení ze strany administrativy. Tato stávka měla organizovaný a masivní charakter - asi 600 dělníků zastavilo parní stroj, odmítlo pracovat a shromáždilo se na shromáždění na nádvoří dílen. Večer přijel do Poltavy přednosta železnice, peníze byly vyplaceny, ale následně bylo propuštěno asi 40 dělníků, kteří se stávky zúčastnili [3] .
V roce 1887 byla výroba modernizována: zvýšil se počet stání lokomotiv, objevil se svahový příkop. Počet zaměstnanců závodu dosáhl 450 osob.
V červenci 1891, v souvislosti se zavedením nových pravidel pro najímání, zhoršením pracovních podmínek a situace dělníků, jakož i zavedením 12hodinové pracovní doby zahájili dělníci v dílnách novou stávku, v jejímž důsledku se 12. hodinový pracovní den stanovený správou byl zrušen [4] .
Dne 10. října 1905 přestali pracovat dělníci železničních dílen, kteří se připojili k celoruské stávce. Brzy se k nim připojili pracovníci z jiných podniků ve městě. Dne 12. října 1905 se v Kanavě (montovně poltavských železničních dílen) konal slet stávkujících. Dílny zůstaly pod kontrolou stávkového výboru až do 23. prosince 1905 [5] .
V březnu 1918 se z dělníků nádraží a železničních dílen Poltava vytvořil vojenský technický oddíl železničářů (200 osob, velitel V. Šuljakov), který 23. března 1918 odešel na frontu a společně s jednotkami Rudé armády se zúčastnil několika bitev a zabýval se také opravami železničních tratí, mostů, kolejových vozidel a vytvořil několik nových opravárenských týmů. Dne 15. dubna 1918 téměř všichni pracovníci odřadu zahynuli v bitvě s bělogvardějci u Melitopolu a byli pohřbeni v hromadném hrobě ve stanici Akimovka [2] .
V červenci 1918 se dílenští dělníci zúčastnili celoukrajinské železniční stávky a otiskli výzvu všem dělníkům o solidaritě a zintenzivnění stávkového boje proti německo-rakouským okupantům [6] .
V roce 1920 bylo v závodě zřízeno učiliště, v roce 1922 bylo reorganizováno na živnostenské učiliště . Studenti FZU pracovali na průměru a generální opravě parních lokomotiv řady Ov a E .
Od roku 1924 byla provedena technická modernizace výroby, její dovybavení. V letech 1926-1927 se prostoj parních lokomotiv na opravy zkrátil na 69-57 dní.
Začátkem roku 1927 bylo zahájeno převybavování poltavských železničních dílen na opravnu lokomotiv, v roce 1929 byly dílny přeměněny na opravnu lokomotiv Poltava. V důsledku toho se do roku 1930 zvýšila produktivita podniku o 33 %, roční plán z roku 1930 byl splněn na 109,9 % [7] .
V letech 1929-1930 bylo opraveno 240 parních lokomotiv. Kromě oprav parních lokomotiv třinácti sérií se závod zabýval výrobou šneků, výtahů, asfaltových kotlů a silničních válců, náhradních dílů na traktory . Termín opravy parních lokomotiv byl zkrácen na 29,9 kalendářního dne. V roce 1931 se závodu podařilo dále snížit prostoje a za rok opravit 421 parních lokomotiv.
V roce 1938 byla na PRZ Poltava zvládnuta oprava výkonných parních lokomotiv FD , IS , SO .
Po začátku Velké vlastenecké války odešlo mnoho dílenských dělníků na frontu. V prvních měsících války závod pokračoval v opravách parních lokomotiv a zvládl výrobu vojenských výrobků. V červenci až srpnu 1941 zde byl postaven pancéřový vlak Maršál Budyonnyj [ 2 ] .
V souvislosti s přiblížením se frontové linie k Poltavě se z dělníků vytvořil prapor lidových milicí. Kromě toho se přes tisíc dělníků podílelo na výstavbě opevnění u vesnic Golovach a Malaya Pereshchepina. V červenci 1941 začala demontáž zařízení, na podzim 1941 byl závod evakuován do Krasnojarsku [2] (na základnu Krasnojarského závodu na opravu lokomotivních vozů ) a Irkutska [8] . Během německé okupace dělníci prováděli sabotáže, zdržovali opravy dílen závodu a vyřadili z provozu elektrárnu závodu, v důsledku toho byly plány okupačních úřadů na obnovu závodu zmařeny [9] .
Závod byl vážně poškozen německými nálety již v roce 1941 a při ústupu v roce 1943 Němci vypálili zbytek obchodů, v důsledku toho byl závod zničen z 97,5% a přežilo pouze 2,5% výrobní plochy . Na podzim roku 1943 byla zahájena obnova podniku [2] .
V lednu 1944 při reevakuaci průmyslových podniků byla do Poltavy vrácena technika a dílenští dělníci a v roce 1944 byla obnovena oprava parních lokomotiv v Poltavě [2] . Dne 27. února 1944 bylo vydáno rozhodnutí výboru obrany státu o obnově závodu na opravu lokomotiv Poltava. Autorem projektu stavby se stal charkovský inženýr E. M. Mushkin. Stavební a sanitární práce provedla zadavatelská organizace UVZ-15. V červenci 1944 byla uvedena do provozu první etapa závodu, která zahrnovala rekonstruovanou montážní dílnu lokomotiv, tendrové, lineární, strojní, kolové, elektrárnu a některá pomocná zařízení.
Závod opravoval parní lokomotivy řad C , FD , IS , SO a vyráběl náhradní díly pro jejich opravy. Od roku 1963 se věnuje opravám dieselových lokomotiv TE3 , TEP60 , TEP70 , 2TE116 , M62 . Kromě toho závod vyrábí zařízení pro opravy vozů a zařízení pro zkušební stanice reostatů pro dieselové lokomotivy.
V roce 1948 závod dosáhl předválečného objemu výroby parních lokomotiv z opravy, v dubnu 1949 opravoval 10 000. parní lokomotivu [10] . Za úspěchy v opravách parních lokomotiv a výrobě náhradních dílů pro železniční techniku v roce 1949 byl závod vyznamenán Řádem rudého praporu práce [2] . Závod dokončil Pátou pětiletku s předstihem, 24. srpna 1950, a do konce roku opravil 225 dalších parních lokomotiv nad rámec plánu [10] .
V roce 1963 závod opravil poslední parní lokomotivu, v prosinci 1963 začal s opravou dieselových lokomotiv a dostal nový název: Závod na opravu dieselových lokomotiv Poltava [11] .
V dubnu 1970 byl závod zařazen do Leninovy Jubilejní knihy slávy práce [12] .
Od počátku roku 1989 byl závod podnikem s vysokým stupněm mechanizace výroby, opravoval moderní lokomotivy několika sérií, vyráběl agregáty a stroje pro mechanizaci pracovně náročných procesů v železniční dopravě i náhradní díly. pro zemědělské stroje, podílel se na výstavbě sýpek a mechanizovaných chovů dobytka [2] .
Školení kvalifikovaných pracovníků pro závod provádělo poltavské učiliště č. 3. V bilanci podniku byla zařízení sociální infrastruktury: muzeum historie závodu, poliklinika, hydropatická klinika, sanatorium v r. Alušta, rekreační středisko na Psla, pionýrský tábor, sportovní spolek Lokomotiv (11 týmů a oddílů) a stadion pro 5 tisíc diváků [2] .
Po roce 1991 závod v důsledku ztráty ruského trhu výrazně omezil objem oprav dieselových lokomotiv.
V letech 2007-2009 závod realizoval zakázky na generální opravy nákladních lokomotiv řady 2M62 (U) pro Ruské dráhy. Ruské dráhy neprodloužily spolupráci s Poltavským TRZ. V budoucnu byla generální oprava dieselových lokomotiv řady 2M62 (U) umístěna společností JSC Russian Railways do LRP Ussurijsk a do JSC MLRZ MILOREM.