Poslední muž ( německy der letzte Mensch ) je termín , který zavedl filozof Friedrich Nietzsche ve svém díle Tak mluvil Zarathustra . Pojem popisuje protinožce imaginární vyšší bytosti, která se nazývá nadčlověk a jejíž brzký vzhled ohlašuje Zarathustra. Poslední člověk je unavený životem, odmítá riziko a hledá jen pohodlí a bezpečí .
Obraz posledního muže je nejplněji zastoupen v prologu Zarathustra. Cesta do stavu, v němž se nachází poslední člověk, je podle Nietzscheho cílem, který si zřejmě vytyčila západní civilizace . Zarathustra podle zápletky díla pronáší lidu kázání, ve kterém se snaží lidi vést k přijetí nadčlověka jako cíle lidského rodu. Když se mu nepodařilo najít pochopení, postaví před ně cíl tak odporný, že, jak předpokládá, by v nich měl vyvolat odpor [1] . Poslední muž je pacifista a konformista . Ve společnosti posledních lidí již neexistují rozdíly mezi vládcem a poddanými, silnými a slabými, chytrými a hloupými, vynikajícími a průměrnými. Sociální konflikty a problémy jsou omezeny na minimum. Každý člověk žije stejný život a žije v povrchní harmonii. Neexistují žádné originální, vzkvétající společenské tendence a nápady. Individualita a kreativita jsou potlačeny. "Země se stala malou a poslední člověk po ní skáče a dělá všechno malým. Jeho druh je nezničitelný jako hliněná blecha; poslední člověk žije nejdéle."
Společnost posledních lidí je v opozici k Nietzscheho myšlence vůle k moci, hlavní hybné síle, která je základem lidské přirozenosti a veškeré rozmanitosti života v celém Vesmíru.
Objevení se posledního muže, jak Nietzsche předpověděl, by bylo jednou z reakcí na nihilismus . Ale všechny důsledky smrti Boha se ještě plně neprojevily: „událost sama o sobě je příliš velká, příliš vzdálená, příliš vzdálená ve vztahu k možnostem porozumění mezi masami. Dokonce ani zprávy o něm nelze považovat za došlé dodnes“ [2] .