Dekret o sesazení Mikuláše I. – rozhodnutí přijaté polským Sejmem během povstání v roce 1830 , které formálně zbavilo ruského císaře Mikuláše I. práv na trůn Polského království .
Po demonstraci ve Varšavě a neúspěšné misi proruského ministra Xaviera Drutsky-Lyubetského v Petrohradě přijal Sejm 25. ledna 1831 rezoluci o sesazení císaře z trůnu.
Navzdory tomu, že tón dokumentu byl umírněný, znamenal zhroucení nadějí na mírové řešení problému. Polští historici se domnívají, že právě ode dne rozhodnutí se konflikt změnil ve skutečnou válku.
Z pohledu polské strany po vyhlášení „Detronizace o detronizaci“ nemohli dědicové Mikuláše I. používat titul polského krále a jejich další vláda nad Polskem byla tedy nezákonná, uzurpační. Z pohledu ruské strany byl tento dokument neplatný (bez právní moci), protože ústavu byla udělena Polskému království v roce 1815 panovníkem a pouze on ji mohl změnit. Po potlačení polského povstání v letech 1830-1831 byla ústava nahrazena Organickým statutem z roku 1832 .
Najświętsze i najuroczystsze umowy o tyle są nienaruszalne, o ile wiernie są dotrzymywane przez obie strony. Długie cierpienia nasze znane są całemu światu. Przysięgą poręczone przez dwu panujących, a pogwałcone tylekroć swobody - nawzajem i naród polski od wierności wobec dzisiejszego panującego uwalniają. Wyrzeczone na konci przez samego Mikołaja słowa, że pierwszy ze strony naszej wystrzał stanie się na zawsze hasłem zatracenia Polski, odejmując nam wszelką nadzieję sprostowania naszych krzywd, nie zostawiająch rozpacz sazla jak
Naród zatem polski, na sejmie zebrany, oświadcza: iż jest niepodległym ludem i że ma prawo temu koronę polską oddać, którego godnym jej uzna, po którym z pewnością będzie się mógłłym ludem, iż Żogłowęm zaprzyężęczem, iżżo mi zapr.
Nejposvátnější a nejvážnější smlouvy jsou nedotknutelné pouze tehdy, když je obě strany upřímně dodržují. Celý svět zná naši trpělivost. Svobody slíbené pod přísahou oběma pány a tak často pošlapaly obě strany a polský lid od věrnosti. Konečně slova samotného Nicholase, že první výstřel z naší strany bude vždy signálem ke zničení Polska, nám nenechala žádnou naději na nápravu způsobené křivdy, nezbyla nám nic jiného než ušlechtilý smutek.
Polský lid, shromážděný v Sejmu, tedy prohlašuje: je nezávislým národem a má právo dát polskou korunu tomu, koho uzná za hodné, na koho bude spoléhat, kdo, přísahaný vírou, bude pevně a bez předsudků dodržovat přísahou slibované svobody.
Adam Mickiewicz o tom napsal v básni Reduta Ordona ( 1832 ):