Doktor hudby

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 15. února 2022; ověření vyžaduje 1 úpravu .

Doktor hudby  je nejvyšší akademické vyznamenání v oblasti hudby , které původně existovalo na univerzitách v Cambridge a Oxfordu [1] . Prvním doktorem hudby (Dr. mus.) v Anglii je John Ganboys (1463), psal o mensurální hudbě [2] . Později začaly udělovat podobný titul slavným hudebníkům také německé univerzity [1] .

Na počátku 20. století měly téměř všechny univerzity ve Velké Británii právo povýšit na tento stupeň ; dříve to bylo privilegium univerzit v Oxfordu, Cambridge a Dublinu a také arcibiskupa z Canterbury . Titulu doktora hudby předchází bakalářský titul [3] .

Slavní doktoři hudby z Oxfordské univerzity: John Bull , Arn, Burnay, Calcott, Cooke , Haydn, Kroch, Wesley, Bishop, Steiner, Perry a slavní doktoři hudby z Cambridgeské univerzity: Greene, Boyce, Bennett, Cooke , McFarren, Sullivan, Joachim, Brahms, Dvořák, Boito, Čajkovskij (1893 [1] ) [3] .

Rarising to the power tradičně probíhalo na základě prezentované skladby (8hlasá fuga s orchestrem, na 40-60 minut představení) a speciální zkoušky , kterou pořádá profesor hudby. Oslava povýšení na doktorát je zpravidla doprovázena velkými ceremoniemi. Arcibiskup z Canterbury povýšil „Dr. Mus. pouhým vydáním příslušného diplomu [3] .

Doktorský stupeň německých hudebníků byl původně v podstatě stupněm doktora filozofie (Dr. phil.) ; v rozsáhlém oboru filozofie a hudby dostal velmi skromné ​​místo. Soutěž o tento titul probíhala na základě eseje z hudební historie, hudební teorie nebo akustiky a také zkoušky, která patří do oblasti věd souvisejících s hudbou (filozofie, fyzika , literatura atd.). Postupem času se požadavky na uchazeče o udělení titulu doktora hudebních oborů výrazně změnily [3] .

Čestní doktoři hudby jsou často udělováni honoris causa (bez zkoušky, z úcty k zásluhám) zasloužilým hudebníkům.

Viz také

Poznámky

  1. 1 2 3 Solovyov N.F. Doctor of Music // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
  2. Genboys  // Hudební slovník  : ve 3 svazcích  / komp. H. Riemann ; přidat. Ruské oddělení se spoluprací. P. Weymarn a další; za. a všechny doplňky vyd. Yu.D. Engel . - za z 5. něm vyd. - Moskva-Leipzig: ed. B. P. Yurgenson , 1904 .
  3. 1 2 3 4 Riemannův hudební slovník . — Moskva, Lipsko. G. Riemann, Yu. D. Engel. vydání z roku 1904.