Publius Sulpicius Galba

Publius Sulpicius Galba ( lat.  Publius Sulpicius Galba ; zemřel po roce 57 př. n. l.) - římský politik z patricijského rodu Sulpicius , praetor v letech 68/66 př. n. l. e., člen kněžského kolegia pontifiků . Neúspěšně si nárokoval konzulát roku 63 př.nl. E.

Původ

Publius Sulpicius patřil do šlechtického patricijského rodu Sulpicius , pravděpodobně pocházejícího z Camerinus . První Sulpicius (z těch zmíněných v pramenech) byl konzulem v roce 500 př.nl. e. a v budoucnu zástupci tohoto rodu pravidelně obsazovali nejvyšší římské pozice [1] . Podrobnosti o původu Publia a zejména jeho hypotetickém vztahu se Serviem Sulpiciusem Galbou , praetorem z roku 54 př.nl. e., nic není známo [2]

Životopis

Nejstarším zdrojem informací o Publius Sulpicia je mince s nápisem P. Galb. vyd. Voříšek. („Publius Galba, curule aedile “) a obraz hlavy Vesta a obětních zvířat. Z těchto údajů badatelé usuzují, že Galba zastával funkci curule aedile a v době svého zvolení byl již členem kněžského kolegia pontifiků . Badatelé pravděpodobně datují jeho edilitu do roku 71 [3] nebo 69 [4] před naším letopočtem. E.

V roce 70 př.n.l. E. Publius byl mezi soudci, kteří soudili případy vydírání [3] . Je známo, že bývalý guvernér Sicílie Guy Verres , který byl obviněn z korupce, mu dal výzvu [5] . Později (s přihlédnutím k požadavkům korneliánského zákona to mohlo být 68, 67 nebo 66 př . n. l. [4] ) Galba sloužil jako prétor a v roce 64 př. n. l. E. předložil svou kandidaturu na konzulát . Dalšími uchazeči o toto místo byli patricij Lucius Sergius Catiline , plebejci Gaius Antonius Hybridus , Marcus Tullius Cicero , Gaius Licinius Sacerdotus , Quintus Cornificius a Lucius Cassius Longinus [6] . Politické pozice Publia byly zjevně příliš slabé, navzdory všeobecnému respektu k němu: byl poražen a prohrál mimo jiné se svým konkurentem, patriciem (Catilina se podle výsledků hlasování stala třetí po Ciceronovi a Antony) [7] .

O rok později se Galba voleb nezúčastnil: zřejmě postoupil své právo svému příbuznému Serviu Sulpiciusovi Rufusovi , který také prohrál [3] .

Poslední zmínka o Publius Sulpicia pochází z roku 57 před naším letopočtem. e., když musel spolu s dalšími pontifiki zvažovat otázku legality zrušení náboženského zákazu na jednom pozemku na Palatinu [3] . Na tomto pozemku stál Ciceronův dům a Publius Clodius , který dosáhl vyhnání řečníka, budovu zničil a na jejím místě postavil Sochu svobody. Po svém návratu do Říma Cicero obnovil svůj dům a Clodius to prohlásil za rouhání. Papežové byli jednomyslní v podpoře Marcuse Tullia [8] [9] .

Poznámky

1. ↑ Sulpicius, 1931 , str. 731-732.
2. ↑ Sulpicius 47ff, 1931 , s. 753-754.
3. ↑ 1 2 3 4 Sulpicius 55, 1931 .
4. ↑ 1 2 Broughton, 1951 , s. 152.
5. ↑ Cicero, 1993 , Proti Verresovi, I, 18.
6. ↑ Cicero, 2010 , Atticovi, I, 1, 1.
7. ↑ Grimal, 1991 , str. 166.
8. ↑ Cicero, 1993 , On the Answers of the Haruspex, 12.
9. ↑ Grimal, 1991 , str. 258.

Prameny a literatura

Zdroje

1. Mark Tullius Cicero. Dopisy Marka Tullia Cicera Atticovi, příbuzným, bratru Quintovi, M. Brutovi . - Petrohrad. : Nauka, 2010. - V. 3. - 832 s. - ISBN 978-5-02-025247-9 , 978-5-02-025244-8.
2. Mark Tullius Cicero. Projevy . - M .: Nauka, 1993. - ISBN 5-02-011168-6 .

Literatura

1. Grimal P. Cicero. - M . : Mladá garda, 1991. - 544 s. - ISBN 5-235-01060-4 .
2. Broughton R. Magistráti Římské republiky. - New York, 1951. - Sv. I. - P. 600.
3. Münzer F. Sulpicius // Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft . - 1931. - Bd. II, 7. - Kol. 731-733.
4. Münzer F. Sulpicius 47ff // Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft . - 1931. - Bd. II, 7. - Kol. 751-754.
5. Münzer F. Sulpicius 55 // Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft . - 1931. - Bd. II, 7. - Kol. 758-759.