| Rozlišení 1030 | |
|---|---|
| Orgán | Rada bezpečnosti OSN |
| datum | 14. prosince 1995 |
| Setkání | č. 3606 |
| Kód | S/RES/1030 |
| Hlasování |
|
| Téma | Tádžikistán |
| Výsledek | přijato |
| Složení Rady bezpečnosti pro rok 1995 | |
| stálí členové |
|
| nestálí členové |
|
| Dokument | |
Rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 1030 (kód - S / RES / 1030), přijatá 14. prosince 1995, s odkazem na předchozí rezoluce 968 (1994) a 999 (1995) o situaci v Tádžikistánu, prodloužila mandát OSN Mise pozorovatelů v Tádžikistánu (MNVT) do 15. června 1996 a zhodnotila proces národního usmíření v zemi [1] .
V hlavním městě Dušanbe začala jednání mezi vládou a opozicí, což uvítala Rada bezpečnosti. Hlavní povinností stran bylo vyřešit své neshody vlastními silami a na jejich úsilí v tomto směru závisela mezinárodní podpora. Obě strany se zavázaly usilovat o mírové usmíření prostřednictvím ústupků a kompromisů. Rada rovněž upozornila na nepřijatelnost nepřátelských akcí na hranici s Afghánistánem.
Mandát UNMOT byl prodloužen do 15. června 1996 za podmínky, že Teheránská dohoda a příměří zůstanou v platnosti a strany se zavázaly k národnímu usmíření a podpoře demokracie. Generální tajemník Butrus Butrus-Ghálí byl požádán, aby každé tři měsíce informoval o situaci.
Bylo vyjádřeno znepokojení nad pomalým pokrokem v mírových rozhovorech a byla zdůrazněna potřeba okamžitého provedení opatření na budování důvěry. Mezi prezidentem Emomali Rahmonem a vůdcem Islámského renesančního hnutí byl podporován přímý dialog. Strany, UNMOT, mírové síly Společenství nezávislých států, pohraniční jednotky a mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě byly rovněž vybízeny k užší spolupráci.
| Rezoluce Rady bezpečnosti OSN přijaté v roce 1995 | |
|---|---|
| |