Rekreační zdroje
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 6. února 2022; kontroly vyžadují 6 úprav .Rekreační zdroje jsou kombinací přírodních, technických, přírodních, sociálně-ekonomických komplexů a jejich prvků, které přispívají k obnově a rozvoji duchovních a fyzických sil člověka, jeho pracovní schopnosti. S moderní a perspektivní strukturou rekreačních potřeb a technicko-ekonomických možností jsou využívány pro přímou i nepřímou spotřebu a poskytování resortních a turistických služeb [1] .
Jevy a objekty přírodního a antropogenního původu, které jsou využívány k turistice, rekreaci a léčbě, ovlivňují územní organizaci rekreačních aktivit, utváření rekreačních oblastí (středisek), jejich specializaci a ekonomickou efektivitu.
Skupiny rekreačních zdrojů
Existují socioekonomické (případně přírodní a kulturně historické) a přírodní zdroje rekreačních aktivit.
Rekreační zdroje se dělí do dvou hlavních skupin: přírodní a historické a kulturní.
Mezi historické a kulturní rekreační zdroje patří
- místa spojená s životem a dílem významných historických osobností,
- území, kde se zachovaly výrazné etnografické rysy,
- církevní stavby, muzea, umělecké galerie, historické památky, architektura, archeologie a podobně.
Všechny tyto rekreační zdroje přitahují lidi k uspokojení jejich duchovních potřeb a jsou schopny uspokojit žízeň po poznání, mění prostředí pro psychofyziologickou obnovu jedince.
Přírodní rekreační zdroje . Patří sem přírodní a přírodně-antropogenní geosystémy, přírodní objekty, jevy a procesy, které mají vnitřní i vnější vlastnosti a charakteristiky pro pořádání sezónních nebo celoročních rekreačních aktivit. V rámci přírodních rekreačních zdrojů lze rozlišit tyto zdroje:
- klimatický,
- krajina,
- orografický ,
- balneologické ,
- biotický,
- bláto,
- voda atd.
Každý z těchto typů se zase skládá ze samostatných poddruhů, např. balneologické zdroje se dělí na minerální vody různého chemického složení, a tím i různých léčebných účinků [2] .
Druhy rekreačních zdrojů
Po srovnání všech faktorů atraktivity rekreačních a turistických zdrojů dospěli vědci k závěru, že do budoucna zůstává hlavním zdrojem uspokojování turistických potřeb přírodní potenciál.
Rekreační zdroje oceánů a moří se vyznačují značnou rozmanitostí. Hlavní pobřežní rekreační a turistické oblasti:
- Atlantský oceán - pobřeží Středozemního moře jižní Evropy a severní Afriky, pobřeží Biskajského zálivu, Severní, Baltské a Černé moře, poloostrov Florida, ostrovy Kuba, Haiti, Bahamy, oblasti měst a městské aglomerace atlantické pobřeží Severní a Jižní Ameriky;
- Tichý oceán - Havajské ostrovy a východní pobřeží Austrálie, ostrov Hainan (Čína), pobřeží Japonského moře, oblasti měst a městské aglomerace na pobřeží Severní a Jižní Ameriky;
- Indický oceán - ostrov Srí Lanka, oblast pobřežních městských aglomerací Indie, východní pobřeží ostrova Madagaskar. Nyní získává oblibu turistické cestování na lodích (výletní plavby), podmořský rybolov, sportovní rybolov, windsurfing, cestování na jachtách, katamarány.
Mezi hlavní typy rekreačních zdrojů patří:
- letoviska nebo rekreační oblasti;
- náboženské a náboženské komplexy a jednotlivé stavby umístěné mimo sídla;
- starověká města, opevnění (jeskynní města, pevnosti atd.), lomy;
- města - hlavní město a historická centra;
- podhorské a horské země;
- lesní oblasti;
- pobřeží řek, jezer a nádrží;
- pobřeží teplých moří.
Literatura
- Balneologické zdroje Peredkarpattia / O. V. Fedun; Lvov. podíl un-t im. já Upřímný. - L., 1999. - 167 s.
Poznámky
- ↑ Rekreační zdroje světa - Ostrov poznání (nepřístupný odkaz) . Staženo 14. 5. 2017. Archivováno z originálu 13. 3. 2017.
- ↑ Rekreační zdroje - Rekreační geografie - Základní materiály online . Staženo 14. 5. 2017. Archivováno z originálu 19. 3. 2017.
| Cestovní ruch | |
|---|---|
| Cestovní ruch ( pohostinství ) |
|
| Základní pojmy |
|
| viz také |
|
Kategorie Portál Wikimedia Commons | |