| Seznam světového dědictví UNESCO | |
| Archeologický soubor města Merida [* 1] | |
|---|---|
| Archeologický soubor Mérida [*2] | |
| Země | Španělsko |
| Typ | Kulturní |
| Kritéria | iii, iv |
| Oblast [*3] | Evropa a Severní Amerika |
| Zařazení | 1993 (17. zasedání) |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Římské divadlo Merida ( španělsky Teatro romano de Mérida ) je starověké římské divadlo postavené ve starověkém městě Emerita Augusta , hlavním městě provincie Lusitania , za 16-15 let . před naším letopočtem E.
Divadlo prošlo několika přestavbami, zejména na konci 1. století našeho letopočtu. E. nebo počátkem 2. století (možná za vlády císaře Trajána ), kdy vznikla dodnes dochovaná fasáda před jevištěm. Za vlády císaře Konstantina I. ve 30. letech 30. století se objevily nové dekorativní architektonické prvky a dlažba kolem budovy. V období pozdní antiky bylo divadlo opuštěno a postupem času zmizelo pod vrstvami země, zůstalo vidět jen několik míst v horním patře. V místním folklóru se jim začalo říkat „Sedm židlí“, na kterých podle legendy rozhodovalo o osudu města několik maurských vládců.
Divadlo je součástí archeologického souboru města Mérida , největšího archeologického naleziště ve Španělsku. Svým složením bylo divadlo v roce 1993 zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO . Divadlo se nacházelo na okraji starověkého města, poblíž hradeb pevnosti. Část vyhlídkových míst byla postavena na svazích kopce, nyní známého jako Cerro de San Albin.
Divadlo bylo postaveno v přísném souladu s pravidly stanovenými římským architektem a vědcem Vitruviem . Proto je jeho struktura velmi podobná divadlům v Dougga ( Tunisko ), Orange ( Francie ), Pompejích ( Itálie ) a Římě .
Sedadla pro diváky a orchestr
Půlkruhový tvar amfiteátru byl vepsán do svahu kopce San Albin. V jednu dobu se do divadla vešlo 6000 diváků. Průměr půlkruhového amfiteátru byl asi 86 metrů. Sedadla pro diváky byla rozdělena do tří zón: spodní (22 řad), střední (5 řad) a horní, ta se do dnešních dnů dochovala v havarijním stavu. První řady spodního pásma, kde seděli zástupci bohatých sociálních vrstev obyvatelstva, tvořilo pět radiálních sektorů oddělených schodišti. Horizontální úroveň a chodba oddělovaly tyto řady od horních. Střední a horní zóna, každá po 5 řadách, byla podepřena složitým systémem oblouků a valených kleneb . Přístup do divadla a výstup z něj umožňovalo 13 vnějších dveří. Půlkruhový prostor orchestru byl vydlážděn bílým a modrým mramorem a byl určen pro sbor . Nechyběly ani tři řady polohovatelných sedadel pro nejvyšší šlechtu a senátory, oddělené od ostatního publika mramorovým parapetem, z něhož se dochovaly fragmenty.
Scéna
Divadelní scéna je 7,5 metru široká, 63 metrů dlouhá a 17,5 metru vysoká. Tvoří ho 2 řady korintských sloupů s mramorovými římsami a podstavami, v prostoru mezi nimi byly sochy římských bohů a hrdinů, které byly interpretovány i jako obrazy římských císařů.
Z celého divadla zůstalo až do konce 19. století k vidění pouze tzv. „Sedmi židlí“. Vykopávky budovy zahájil v roce 1910 archeolog José Ramón Melida. Rekonstrukce pomníku proběhla v 60. a 70. letech 20. století, pod vedením archeologa a architekta Josého Menendeze Pidala a Alvareze bylo přestavěno čelo jeviště.
V současnosti je divadlo nejnavštěvovanější památkou ve městě. Od roku 1933 se na jeho území navíc koná Festival klasického divadla v Méridě, nejstarší svého druhu ve Španělsku.