| historický stav | |
| římské vévodství | |
|---|---|
| 590–754 _ _ |
Římské vévodství ( lat. Ducatus Romanus ) je středověký administrativně-územní útvar na území Apeninského poloostrova v letech 590-778. Jako vévodství Neapol , vévodství Řím se ukázalo jako provincie zbytku Byzantské říše , pak dosáhlo autonomie a následně se stalo nezávislým státem.
Bezprostředně po lombardské invazi do Itálie v polovině 6. století bylo jádro území budoucího vévodství (město Řím a okolní Lazio ) baštou byzantského odporu. Toto území, stejně jako celý byzantský koridor , v té době zahrnovalo exarchát Ravenna , podřízený římskému (byzantskému) císaři v Konstantinopoli. Kolem roku 590 však papež Řehoř I. ve svém dopise poprvé používá nový titul „Vévoda římský“. Ve skutečnosti to byl Řehoř I., kdo inicioval vznik nového státu ve státě, který se stal centrem místní opozice nejen vůči Langobardům , ale ve větší míře i vůči Byzantincům.
V roce 725 byl exarcha Ravenny nucen vyslat trestnou výpravu do Říma, aby si podrobil papeže Řehoře II . Navzdory rostoucí moci papežství politická moc ve vznikajícím vévodství ještě nějakou dobu patřila vévodům . Pozdější vévodové se dokonce pokusili odstranit papeže organizováním tajných dohod a převratů. Ale jak vliv Byzance v regionu slábl, papežové hledali a nacházeli stále větší podporu u Franků a Langobardů. Ten velkoryse poděkoval papežům za jejich „prozápadní“ orientaci a dal jim dary v podobě území zabraných Byzantincům ve střední Itálii, což znamenalo počátek tzv. papežských států .
Po dobytí Severní Lombardie Franky se moc papežů ve vévodství stala absolutní, světskou i náboženskou. V letech 778 až 781 již nejsou vévodové jmenováni papeži, ačkoli v roce 815 je zmíněn jistý vévoda Sergius. Poté je římské vévodství konečně přeměněno na papežské státy .