Román o Fauvelovi

Román o Fauvelovi ( fr.  Roman de Fauvel ) je satirická báseň s rozsáhlými hudebními vložkami, ve staré francouzštině a latině. Poezie je připisována notáři královského dvora v Paříži Gervaise du Bus (Gervès du Bus). Autoři hudebních skladeb jsou většinou anonymní. Dílo je známé ve dvou vydáních: krátké je datováno 1314, rozšířené je datováno 1318.

Stručný popis

Román o Fauvelovi se dochoval ve dvou verzích – krátké a rozšířené. Krátká verze (1314), obsahující pouze báseň o 3280 řádcích, se dochovala ve 14 rukopisech. Rozšířená verze (1317 nebo 1318), která spolu s básní obsahuje různé přílohy - fragmenty prózy, umělecké miniatury a hudební skladby, se dochovala pouze v rukopisu F-Pn fr.146.

Fauvel je vlastní jméno pro osla nebo koně, příbuzné fr.  fauve divoký, dravý. Neologismus je tvořen jako zkratka z kombinace šesti hříchů:

Hudba v románku Fauvel

Román obsahuje 169 anonymních monofonních a vícehlasých skladeb, z toho 56 v latině a 113 ve francouzštině, převážně v paraliturgických a světských formách/žánrech, včetně le , ronda , virelle , balad , dirigování a moteta .

Zvláštní historickou hodnotu mají vícehlasé hry (celkem 34); některé z nich identifikoval Heinrich Besseler jako moteta Philippa de Vitryho :

  1. Favellandi vicium / Tenor
  2. Mundus a mundicia / Tenor
  3. Quare fremuerunt / Tenor
  4. Presidentes in thronis / Super katedrála / Ruina
  5. Jure quod v opeře / Scariotis geniture / Superne matris gaudia
  6. V mari mizerie / [Manere]
  7. Ad solitum vomitum / [Regnat]
  8. Plange, nostra regio / Nulla pestis est gravior / Vergente
  9. Qui secuntur / Detractor est nequissima vulpis / Verbum iniquum et dolosum
  10. In principibus perpera / Ex correctis arboribus / Neuma de alleluya
  11. Ve, qui gregi deficiunt / Quasi non ministerium / Trahunt in precipicia / Displicebat
  12. Vos pastores adulteri / Orbis orbatus / Fur non venit (Philippe de Vitry)
  13. Que nutritos filios / Desolata mater ecclesia / Filios enutrivi et exaltavi
  14. Fauvel nous a fait present / Ja voi douleur avenir / Fauvel: autant m'est si poise
  15. Rex beatus, Confessor Domini / Secuers ioians / Ave
  16. O Philippe, prelustris Francorum / Servant regem misericordia / Rex regum
  17. O Nacio nephandi / Condicio nature / [M]ane prima sabbati
  18. Alieni boni invidia / Facilius / Imperfecte canite
  19. Veritas arpie / Johanne
  20. Ade costa dormientis / Tenor
  21. J'ai fait nouveletement / La mesnie fauveline / Grant despit ai ie
  22. Inter amenitatis tripudia / Revertenti
  23. Sicut de ligno parvulus / Inflammatus invidia / Tenor
  24. Se me desirs / Bonne est amours' / [A]
  25. Heu, Fortuna subdula / Aman novi probatur exitu / Heu me, tristis est anima mea (Philippe de Vitry)
  26. Quomodo cantabimus / Thalamus puerpere / Tenor
  27. Quoniam secta latronum / Tribum, que non abhorruit / Merito hec partimur (Philip de Vitry)
  28. Maria, virgo virginum / Celi domina / Porchier mieuz estre ameroie
  29. Omnipotens domine / Flagellaverunt Galliam
  30. Adesto, sancta trinitas / Firmissime fidem teneamus / Alleluya. Benedictus (Philippe de Vitry)
  31. Scrutator alme cordium / Tenor
  32. Ihesu, tu dator venie / Zelus familie / Tenor
  33. In nova fert / Garrit Gallus / N[euma] (Philippe de Vitry)
  34. Bon vin doit / Quant ie le voi / Cis chans veult boire

Z hlediska dějin hudby zaujímá Fauvelova romance hraniční polohu - zčásti je její vícehlasý repertoár připisován době Ars antiqua , zčásti Ars nova .

Edice

Literatura