Šavle (šerm)

Sportovní šerm

V současné době[ kdy? ] existují tři hlavní (nejběžnější) disciplíny sportovního šermu : šavle, meč a šerm . Dříve existoval také elastický bajonet, ale nyní je extrémně vzácný. Šavle je jediný druh ve sportovním šermu, ve kterém se uplatňují sekací údery. Sportovní šavle má velkou záštitu, která chrání ruku před údery z boku a má vlevo od rukojeti dvojitou pro uchycení napájecího kabelu. Průměrná délka čepele je 87 cm (ne více než 88), celá šavle je 104 cm (ne více než 105) a hmotnost je 400-500  g .

Je vybavena elektrickými údery, na rozdíl od meče a rapíru - čepel nemá hrot a pro elektrické zařízení je jedno, která část čepele byla zasažena, včetně záštity. Jakákoli čepel šavle je „tupá“ - z bezpečnostních důvodů nutně končí zesílením se zaoblením, pokud tam není (ulomená nebo poškozená), čepel nelze použít.

Vybavení šavlí a historie jeho zdokonalování

Šerm šavlí jako poslední přešel na systém elektrické fixace kvůli některým technickým potížím (chybějící jednoduché řešení s knoflíkovou špičkou jako u meče nebo fólie). Staré sportovní šavle proto neměly připojený elektrický kabel. Nejprve byly šavle vyrobeny výhradně z ocelových prvků, včetně záštity. Rukojeť byla zároveň dřevěná s naneseným vlnitým zářezem na povrchu. Takové šavle byly dost hrubé a těžké a rychle mnuly ruku. V 70. a 80. letech SSSR přešel na modernější šavle s hliníkovými záštitami, pogumovanou rukojetí a lehkými ocelovými čepelemi maďarské výroby (s konkávními hranami). Zvláštností těchto čepelí je, že se postupem času postupně opotřebovávají. Takovou čepel poznáte snadno - většinou se téměř po každém souboji zdeformuje a šavle ji musí na dráze „narovnat“ (bývá z měděného pletiva, boj za stopou je zakázán). Dříve nebo později se taková čepel zlomí a boj ustane. Pokud se protivníkova čepel při úderu batmana zlomí, pak se taková rána obvykle počítá. Opotřebované ostří snadno prorazí obranu soupeře kvůli „překrývání“, někteří sportovci za tímto účelem své ostří záměrně ostarali smirkovým papírem, i když je to jistě neetické chování. Mimo jiné „přesahy“ jsou pro nepřítele často velmi bolestivé.

Změnil se i ochranný oděv. Staré bryndáčky se často vyráběly v černé barvě, která trochu připomínala prošívanou bundu . Dlouhou dobu se nepoužívaly ochranné kalhoty, místo nich bylo možné šermovat v běžných cvičných kalhotách. Postupem času se objevily speciální šermířské rukavice průmyslové výroby, chrániče loktů a speciální šermířské „pantofle“ – připomínající polotenisky nebo látkové tenisky, ale se zvýšeným pogumováním na vnitřní straně. Zhruba stejnou evolucí prošly i masky – od těžkých a nepohodlných až po ergonomicky dokonalejší.

Minimální sada pro účast v tréninkovém souboji je šavle, maska, náprsenka. Bez nasazené masky je přísně zakázáno vést jakoukoli bitvu nebo dokonce komickou imitaci bitvy. Bez pancíře se nedá ohradit. Velmi se nedoporučuje bojovat bez rukavice. Zbytek vybavení je považován za volitelné a není vždy vyžadován. Stav (opotřebení) masky je nutné pečlivě sledovat.

Základní pravidla šermu šavlí a historie jejich vývoje

Počítají se pouze rány nad pás (tělo, ruce, rukavice a maska). Důležité je udeřit jako první. Při bodování simultánními údery má výhodu ten, kdo postupuje vpřed (s výjimkou preemptivních úderů „v kontratempu“ apod., ty však samozřejmě nejsou současné), avšak při zachycení (ubrání) soupeřova výhoda čepele přechází na toho, kdo zachytil (obrana-odpověď nebo batman-úder).

Rysem šermu šavlí je, že je mnohem obtížnější se bránit než udeřit během útoku. Proto má mnoho bojovníků, zejména začátečníků, tendenci útočit tak často, jak je to jen možné. V případě sporu nebo tzv. vzájemného napadení se úder nikomu nepřipisuje. Existuje systém pravidel („priorita útoku“ atd.), v případě systematických opakovaných vzájemných útoků, opakovaných výjezdů za konec trati atd., protahování bitvy a tím snižování zábavy v souboji.

Rozhodčí kromě technických funkcí plní i další - varování a trestání bojovníků tak či onak za systematické traumatické údery „švihem“, údery pod pás, spory s rozhodčími o udělený úder a další typy nesportovního chování. Kromě hlavního rozhodčího mu na velkých soutěžích pomáhají většinou 4 postranní rozhodčí.

Mimo jiné existují některá další pravidla a obecně uznávaná etiketa chování na trati. Boj začíná pozdravem a po povelu rozhodčího. Údery způsobené po příkazu k ukončení boje a mimo oplocení se nepočítají. Nemůžete bojovat, pokud nepřítel z jakéhokoli důvodu nemá na hlavě ochrannou masku nebo zvedl volnou ruku, nemůžete zahájit boj, pokud nepřítel nemá v rukou šavli atd. V zásadě se za dobrou formu považuje rozpoznání kontroverzní rány a za špatnou - nejrůznější výkřiky a násilné emocionální projevy během bitvy. Považuje se za normální přiblížit se k soupeři a omluvit se za zasazený bolestivý úder.

Je přijatelné schovat volnou ruku za záda, ačkoli to většina zkušených šermířů nedělá. Přitom žádný zkušený šermíř nikdy během souboje nedrží volnou ruku spuštěnou pod opaskem nebo „nezdvihne“ ozbrojenou ruku nahoru.

Nyní v šavli je při postupu vpřed zakázán příčný krok (pokrok s odstraněním nohy z neozbrojené strany dopředu nohy z ozbrojené). Dříve byla tato technika povolena a říkalo se jí bleskový útok. Před bleskovým útokem byly vyžadovány minimálně tři kroky v technicky správném „postoji“, nicméně dodržování tohoto pravidla nebylo rozhodčími kontrolováno ani penalizováno. To vše v praxi často vedlo k nepravidelnému běhání po trati, zejména u začátečníků.

Také od začátku sezóny 2016-2017 do konce roku 2016 je zavedena dočasná změna - nyní šavlí zahajují boj o 1 m blíže u sebe (začínají stát zadní nohou na startovní čáře).

Zajímavosti

• Šerm má zajímavou tradici rozhodování mezinárodních soutěží ve francouzštině. Proto mnoho šermířů dobře zná francouzské názvy hlavních pojmů.
• V šermu šavlí je unikátní "štěrbinový" úder - na diagonále těla. To je také určitá pocta tradicím, protože to nemá žádnou samostatnou hodnotu jako způsob vedení sportovního boje.
• V šermu šavlí jsou teoreticky kromě úderů povoleny i údery, i když v praxi je to vzácné. Obecně se údery uplatňují při tzv. „útoku nataženou paží“, i když zkušení sportovci někdy používají techniky přirážení v běžném boji velmi nečekaným způsobem. V šermu lapačkou a fólií jsou údery zakázány, což činí tyto typy šermu potenciálně méně nebezpečnými z hlediska možného zranění netechnickými začátečnickými údery („houpání, zezadu“).
• Šerm šavlí je pro sportovce nejtraumatičtější a nejnáročnější mezi ostatními moderními druhy sportovního šermu (meče a rapíry). Především kvůli úderům, které jsou při porušení techniky extrémně bolestivé. Zároveň je třeba poznamenat, že většinou případ končí drobnými zraněními, jako jsou „modřiny“, zařízení spolehlivě chrání před vážnějšími zraněními.
• Existují (mimořádně vzácné) případy vážnějších zranění během soutěže, jako je zlomenina klíční kosti atd., ale ty jsou obvykle způsobeny zanedbáváním techniky boje (a tedy zpočátku nízkými šancemi pro takového netechnického šermíře šavlí). dostat se do oficiální soutěže), nebo hrubé porušení bezpečnostních pravidel, které je typické spíše pro začátečníky než pro profesionální šermíře. Typickým zraněním začátečníků je opření palce o záštitu, přičemž pocity při prvním úderu do záštity bývají velmi nepříjemné. Rozhodčí obvykle trestají sportovce, kteří systematicky udeří „švihem“ tím, že jim dávají varování a odečítají jim trestné body.
• Poměrně nedávno se začaly pořádat pravidelné soutěže šavlí mezi ženami. Šavle se staly posledním typem šermu, který po mnoho desetiletí zůstal v Ruské federaci čistě „mužským“ sportem, i když během sovětské éry se konalo několik ženských soutěží v šavli, které byly následně ukončeny.
• Zajímavé je, že šerm bývá často řazen do prvních tří nejintelektuálnějších sportů, které vyžadují kromě nezbytných fyzických dat a vlastností silné vůle i určité strategické dovednosti (obvykle v tomto seznamu jsou samozřejmě šachy, stejně jako bojová umění jako např. sambo a oplocení).
• Šerm mohou teoreticky provozovat i lidé s nedostatečně ostrým zrakem, kteří si nesundávají brýle. I když samozřejmě kontaktní čočky jsou pohodlnějším východiskem, zvláště pokud jde o šavle.
• Mezi úspěšnými šermíři šavlí je relativně hodně leváků.
• Nejdůležitější vlastnosti šermíře jsou rychlost. Pokud během souboje rozhodčí při úderu šermíře mrkne, nemusí si ho všimnout. Před zavedením elektrofixace úderů trenéři doporučovali, aby šermíř po úderu ruku nestahoval, aby úder „ukázal“ rozhodčím.
• Pravidla úderové techniky v šermu a například v boxu jsou opačná. V boxu se kvalitní úder dodává „celým tělem“. Při šermu tělo „dohoní“ ruku a samotný úder šavlí se aplikuje štětcem. Síla úderu je většinou ukazatelem jeho pomalosti a netechnickosti, pokud se nebavíme o úderu „batmana“ s nějakou nutnou přiměřenou snahou vymrštit jej směrem k čepeli protivníka.
• V Rusku se pravidelně konají celkem prestižní mezinárodní soutěže - např. turnaj Moskevské šavle .
• Každý ze šermířů musí dříve nebo později trénovat s figurínou. V každém šermířském klubu se takové figuríny nazývají svým vlastním způsobem: „trénink se strýcem Vasyou“ atd.
• Při čtení biografií slavných herců můžete často narazit na větu, že při přípravě na takový a takový film se herec musel naučit šermu. Pro někoho je to matoucí – jak se lze naučit šerm za pár měsíců, přestože sportovci trénují léta. Ve skutečnosti mluvíme o takzvaném uměleckém šermu . Umělecký šerm má ke skutečnému bojovému i sportovnímu šermu poměrně daleko, ale okázalejším a dramatičtějším způsobem napodobuje souboj s meči, rapíry nebo šavlemi. Ve sportovním boji šermíři útočí mnohem méně často, mnohem větší význam má pohyb po dráze a nalezení vzdálenosti nutné pro úspěšný úder. Začínající šermíři šavlí lze neomylně identifikovat sluchem podle hlasitých zvuků úderů, aniž by se podívali na sportovní "dráhu" - pro svůj charakteristický způsob se rytmicky, střídavě a velmi silně narážejí do čepelí. Ostatně takto šermují všelijakí „ mušketýři “ v kině, které se snaží napodobit, poprvé zvednou sportovní šavli. Takoví „šermíři“ většinou nedokážou zkušenému sportovci zasadit jedinou ránu.

Odkazy

• Aplikace šavle
• Trénink mušketýra: oblečení pro šermíře