Celadon ( fr. Céladon ) je pastýř strádající láskou, hrdina francouzského pastoračního románu Astraea ( L' Astrée ) od Honore d'Urfe ze 17. století .
Alexandr PuškinSmích, svoboda - všechno je pod lavicí,
Od Catons jdu do důchodu,
A teď jsem Celadon!
Pěkná kněžka Talya
Viděl jsem kouzla Natalyi
a už v mém srdci - Amor!
Toto jméno bylo používáno jako pseudonym některými spisovateli a básníky. Bylo také použito v názvech děl, např. „Celadon Pasha“ (opereta-fraška A. Ya. Ascheberga ) nebo „Zlatý věk aneb Budoucí sláva Severní Ameriky, kterou odhalil anděl Seladon v několika fascinujících vize“ ( „Zlatý věk; aneb Budoucí sláva Severní Ameriky objevená andělem Celadonovi v několika zábavných vizích“ , 1785 [2] ).
Podle světle zelené barvy seladonských oděvů byla pojmenována odrůda čínského porcelánu a porcelánu podobná keramika pokrytá bledě šedavě nazelenalou glazurou , tato glazura samotná a odpovídající odstín zelené - seladon . [3] [4]
V ruské kultuře se jméno Celadon stalo pojmem , zpočátku chřadnoucí milenec, pak domovník, dámský muž, byrokracie, obvykle starší [5] :
"Princi," řekl jsem suše, "co chceš v mém pokoji v tuhle hodinu?"
"No, pojďme ke mně," odpověděl princ, "nepřijímám hosty tak hrubě, jsem mnohem laskavější než ty." A jeho oči vypadaly sladce citlivé. Tento starý muž byl v tu chvíli nesmírně nechutný, s chvějícími se rty, s výrazem... s ošklivým výrazem.
- Podej mi ruku, princi, pojď sem.
Nic netušíc, podal mi ruku; Zavedl jsem ho ke svému zrcadlu, ukázal mu jeho tvář a zeptal se ho:
"A ty si myslíš, že jdu k tomuhle legračnímu dědkovi, tomu plešatému seladonu?" Smál jsem se. [6]