Signalizace spojená s kanálem , známá také jako signalizace jednotlivých kmenů , je druh signalizace v digitální komunikaci . Stejně jako většina metod telekomunikační signalizace používá směrovací informace k nasměrování hlasových nebo datových přenosů na místo určení. U tohoto typu signálu jsou směrovací informace kódovány a přenášeny na stejném kanálu jako užitná zátěž. Tyto informace mohou být přenášeny ve stejném pásmu nebo jako pásmo oddělené od užitečného zatížení.
Metoda signalizace vyhrazeného okruhu je nyní zastaralá a byla představena v počátcích telefonie: potenciálně vede ke snížení dostupné šířky pásma užitečného zatížení. Například ve veřejné telefonní síti použití samostatného pásma pro informace v rámci pevné šířky pásma snižuje rychlost signalizace DSO z 64 kbps na 56 kbps. Z tohoto důvodu a kvůli inherentním bezpečnostním výhodám v oddělení řídicího vedení od užitečného zatížení, telefonní systémy zavedené od 60. let 20. století více spoléhají na signalizaci společným kanálem [ 1] , ve které se pro signalizační informace používá samostatný kanál ( D-channel , OKS-7 ), který se stal hlavní náhradou za zastaralou metodu.
Signalizace vyhrazeného kanálu se provádí pomocí signálů, které se mohou lišit od těch, které normálně přenášejí řeč, například stejnosměrné napětí, nízkofrekvenční oscilace pod rozsahem řeči, frekvence nad řečovým pásmem, určitá kombinace frekvencí, které se v řeči nevyskytují, impulsy .
Tímto způsobem lze například přenášet volací signál(volací napětí), volba ( pulzní a tónová ) , tarifní impulz. Kvůli omezeným možnostem generování signálů lze signalizaci vyhrazeného kanálu ovládat pouze při navazování a odpojování spojení.
Nejběžnější implementací signalizace vyhrazeného kanálu je signalizace Robbed-bit .