| Valentina Sinkevič | |
|---|---|
| Datum narození | 29. září 1926 |
| Místo narození |
|
| Datum úmrtí | 25. června 2018 (91 let) |
| Místo smrti | Philadelphie |
| občanství (občanství) | |
| obsazení | básník , esejista , překladatel , kritik, redaktor |
Valentina Alekseevna Sinkevich ( 29. září 1926 , Kyjev , Ukrajinská SSR , SSSR - 25. června 2018 , Philadelphia , Pensylvánie , USA ) - ruská básnířka , esejistka a překladatelka, kritička.
Narodila se 29. října 1926 v Kyjevě . Koncem dvacátých let se její rodiče přestěhovali do města Oster na Ukrajině , kde její otec, povoláním právník, pracoval jako učitel matematiky.
V roce 1942 byla deportována do Německa jako „ Ostarbeiter “ (odvedena do pracovního koncentračního tábora ). Po skončení války až do roku 1950 byla v táborech pro vysídlené osoby ve Flensburgu a Hamburku .
Od roku 1950 žila v USA , ve Philadelphii , pracovala jako bibliografka.
Začala psát poezii jako dítě, ale poprvé byla publikována až v roce 1972 - v "New Russian Word" .
Vedoucí redaktor almanachu " Schůzky " (do roku 1983 - "Křižovatka"). Sestavil antologii ruských básníků druhé vlny emigrace "Shores" (Philadelphia, 1992).
Publikováno v řadě antologií a sbírek: „Břehy“ (1992), „Strofy století“ (1995), „Návrat do Ruska v poezii“ (1996), „Tenkrát jsme žili na jiné planetě“ (sv. 4 , 1997), „Ruská poezie XX století“ (1999), „Kyjev. ruští básníci. XX století “(2003), a také publikované v periodikách:„ Crossroads / Meetings “(Philadelphia), “New Russian Word”,” New Journal”(New York), “New Journal”(St. Petersburg), “Sagittarius” , "Říjen", "Čas a my", "Lazur", "Moskovskij Komsomolec", "Unie", "Rodina", "Renesance", "Pobřeží", "Linie", "Kontinent", "Sibiřské Atény" , " Mimochodem“, „Jerusalem Voices“, „Frontiers“.
Jeden z autorů a sestavovatelů Slovníku ruských básníků v zahraničí (Petrohrad, 1999), autor více než 300 esejů, recenzí a kritických článků.
Sinkevičovy básně vybízejí čtenáře k uvědomění si života v jeho duchovních dimenzích, projevujících se v materiálním, především v umění. Sinkevič zobrazuje lidi v jejich zmatku, šoku nebo mluví o relativitě vnímání. Často přitom překračuje hranici snů a vizí. Do jazykové sféry je zahrnut i akt porozumění dojmům, kdy Sinkevič prostřednictvím srovnání podobně znějících slov střídavě osvětluje jejich různé významy [1] .