Systém Hornbostel-Sachs je systematická klasifikace hudebních nástrojů vyvinutá rakouským muzikologem Erichem Moritzem von Hornbostelem spolu s německým muzikologem Kurtem Sachsem . Poprvé publikován v roce 1914 v Zeitschrift für Ethnologie. Systém je akceptován jako základ v přístrojovém vybavení v mnoha evropských zemích, USA , Rusku.
Systém Hornbostel-Sachs byl založen na klasifikační metodě, kterou vyvinul francouzský nástrojař Victor-Charles Mayon ( fr. ) poprvé již v roce 1866. [jeden]
Hornbostel a Sachs klasifikovali hudební nástroje podle základního kritéria: zdroje zvuku. Podle tohoto kritéria se nástroje dělí na libozvučné (idiofony), membránové (membranofony), strunné (chordofony) a dechové (aerofony).
1. U samozvučných nástrojů ( idiofonů ) je zdrojem zvuku samotný materiál, ze kterého je nástroj nebo jeho část vyrobena. Do této skupiny patří většina bicích nástrojů (s výjimkou bicích) a některé další. Podle způsobu extrakce zvuku se samozvučné nástroje dělí do skupin:
2. U membránových nástrojů ( membranofonů ) je zdrojem zvuku těsně napnutá membrána . Další dělení zahrnuje:
3. U strunných nástrojů ( chordofonů ) je zdrojem zvuku jedna nebo více strun. Patří sem některé klávesové nástroje (např. klavír , cembalo ). Řetězce se dále dělí do skupin:
4. U dechových nástrojů ( aerofonů ) je zdrojem zvuku sloupec vzduchu. Rozlišují se tyto skupiny:
5. Klasifikace Hornbostel-Sachs byla od roku 1940 rozšířena o speciální skupinu elektrofonů , kde jsou elektrická a/nebo elektronická zařízení používána tak či onak. Dále se dělí na elektronické ( syntezátory , samplery , Martenotovy vlny atd.) a elektromechanické , tedy nástroje s akustickým zdrojem zvuku, vybavené vibračními měniči na elektrický signál ( elektrická kytara , elektrické housle , elektrické piano ).
Kompletní rejstřík v klasifikaci Hornbostel-Sachs zahrnuje více než 300 kategorií.
Systém Hornbostel-Sachs | |
---|---|
1. Idiofony |
|
2. Membranofony |
|
3. Chordofony |
|
4. Aerofony |
|
5. Elektrofony |