Slovenská národní strana (1871–1938)

Slovenská národná strana ( slovensky Slovenská národná strana , SNP ) je konzervativní, nacionalistická politická strana na Slovensku. Vznikla v roce 1871 v Uherském království ( Rakouská říše ) a stala se první slovenskou stranou v historii . Podílela se na politickém životě Rakouska-Uherska a poté samostatného Československa . Zanikla v roce 1938 [1] .

Historie

Slovenská národní strana vznikla 6. června 1871 , kdy se řada národně slovenských sociálních hnutí (tzv. Stará slovenská škola) rozhodla spojit a nominovat kandidáty do parlamentu. Jako programový dokument si strana zvolila „ Memorandum slovenského lidu “, sepsané v roce 1861 a požadující vytvoření autonomie (Slovenské okolie) v rámci Uherského království. Strana však v prvních volbách nenasbírala dostatek hlasů, aby získala alespoň jeden poslanecký mandát.

Strana bojkotovala parlamentní volby v roce 1878 na protest proti represivním akcím úřadů ve vztahu ke slovenské kultuře: v letech 1874-75. Matica slovenská byla uzavřena , stejně jako všechny tři slovenské střední školy, které do té doby v Maďarsku existovaly. Volby roku 1881 opět nepřinesly straně jediný mandát.

Voleb v letech 1884 a 1887 se SNS nezúčastnila . V roce 1892 také nepostavila kandidáty, ale vyzvala k podpoře slovenské kandidáty, kteří kandidovali za katolickou maďarskou stranu Katolikus Néppárt. Takto podpoření kandidáti se poprvé dostali do maďarského parlamentu v roce 1901 . Poté, 30 let po svém vzniku, prošla strana reorganizací: od té chvíle se stala jediným zástupcem všech slovenských politických hnutí s výjimkou sociálních demokratů. Od nynějška začala pod její vlajkou vedle členů SNP vystupovat i katolická Glinka Slovenská ľudová strana (ľudáci) a liberální Hlasisti.

Ve volbách v roce 1905 získala SNS jedno křeslo v parlamentu. Nejúspěšnější pro stranu byla předvolební kampaň v roce 1906 , kdy se do parlamentu dostalo sedm poslanců, z nichž jeden zastupoval výhradně SNP a šest na částečný úvazek také Slovenskou ľudovou stranu. ve volbách roku 1910 obdrželo SNP 3 poslanecké mandáty.

Dne 28. června 1911 předložili poslanci za SNS maďarské vládě Memorandum o SNS, které se dotýkalo aplikace národnostního zákona z roku 1868. Podle tohoto zákona byli všichni občané Maďarska prohlášeni za zástupce maďarského (maďarského) národa a maďarština byla prohlášena za jednotný státní jazyk. Ani minimální práva v oblasti školství, správy, ale i církevní činnosti, která tento zákon stanovil, však nebyla v praxi realizována. Strana požadovala po vládě provedení norem předepsaných zákonem (zejména povolení používat slovenský jazyk na některých typech škol) a navrácení majetku Matice slovinské. Maďarská vláda tyto požadavky odmítla, načež SNS začala aktivně spolupracovat s českými politiky.

V roce 1913 se Slovenská ľudová strana oficiálně oddělila od SNP. V květnu 1914 rozhodli představitelé všech slovenských politických hnutí s výjimkou Slovenské ľudové strany v Budapešti o založení Slovenské národní rady .

11. ledna 1920 se Slovenská národní strana spojila se slovenskými agrárníky. Název sjednocené strany se stal „Slovenská národní a rolnická strana“ ( slovensky Slovenská národná a roľnícka strana ). Ve volbách do Národního shromáždění v dubnu 1920 získala strana 242 045 hlasů, čímž se stala druhou nejmocnější stranou na Slovensku (po čs. sociálních demokratech). V roce 1922 agrárníci ze strany vystoupili a spojili se s českými agrárníky a vytvořili Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického obyvatelstva . Nacionalistické křídlo se vrátilo k původnímu názvu Slovenská národní strana.

Viz také

• Politické strany čs
• Slovenská národní strana

Poznámky

1. ↑ Klevansky A. Kh., Maryina V. V., Mylnikov A. S., Pop I. I. Stručné dějiny čs. — M .: Nauka, 1988. — ISBN 5-02-009334-1 .