| Nikolaj Semjonovič Sokolov | |
|---|---|
| Datum narození | 10. léta 19. století |
| Datum úmrtí | ne dříve než v roce 1850 |
| občanství (občanství) | |
| obsazení | spisovatel , básník |
| Jazyk děl | ruština |
Nikolaj Semjonovič Sokolov (konec 18. století - po roce 1850) - ruský hráč na vaudeville 30.-40. let 19. století, básník , možný autor písně " Hlučný, hořel oheň v Moskvě ."
Žil ve městě Moskva . Vystudoval 1. moskevské gymnázium (1832), lékařskou a chirurgickou akademii (1833-1836), poté dával soukromé hodiny. Sokolov občas působil jako básník, ale nad epigonský romantismus se nepovznesl.
Nelichotivé recenze na jeho dílo patří Vissarionu Belinskému (který svá díla připisoval „zadním dvorku ruské literatury“) a Pjotru Pletnevovi , který mu upřel vtip. Přesto byl vaudevillian populární spolu s Michailem Zagoskinem a Dmitrijem Lenským . Některé sokolovské spisy cenzura zakázala.
Děj sokolovského vaudevillu se odehrává v kupeckém a byrokratickém prostředí na pozadí dobře mířených skečů všedního dne, intrika je založena na milostné zápletce (kalkulace většinou vítězí nad citem), kuplety mají často ostré satirické zaměření (proti úplatkářství, vášeň pro hodnosti a bohatství).
V roce 1850 ve výběru podepsaném „N. Sokolov“ v almanachu „Poetické skici“ se objevila báseň o Napoleonovi I „On“, která se stala písní:
Oheň Moskvy byl hlučný, oheň hořel,
dým se šířil podél řeky -
A na zdech v dálce Kremlu
stál v šedém kabátě.
A ten velký si pomyslel,
zkřížil ruce na hrudi -
viděl ohnivé moře,
viděl před sebou smrt ...
Ivan Rozanov , který objevil publikaci z roku 1850, v roce 1928 identifikoval autora těchto básní s Nikolajem Sokolovem. Není úplná jistota, že tento výběr (a tedy i báseň „On“) patří estrádnímu hráči Sokolov (vzhledem k rozšířenosti příjmení, některým stylovým odlišnostem a téměř 10leté časové prodlevě mezi výběrem „ Poetické skici“ a nejnovější publikace N. S. Sokolova).