| Bitva o Soor | |||
|---|---|---|---|
| Hlavní konflikt: Válka o rakouské dědictví | |||
| Friedrich a Carl | |||
| datum | 30. září 1745 | ||
| Místo | Čechy , nyní Česká republika | ||
| Výsledek | vítězství pruské armády | ||
| Odpůrci | |||
|
|
|||
| velitelé | |||
|
|
|||
| Boční síly | |||
|
|
|||
| Ztráty | |||
|
|||
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |||
| Evropské divadlo války o rakouské dědictví | |
|---|---|
| První slezská válka :
Mollwitz -
Hotusitz -
Campo Santo -
Dettingen -
Toulon -
Pfaffenhofen -
Velletri -
Fontenoy | |
Bitva u Sooru je jednou z bitev války o rakouské dědictví , která se odehrála u Sooru (Sor, neboli česky Zdar , u Heinitz) v Čechách 30. září 1745 mezi pruskou armádou vedenou Fridrichem II. na jedné straně a rakouské a saské armádě pod velením Karla Lotrinského na straně druhé.
Na cestě Čechami nevěnovala pruská armáda rekognoskaci trasy náležitou pozornost. Kromě toho se hlavní síla pruské armády kvůli mnoha odřadům vyslaným k různým účelům snížila na 22 000 lidí. Velitel spojeneckých sil Karel Lotrinský se toho rozhodl využít a poté, co obklíčil Frederickův tábor, provedl ráno 30. září překvapivý útok. Počasí Rakušanům přálo, byla lehká mlha, která skrývala jejich přiblížení. Navzdory zjevnému štěstí v podobě povětrnostních podmínek pro Rakušany a trojnásobné převahy, v počtu, ve vycvičenější a technicky mnohem vyspělejší rakouské armádě prokázala naprostou neschopnost prince Karla Lotrinského vést taktické bojové operace na bojiště, využívající vojenskou strategii a vojenskou činnost.manévry využívající předností dělostřelectva a různé bojové manévry využívající taktiku základů válčení a produktivitu válčení obecně (počet armád nebyl tak velký jako na moderní poměry, ba dokonce spíše pro ty časy, kdy byly tyto nepřátelské akce vedeny)[ upřesnit ] . Výsledkem bylo, že dvě depresivní porážky nastavily špatný tón a snížily autoritu mezi jejich vojáky na rakouské polní maršály.[ co? ] .
V časných ranních hodinách (5:00) měl Frederick schůzku se svými veliteli, v té době byla přijata první zpráva o činnosti nepřátelské jízdy. Frederick spěchal, aby vše viděl na vlastní oči a zjistil, že Rakušané se již seřadili do bojových uskupení a všechny únikové cesty byly zablokovány. Nemaje v úmyslu čekat na počasí u moře, rozhodl se pruský velitel využít obvyklé pomalosti Rakušanů a zaútočit na sebe. V 08:00 Rakušané stále nepřešli do útoku a pruské jednotky současně zasadily dva údery - s kavalérií na pravém křídle a pěchotou ve středu. Útok ve středu se setkal s masivní palbou z mušket a dělostřelectva a zahnán zpět. Prusové utrpěli těžké ztráty, ale napotřetí ještě dokázali Rakušany převrátit.
Podle Karlova plánu, když Fridrich přešel do útoku, měla na něj zezadu zaútočit rakouská lehká pěchota, která však dobyla pruský tábor, nedokázala překonat své zvyky a oddávala se rabování . To dalo pruské armádě příležitost rozvinout ofenzívu.
Po úspěchu v centru byl odpor Rakušanů zlomen a začali ustupovat směrem k lesu. Pruská vojska je pronásledovala až na okraj lesa. Poslední pozice, ze které byli Rakušané vytlačeni, byla u vesnice Soor, která dala bitvě jméno. [5] V poledne patřilo bojiště Prusku.
Rakušané se stáhli do Jaromíra , pruská vojska se na bitevním poli utábořila a zůstala zde pět dní a připravovala se na tažení do Slezska.
Zasloužil jsem si být poražen, a tak by tomu bylo, kdyby nebylo dovedností mých generálů a odvahy mých vojáků. [6]
— Fridrich II. Veliký