Stereotyp

Stereotyp (ze starořeckého στερεός  „pevný“ + τύπος  „otisk“) je mentální hodnocení něčeho, co bylo dříve vytvořeno člověkem, což se může odrazit ve stereotypním chování . Stereotyp může být negativní i pozitivní [1] , proto je třeba rozlišovat stereotyp a předsudky , které jsou pouze negativní.

Stereotyp podle Lippmanna

Podle W. Lippmana je možné odvodit následující definici: stereotyp  je vzorec vnímání, filtrování, interpretace informací přijímaných v historické komunitě při poznávání a poznávání světa kolem, na základě předchozí sociální zkušenosti. Systém stereotypů je sociální realitou.

Definice Waltera Lippmanna má pro sociology a sociální psychology významný kognitivní potenciál, protože umožňuje rozlišovat mezi tím, co se jeví, a tím, co je reprezentováno. V roce 1999 na kongresu Evropské asociace pro experimentální sociální psychologii v Oxfordu bylo tedy 13 z 33 sympozií zaměřeno na problematiku stereotypů, předsudků a diskriminace . Lippmann ve své knize Public Opinion předjímal hlavní významy, které později výzkumníci objevili ve stereotypech, a samotný pojem se pevně usadil v běžném jazyce.

Úspora úsilí

Oblast stereotypů sahá od fikce až po záměrné použití zaokrouhlených výsledků výpočtů vědci. Veškerá lidská kultura  je především selekce, reorganizace, sledování různých modelů prostředí. Utváření stereotypů  je ekonomikou vlastního úsilí, protože snaha vidět všechny věci nově a podrobně, a ne jako typy a zobecnění, je únavná a pro zaneprázdněného člověka je odsouzena k neúspěchu. Kromě toho je třeba poznamenat případy odmítnutí psaní: v úzkém kruhu neexistuje způsob, jak nahradit individualizované porozumění něčím nebo na něm nějak ušetřit. Ti, které milujeme a obdivujeme, jsou z větší části muži a ženy, vědí více o nás samých, a ne o klasifikaci, pod kterou můžeme být zařazeni.

Stereotypy jako obrana

Stereotypy kromě úspory námahy plní další funkci: stereotypní systémy mohou sloužit jako jádro naší osobní tradice , způsob, jak chránit naši pozici ve společnosti. Představují uspořádaný, více či méně konzistentní obraz světa . Naše zvyky, chutě, schopnosti, potěšení a naděje jsou v něm příhodně umístěny. Stereotypní obraz světa může být neúplný, ale je obrazem možného světa, kterému jsme se přizpůsobili. V tomto světě lidé a předměty obsazují svá určená místa a chovají se podle očekávání. V tomto světě se cítíme jako doma, jsme jeho nedílnou součástí.

Proto není divu, že jakákoli změna stereotypů je vnímána jako útok na základy vesmíru. Jde o útok na základy našeho světa, a když jde o vážné věci, opravdu pro nás není tak snadné přiznat, že mezi naším osobním světem a světem obecně je nějaký rozdíl.

Stereotypní systém není jen způsob, jak nahradit bujnou pestrost a neuspořádanou realitu jejím uspořádaným zobrazením, ale pouze zkráceným a zjednodušeným způsobem vnímání. Stereotypy slouží jako záruka naší sebeúcty; promítat povědomí o našich hodnotách do vnějšího světa; chránit naše postavení ve společnosti a naše práva, a proto jsou stereotypy naplněny pocity, preferencemi, sympatiemi či nelibostmi, jsou spojeny se strachy, touhami, pudy, pýchou, nadějí. Objekt, který stereotyp aktivuje, je hodnocen v souvislosti s odpovídajícími emocemi.

Dynamika stereotypů

Jednotlivec dělá úsudky stereotypem rychleji než racionálním usuzováním. V mysli se současně objevuje bezprostřední dojem (z podnětu) a dříve vytvořený názor (stereotyp). Stereotypy odolávají transformaci a kritice. V případech, kdy je zkušenost v rozporu se stereotypem, je možný dvojí výsledek: pokud jedinec již ztratil určitou flexibilitu nebo je pro něj kvůli nějakému významnému zájmu krajně nepohodlné své stereotypy měnit, může tento rozpor ignorovat nebo najít nějakou chybu a pak na tuto událost zapomeňte. Pokud ale neztratil zvídavost nebo schopnost myslet, pak se inovace začlení do již existujícího obrazu světa a změní jej.

Sovětská tradice

Obsahově se spojení Pavlovovy „dynamické stereotypie“ a Lippmannových stereotypů jeví jako celkem průhledné (pro oba je důležité, že stereotyp je odlitek okolní reality, který umožňuje přizpůsobit se rozmanitosti), i když rozdíl v přístupech ke studiu je jasné: Lippman se zaměřuje na sociální povahu stereotypů a jaký význam mají ve fungování společnosti a komunit a Pavlov - na fyziologii nervové činnosti.

Ve 20. a 30. letech 20. století se fyziologická škola I. P. Pavlova aktivně zabývala studiem fenoménu, který Pavlov nazval „dynamická stereotypie“. Myšlenka ruské fyziologické školy o stereotypu byla založena na schopnosti mozku opravit stejný typ změn v prostředí a odpovídajícím způsobem na tyto změny reagovat.

Definice dynamického stereotypu (podle I.P. Pavlova) je dobře koordinovaný vyvážený systém vnitřních procesů mozkových hemisfér, odpovídající vnějšímu systému podmíněných podnětů. Všimněte si, že definice akademika Pavlova v podstatě odpovídá definici systemičnosti od E. A. Asratyana . Je možné uvést jinou definici, kde stereotyp je řetězec nervových stop z předchozích podnětů, které se na rozdíl od podmíněných a nepodmíněných reflexů spouštějí při absenci vnějšího podnětu [2] .

Uvědomění si potřeby konceptualizace stereotypu přišlo v průběhu experimentů s rozvojem podmíněných reflexů na pozitivní a negativní zvukové a kožní podněty střídané ve stejných pauzách. Zjištěným efektem bylo, že po zesílení takové aktivity se velmi rychle vyvinuly nové reflexy a v některých případech vznikly již při první aplikaci nových podnětů, přičemž byl reprodukován dříve vytvořený rytmus excitace a inhibice, odpovídající řádu aplikace pozitivních a negativních signálů.

Mozek na změnu vnějšího stereotypu reaguje řadou charakteristických přestaveb, které se projevují v jednotlivých článcích systému, v celém systému nebo nakonec v celé vyšší nervové činnosti. Vnější změny mohou vést jak ke zlepšení, tak ke zhoršení toku vyšších funkcí až k rozvoji hluboké neurózy. Pavlov upozornil na skutečnost, že „procesy nastolení stereotypu a jeho narušení jsou subjektivně různorodé pozitivní i negativní pocity“.

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Stereotyp není vždy něco negativního
  2. ↑ Sudakov K. V. Dynamické stereotypy ...

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
V bibliografických katalozích