Haile Selassie

V mládí se Teferi Makonnyn setkal s Nikolajem Gumilyovem , který navštívil Etiopii . Gumilyov přišel k budoucímu císaři získat propustku – povolení cestovat po Habeši. O vládě samotného Teferiho Gumilyov napsal:

Tafari je naopak měkký, nerozhodný a nepodnikavý. Pořádek udržuje pouze viceguvernér fitaurari Gabre, starý hodnostář školy Balchi. Tento ochotně rozdává dvacet, třicet žiraf, tedy rány bičem z žirafí kůže, a někdy je i věší [20] .

Akademik Nikolaj Ivanovič Vavilov , o dekádu a půl později, také zahájil svou cestu Etiopií. Přijal ho také Teferi, již ne guvernér a ještě ne císař, ale již regent. A ne v Harare, ale v Addis Abebě. Vzpomněl si:

Ras Tafari se s velkým zájmem zeptal na naši zemi. Zajímala ho především revoluce, osud císařského dvora.

Císař

2. listopadu 1930 byl Tefari Makonnyn korunován jako nový 225. [21] [22] císař Etiopie pod jménem Haile Selassie I. Korunovačního ceremoniálu se zúčastnila nejvyšší šlechta, duchovenstvo a hodnostáři z Velké Británie ( princ Henry, vévoda z Gloucesteru ) az Itálie ( princ Eugenio , vévoda z Udinu). Ceremoniálu se zúčastnily také zahraniční delegace ze Švédského království, Nizozemska, Belgie, Francie, Japonska, Řecka, Turecka, Egypta, Polska, Německa a USA.

Domácí politika

Reformní kurz nového císaře prošel ve 30. letech 20. století řadou změn. Jednání Haile Selassieho se stalo opatrným a polovičatým při řešení klíčových otázek rozvoje země. Hlavní důraz byl kladen na zachování absolutismu a vedoucího postavení feudálů, zcela podřízených vůli panovníka [23] . V rozhovoru s francouzským spisovatelem Henri de Montfrey, Haile Selassie jsem poznamenal [24] :

Jsem přesvědčen, že určité západní instituce, budou-li přijaty mými lidmi, nás mohou učinit... dost silnými... k samostatnému rozvoji na cestě pokroku. Ale tyto nové myšlenky nelze asimilovat okamžitě, okamžitě... Musíme být velmi opatrní, abychom Etiopii nepřemohli, ona se právě začíná probouzet... Musíme (jít)... střední cesta mezi netrpělivostí západních reformátorů a setrvačnost Etiopanů, kteří by zavřeli oči, kdyby světlo bylo příliš jasné.

V listopadu 1930 vytvořil Haile Selassie I. ústavní komisi, jejímž účelem bylo pracovat na vytvoření první etiopské písemné ústavy . Japonská ústava Meiji [25] byla vzata jako základ pro jeho vytvoření . V červenci 1931 císař schválil ústavu, která mu zajistila autokratickou moc. V Čl. 5. První etiopská ústava říká: „Na základě její císařské krve a také na základě jejího pomazání do království je osoba císaře posvátná, její důstojnost je nedotknutelná a její moc nedotknutelná...“ [26] ] Byl ustaven dvoukomorový parlament , skládající se ze senátu , jehož členové byli jmenováni z řad šlechty, a dále Poslanecké sněmovny , do níž výběr prováděla šlechta a místní představitelé. Horní komoru tvořil osobně císař a dolní komoru tvořili zástupci feudální šlechty. Nejvyšší zákonodárná, výkonná a právní moc byla svěřena císaři. Císař byl také vyhlášen nejvyšším soudem země [27] . Tím byl lid zcela zbaven jakýchkoli politických práv [23] . Ústava stanovila právo nástupnictví na trůn pouze pro potomky Haile Selassieho [28] .

Několik měsíců po zavedení ústavy se opozice v čele s Ras Hailu Tekle Haymanot pokusila svrhnout císaře. Během svatby následníka trůnu Asfa Uosena zorganizoval liul ras Hailu Tekle Haymanot útěk Lij Iyasu. Spiknutí se však nezdařilo: Lij Iyasu byl zatčen a Haile Tekle Haymanot byl popraven. Bylo to v době spiknutí, kdy císař Haile Selassie I. realizoval plán na neutralizaci nežádoucích nálad v provincii Tigris. Tohoto cíle se snažil dosáhnout sňatkem svých dětí se zástupci mocných klanů Tigrayů [29] . Tak se dědic Asfa Wasen oženil s Uoletou Ysrael, dcerou Liul Ras Syuma Mengeshi; dcera císaře Zennebe Warka se provdala za Dejazmatche Haile Sylasse Gugsu, syna Liula Ras Gugsa Arai, potomka císaře Yohannise IV .

Mezitím pokračovaly vnitřní transformace. Do tří let od přijetí ústavy schválil negus nové projekty na výstavbu škol a univerzit, silnic a nemocnic [30] . Vláda Haile Selassieho, utrácející pouze 2 % státního rozpočtu a výnosy z tzv. vzdělávací daně, dokázala do října 1935 otevřít více než 20 škol [31] . V letech 1931 a 1935 přijal zákony o částečné emancipaci otroků. Haile Selassie jmenoval poradní členy parlamentu a ministry. Reformy byly provedeny ve státním finančním systému, veřejné bezpečnosti, zdravotnictví a školství. Císař se snažil udržet rovnováhu ve vztazích s koloniálními mocnostmi - Velkou Británií , Francií a Itálií [32] .

Haile Selassie I. dokončil formování pravidelné armády. Pokusy etiopské vlády vybavit armádu moderními zbraněmi však narazily na odpor západních mocností. Etiopii byl odepřen prodej těžkých zbraní. Armáda byla vybavena pouze ručními palnými zbraněmi [23] .

Italská agrese

V 5 hodin ráno 3. října 1935 zahájila italská armáda invazi do Etiopie bez vyhlášení války. Vojska pod vedením generála Emilia De Bona , rozmístěná na území Eritreje, překročila hraniční řeku Mareb a zahájila ofenzívu ve směru Adigrat – Aduwa – Aksum. Ve stejné době na jihu z území italského Somálska armáda pod velením generála Rodolfa Grazianiho překročila hranici a zahájila ofenzívu ve směru Gorrahei – Harar. V 10:00 nařídil Haile Selassie I. všeobecnou mobilizaci [33] . Osobně se ujal průběhu nepřátelství, naznačil pravidla, podle kterých by Etiopané měli bojovat. Císař ve svých rozkazech z 19. října dává vrchnímu veliteli etiopské armády Ras Kassa jasnější pokyny, jak se má armáda chovat při zjištění nepřátelského letadla, kde mají být postaveny stany, co je třeba dělat. za účelem sestřelení nepřátelského letadla atd. [34]

S invazí se začaly šířit zvěsti, že Itálie hodlala obnovit „právoplatného císaře Iyasu V“. Po nějaké době vyšlo najevo, že Lij Iyasu zemřel. Existuje několik verzí o záhadné smrti Iyasu V, ale žádná z nich nemá úplné potvrzení. Mezitím Haile Selassie, vedoucí nepřipravené, špatně vyzbrojené armády, odešel bojovat na severní frontu. Italské jednotky během války používaly plamenomety, výbušné kulky a chemické zbraně , shazovaly bomby s yperitem na civilní obyvatelstvo a na místa, kde se soustředily jednotky Negusu . Haile Selassie následně napsal [35] :

Holýma rukama jsme útočili na nepřátelská kulometná hnízda, jeho dělostřelectvo, dobyli tanky , vydrželi jsme letecké bombardování, ale nedokázali jsme nic udělat proti jedovatým plynům, které nám neznatelně dopadaly na tváře a ruce.

Dne 28. listopadu císař opustil svou rezidenci v Addis Abebě a přesunul se do velitelství v Dese, odkud vedl vedení bojových akcí [36] . 21. března 1936 dorazil Haile Selassie do Quoramu, kde převzal velení 40 000členné záložní armády umístěné v oblasti jezera Ashangi, jejíž součástí byla 25 000členná stráž. Negusové se rozhodli vést armádu k rozhodující ofenzívě a vytlačit Italy. Zajímavé je, že ve svém poselství armádě Haile Selassie vojáky napomenul: „ Neberte si s sebou štíty a kopí, jsou překážkou v moderním boji “ [37] . Rozhodující bitva se odehrála v oblasti Mai-Chio v jižní části provincie Tigray . Dne 31. března zaútočila císařova vojska na frontu italského domorodého sboru poblíž jezera. Haile Selassie, který vedl vojenské operace, nedosáhl žádného úspěchu. Poté, co italská armáda pod velením maršála Pietra Badoglia přešla do útoku, Haile Selassie nařídil stažení z pozic u Ashangi, což se změnilo v útěk etiopské armády.

Části etiopské armády z kmene Azebu-Galla se poté, co se dozvěděly o porážce císaře, vzbouřily a spojily se s Italy a dokončily porážku etiopské armády u Ashangy. Osobní auto Haile Selassieho a jeho radiostanice se dostaly do rukou Italů. O několik dní později Haile Selassie požádal světovou komunitu o pomoc [33] :

Copak národy celého světa nechápou, že bojem až do hořkého konce nejen plním svou svatou povinnost vůči svému lidu, ale také hlídám poslední pevnost kolektivní bezpečnosti? Jsou tak slepí, že nevidí, že jsem odpovědný celému lidstvu?... Pokud nepřijdou, pak prorocky a bez hořkosti řeknu: Západ zahyne...

Ráno 2. května odjel Haile Selassie I. se svou rodinou, šlechtici a úředníky vlakem do Džibuti . Jako princ regent a nejvyšší velitel po sobě zanechal svého bratrance Ras Imru . O tři dny později obsadili Italové hlavní město Etiopie. Ve stejný den Mussolini slavnostně oznámil, že Etiopie je od nynějška kolonií Italské říše . Mezitím do Džibutska dorazily dva vlaky s příbuznými a dvořany císaře. Zanedlouho pro negus dorazila anglická loď, na které Haile Selassie doplul do Palestiny [38] . Příběh o útěku císaře vyvolává protichůdné názory. Vládní publikace Den vítězství z roku 1977 přímo odkazuje na šok lidí způsobený „rozhodnutím Haile Selassieho opustit bojiště za relativním bezpečím a pohodlím zahraničního exilu“. Na druhou stranu však smrt nebo zajetí Italů Haile Selassieho I., který zůstal v povědomí lidí jako symbol státnosti a nezávislosti, mohl mít na etiopský odboj ještě negativnější dopad. Není náhodou, že Italové v Etiopii opakovaně šířili nepravdivé zvěsti o smrti císaře v exilu [17] .

Vyhnanství

Od roku 1936 žil v britské vesnici Wimbledon, v domě rodiny Seligmanových. Následně byla v nedalekém parku Cannizzaro v Merton Borough vztyčena socha etiopského císaře Haile Selassieho .

Poblíž Londýna zorganizoval exilový císař prozatímní vládu, která vedla partyzánské oddíly [18] . Během exilu Haile Selassie pronesl projev na zasedání Společnosti národů v Ženevě:

Já, Haile Selassie I, císař Etiopie, nyní stojím před tímto pódiem a žádám spravedlnost pro svůj lid a pomoc, která jim byla slíbena před 8 měsíci, kdy 50 národů jednomyslně vyneslo verdikt o porušení mezinárodních závazků a agresi spáchané proti Etiopanům. lidé. Nikdy se nevyskytl případ, že by zde hlava státu mluvila osobně, ale také se nikdy nevyskytl případ, kdy by byl celý národ vystaven tak nesnesitelné krutosti ze strany agresora, s plným souhlasem těch, kteří se hlásili k být jeho spojenci. Nebyla také žádná vláda, která by si dala za cíl zcela vyhladit jiný národ barbarskými metodami, ignorující nejposvátnější závazky dané všemi národy Země, zakazující používání jedovatých plynů proti civilistům, jejichž vdechování přináší smrt. Vyzývám vás, abyste podpořili boj za starověkou nezávislost etiopského lidu. S tímto posláním, aby splnil svou posvátnou povinnost, dorazil sem do Ženevy hlava etiopské říše, která dříve vedla svůj bojující lid. Modlím se k Všemohoucímu Bohu, aby zachránil ostatní národy před nejtěžším utrpením, které postihlo úděl Etiopanů, utrpení, jehož šokovaní svědci byli učiněni hodnostáři, kteří mě zde doprovázeli... [39] . Mimo království Boží neexistuje žádný národ, který by byl nadřazen jinému. Skloní se státy konfrontované s faktem agrese před silou? Dnes jsme obětí, zítra budete na řadě vy .

Když dokončil svůj projev, prohlásil: „Bůh a historie si vaše rozhodnutí zapamatují“ [39] .

12. července 1940 Británie oficiálně uznala Etiopii za spojence.

Návrat

15. ledna 1941 dorazil Haile Selassie I. letadlem do Súdánu , aby vedl etiopské síly v boji proti italským útočníkům. O pět dní později byl letecky převezen do Etiopie [41] . Poté, co císař Haile Selassie shromáždil armádu s podporou britské vlády, přesunul ozbrojené jednotky do Addis Abeby. Když se obyvatelé Etiopie dozvěděli o návratu císaře, začalo po celé zemi ozbrojené povstání [42] . 18. ledna Haile Selassie I. v čele dvoutisícového etiopského oddílu překročil etiopsko-súdánskou hranici a vstoupil na území provincie Gojjam v oblasti Omedla [43] . Do hranic přišly i jednotky generálporučíka W. Platta. Po několika bitvách s italskými jednotkami, které si pro sebe zvolily taktiku ústupu, osvobodili Britové do konce dubna téměř všechny severní oblasti Etiopie a pokračovali v ofenzivě proti Addis Abebě. Část generálporučíka A. G. Cunninghama, která do konce února získala kontrolu nad významnou částí italského Somálska , vstoupila na území Etiopie a po osvobození jižní a východní oblasti země zamířila také do hlavního města a v dubnu jej obsadila. 6 téhož roku [44] .

5. května Haile Selassie I. slavnostně vstoupil do Addis Abeby. Vzdání se posledních italských jednotek a nástup na císařský trůn Haile Selassieho znamenalo obnovení nezávislosti Etiopie [45] . Po návratu na trůn však císař čelil vnitřní opozici, která si nepřála obnovení monarchie. Když se tedy v roce 1943 Tigrinya doslechl o návratu Haile Selassieho I., vzbouřil se proti němu. Odbojová skupina dostala název „Veyane“ („lidové povstání“). Tigrinyové byli odhodláni sesadit Haile Selassieho, který byl považován za nehodného trůnu, za útěk ze země, zatímco Etiopie byla náhle napadena italskou armádou, její území bylo okupováno a její lid byl ponížen a zabit.

Mírová smlouva z 10. února 1947 , která formálně ukončila válečný stav s Itálií, zrušila Anglo-etiopskou dohodu z roku 1944 . Moc císaře byla obnovena v celé Etiopii, s výjimkou Ogadenu, který zůstal pod kontrolou britské vojenské správy až do roku 1948 . [46]

Poválečné období

Po návratu na trůn byly nejvýznamnějšími císařovými akty dohoda s Koptským patriarchátem z roku 1948, která změnila starověkou hierarchii a umožnila, aby se hlavou etiopské církve stal spíše Etiopan než Egypťan, a přijetí tzv. nová ústava.

V listopadu 1955 byla vyhlášena nová ústava Etiopie . Zajistilo významné rozšíření práv parlamentu a uznání politických práv subjektů; svoboda slova, tisku a shromažďování. Ústava obdařila celou dospělou populaci volebním právem pro volbu členů dolní komory parlamentu atd. [47] Poté, co se Haile Selassie stal absolutním panovníkem, nepřestal posilovat represivní aparát za pomoci kterým potlačil jakýkoli disent v zemi. E. Luther, který žil v Etiopii v padesátých letech, napsal [48] :

Vyhlášení občanských svobod podle nové ústavy (1955) je do značné míry ústupkem civilizovanému světu. Žádný Etiopan se zdravým rozumem by se neodvážil... veřejně požadovat rezignaci žádného úředníka. Žádný Etiopan, bez ohledu na to, jak je vzdělaný, by neriskoval napsat dopis do novin kritizující vládního úředníka nebo vládní politiku obecně a žádné noviny by takový dopis neotiskly, i kdyby jej dostaly.

Císař se přitom ani nepokusil změnit pozemkovou politiku či modernizovat složitý, vícestupňový systém vlády. Vláda Haile Selassieho I. neprováděla na venkově žádné významné reformy, takže situace rolníků zůstávala extrémně složitá a každá velká neúroda způsobila hladomor. Například v letech 1958-1959 zemřelo několik tisíc lidí během hladomoru v Tigray Wallo [49] . Etiopie ve svém jádru zůstala feudální zemí, v níž izolovaně existoval pouze malý modernizovaný průmyslový a administrativní sektor, zcela ovládaný Amhary [50] . Podle jednoho z autorů: „ Styl vlády Haile Selassieho, zejména v poválečném období, lze označit jako ‚osvícený despotismus‘ “ [51] .

16. ledna 1958 Haile Selassie otevřel Haramaya University v Haramaya , založená jako zemědělská technická vysoká škola s pomocí Oklahoma State University [52] .

Pokus o vojenský převrat (1960)

V prosinci 1960 , když byl císař na návštěvě v Brazílii, došlo v zemi ke státnímu převratu . Ukázalo se, že hlavními spiklenci byli Gyrmame Nyuai a jeho bratr Mengistu, který byl generálem velení císařské stráže Kebur Zabanga . 44letý korunní princ Asfa Wasen souhlasil, že se připojí ke spiklencům. Povstání bylo rozdrceno, spiklenci se pokusili uprchnout. Když je policie obklíčila, Gırmame spáchal sebevraždu. Zraněný Mengistu byl zatčen, vyléčen a veřejně pověšen v Addis Abebě [53] .

Zahraniční politika

Válka v Eritreji

V roce 1950 se OSN rozhodla sjednotit Etiopii a bývalou italskou kolonii Eritrea ve federaci. Rozhodnutí vstoupilo v platnost v roce 1952 . Většina Eritrejců obhajovala nezávislost své země, ale Etiopie se ji pokusila připravit o práva udělená autonomií. Eritrejská osvobozenecká fronta (ELF), která vznikla koncem 50. let, zahájila v září 1961 ozbrojený boj za nezávislost. V reakci na to v roce 1962 Haile Selassie I zbavil Eritreu jejích autonomních práv rozpuštěním jejího parlamentu, zavedl v provincii cenzuru a zakázal politické strany.

Povstání v Eritreji nabylo vleklého charakteru. Na konci 60. let byly v odbojné provincii významné etiopské síly (asi polovina národní armády [54] ), ale boje neustávaly. Eritrejská záležitost přežila císaře a nakonec vedla k odtržení Eritreje v roce 1991 .

Revoluce

Nespokojenost s režimem zrála roky. Vnitropolitická situace v zemi se prudce zhoršila v roce 1974 na pozadí rostoucí inflace a nezaměstnanosti, spojené s hrozným hladomorem, který si v letech 1972-1974 vyžádal životy asi 200 tisíc lidí. Ukázalo se, že vláda nedokázala katastrofě zabránit: starala se především o svou vlastní pověst a snažila se všemi prostředky skrývat před vnějším světem fakt hladu až do roku 1973 a nechala lidi umírat hlady svému osudu [55]. .

Na začátku roku se armádní jednotky umístěné v Asmaře vzbouřily a požadovaly zvýšení platů. Brzy se k nim připojily vojenské jednotky v jiných částech země, které požadovaly demisi vlády. Armádu podporovali dělníci a studenti. To donutilo Haile Selassieho souhlasit se svoláním ústavní konference, aby zvážila další omezení své moci. V dalších měsících ztratil veškerou skutečnou moc, která přešla na armádu. Brzy armáda rozpustila civilní vládu a vytvořila svou vlastní prozatímní vojenskou vládu. V červenci ho armádní důstojníci donutili souhlasit s kandidaturou předsedy vlády a 12. září definitivně sesadili císaře. V paláci byl zatčen, nasazen do běžného Volkswagenu [40] a odvezen do kasáren 4. divize. Armáda zatkla Haile Selassieho a členy jeho rodiny a obvinila císaře, že s nimi odmítá spolupracovat a že „zneužívá moc a své postavení ve svých vlastních zájmech“ [56] .

Anglický list The Guardian napsal 13. září 1974:

Etiopský lid, který byl tak dlouho závislý na senilitě svého sesazeného císaře, nutně potřebuje neztrácet čas a obracet novou stránku [57] .

Jak píše kubánský badatel Raul Valdez Vivo, důvěra v příznivý vývoj událostí neopustila panovníka ani v místě kasáren 4. divize. Podle svědectví očitých svědků revolučních událostí a těch, kteří studovali osobnost Haile Selassieho, císař klidně vyslechl prohlášení o jeho svržení a pak se zeptal: „ Kdo je organizátorem povstání? Když Haile Selassie zaslechl to jméno, řekl jsem: „ Mengistu? Není to příbuzný toho, kdo se mě pokusil svrhnout v roce 1960 ?" A sám si odpověděl: „ Je nepravděpodobné, že by tehdy v armádě nezůstal. V každém případě, až se vrátím do paláce, budu muset toto jméno zničit .“ [58] .

Smrt

Krátce po sesazení ohlásily revoluční úřady „náhlou nemoc“ bývalého císaře a jeho převoz do nemocnice pod přísným dohledem. Armáda nedovolila jeho osobním lékařům vidět pacienta a nehlásila nic o diagnóze [59] .

28. srpna 1975 bylo v rádiu oznámeno, že den předtím zemřel Haile Selassie I. Oficiálně se příčiny smrti nezmiňovaly, pouze se říkalo, že letitý císař byl nalezen mrtvý v posteli a že příčina smrti pravděpodobně souvisela s následky operace onemocnění prostaty , která mu byla provedena před dvěma měsíci [ 60] . Oficiálně nebylo vyšetřováno příčina smrti, ani nebyly zveřejněny výsledky pitvy [59] . Sám Mengistu svou účast na smrti císaře všemi možnými způsoby popíral [61] : „ Bylo mu 80 let a byl to slabý člověk. Snažili jsme se ho ze všech sil zachránit, ale nepodařilo se nám ho zachránit ." V rozhovoru poskytnutém italským novinářům v roce 1995 Mengistu Haile Mariam znovu popřel vraždu sesazeného císaře. Řekl: „To nebylo potřeba. Byl starý, nemocný a nikdo ho nemiloval. Myslím, že zemřel přirozenou smrtí . „Velký kormidelník“ Číny Mao Ce-tung , který byl svědkem pádu Haile Selassieho a jeho autokracie, si položil otázku: „ S císařem šlo všechno dobře. Proč k tomu přišel? Proč to všechno muselo skončit takhle? [63] “.

Znovupohřeb

Po pádu prokomunistického režimu Mengistu Haile Mariama ( 1991 ) začaly nové úřady a monarchistické hnutí „Mo-anbessa“ ( „Všedobývající lev“ ) [59] vyšetřovat příčiny záhadné smrti. bývalého císaře .

17. února 1992 byly na základě svědectví bývalých stranických funkcionářů pod podlahou záchodů v císařském paláci nalezeny ostatky Haile Selassieho I. a 62 jeho nejbližších hodnostářů [59] [64] (ne každý si však je jistý jejich pravosti). 1. března 1992 se v katedrále Panny Marie v Addis Abebě, kde se nachází hrob císaře Menelika II ., konal vzpomínkový akt za Haile Selassieho, kterého se zúčastnilo několik tisíc lidí, včetně zástupců etiopské aristokracie. , oděný do slavnostních dvorských talárů [59] . Ostatky císaře byly uloženy v mauzoleu císaře Menelika a poté 23. července 1992 , v den stého výročí císaře, měly být znovu pohřbeny v kryptě kostela Nejsvětější Trojice v Addis. Abeba [59] .

Po exhumaci vůdci Mo-anbessy rozšířili svou verzi smrti císaře. Podle shromážděných důkazů bylo rozhodnutí zabít bývalého císaře přijato na zvláštním zasedání Derg - Koordinačního výboru ozbrojených sil, policie a teritoriální armády , načež osobní lékař Mengistu Haile Mariam Endale Gelan a šest bezpečnostních důstojníků uškrtilo Haile Selassieho polštářem přímo v nemocnici. Mengistu a jeho zástupce Atnafu Abate tam osobně šli ověřit výkon trestu a nařídili, aby byly ostatky pohřbeny pod podlahou záchodu v paláci, který se stal Mengistuovou kanceláří. Nicméně, vůdci "Mo-anbessa" poznali jistou prekérnost této verze. V březnu 1992 řekl místopředseda hnutí Fantaye Wolde-Johannys ruskému novináři Valentinu Kryukovovi [59] :

Nyní je nesmírně obtížné najít očité svědky a ty, kteří se na popravě podíleli. Máme však svědectví jejich příbuzných, ale i těch, kteří z toho či onoho důvodu věděli, jak byl císař zabit. Z právního hlediska to samozřejmě zatím není důkaz. Ale máme také další nepřímé důkazy, že Haile Selassie byl zničen [59] .

5. listopadu 2000 byly ostatky Haile Selassieho I. slavnostně znovu pohřbeny v katedrále Nejsvětější Trojice v Addis Abebě . Rakev zahalená v barvách státní vlajky byla pokryta císařovou osobní standartou, na níž je vyobrazen patron Etiopie svatý Jiří zabíjející draka. Na pietní akci přišly tisíce lidí, potomci panovníka, nyní žijící v USA a Evropě , i zahraniční hosté. Slavnosti nebyl přítomen ani jeden úředník [65] .

Etiopanům byl Haile Selassie znám pod různými jmény, včetně Janhoye, Talaku Meriho a Abba Tekela. Hnutí Rastafari používá mnoho z těchto jmen a také ho označuje jako Jah, Jah Rastafari (Jah, Jah Rastafari) a HIM [66] .

Rastafariáni považují Haile Selassieho Prvního za inkarnaci boha na Zemi ( Jah ) a jeho narozeniny za svátek podobný Vánocům .

Osobní život

Osobní jmění

Haile Selassie byl považován za jednoho z nejbohatších mužů na světě. Vlastnil všechny zlaté doly v Etiopii, železnice v Indii, ovládal podíly v průmyslových podnicích ve Švýcarsku a Anglii, továrny a závody v Brazílii. Kromě toho šly miliardy dolarů na osobní bankovní účty císaře ve Švýcarsku [67] .

Dynastické příbuzenství

Asfa Wasen, syn Haile Selassieho, byl uznán etiopskými monarchisty jako císař v exilu pod jménem Amha Selassie . Po jeho smrti v roce 1997 se hlavou císařské domácnosti stal vnuk Haile Selassieho korunní princ Zera Jacob Amha Selassie .

Vnučka Haile Selassieho Aida Desta byla manželkou Liula Ras Mangashi Seyouma  , zakladatele Etiopské demokratické unie , aktivního účastníka občanské války proti režimu Mengistu Haile Mariama. Mangasha Seyoum byl dlouho rivalem Amha Selassieho v nárocích na trůn.

Ocenění

Etiopie

Jiné státy

[68] [69]

Hodnosti

• polní maršál (Etiopie)
• Admirál flotily (Etiopie)
• Maršál letectva (Etiopie)
• 26. července 1959 - generál (čestná hodnost, Portugalsko)
• 1. února 1965 – polní maršál (UK)
• čestný doktorát práv z Cambridge - 1924 [70]

V kultuře

Haile Selassie je vůdcem Etiopie v tahové strategii Sid Meier's Civilization V: Gods & Kings [71] .

Poznámky

1. ↑ 1 2 Haile Selassie I // Encyclopædia Britannica 
2. ↑ 1 2 Haile Selassie I. // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
3. ↑ Haile Selassie I d'Etiòpia // Gran Enciclopèdia Catalana  (kat.) - Grup Enciclopèdia Catalana , 1968.
4. ↑ Haile Selassie I / ed. A. M. Prochorov - 3. vyd. — M .: Sovětská encyklopedie , 1969.
5. ↑ Haile Selassie: Biografie a mnohem více z Answers.com
6. ↑ Haile Selassieova linie Oromo, Amhara a gurage
7. ↑ KOŘENY A KULTURA: haile selassie, ras tafari makonnen
8. ↑ Haile Selassie I
9. ↑ 1 2 Mussky I.A. 100 velkých diktátorů. - M. : Veche , 2002. - S. 466. - ISBN 5-7838-0710-9 , LBC 63,3 (2).
10. ↑ A. Bartnitsky, I. Mantel-Nechko. Historie Etiopie = polština. Historia Etiopia 5. - Progress , 1976. - S. 432.
11. ↑ Císař Haile Selassie I., část 1
12. ↑ Haile Selassie I 1892 až 1975 Ortodoxní Etiopie (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 19. června 2008. Archivováno z originálu 28. prosince 2010. (neurčitý) 
13. ↑ Vůně kadidla, zvířecí srsti a růží: Africké fotografie Nikolaje Gumilyova ze sbírky Kunstkamera - Meduza
14. ↑ LIDGE IYASU
15. ↑ Domovské stránky Imperial Ethiopie - Lij Eyasu - Etiopie
16. ↑ Yagya V.S. Haile Selassie // Otázky historie. 1990. č. 10. S. 65.
17. ↑ 1 2 Mussky I. A. 100 velkých diktátorů. - M .: Veche , 2002. - S. 468. - ISBN 5-7838-0710-9 , LBC 63,3 (2).
18. ↑ 1 2 Nygussie V. Mikael Cassae. Haile Selassie I (nepřístupný odkaz) . Získáno 25. února 2008. Archivováno z originálu 9. října 2008. (neurčitý) 
19. ↑ A. Bartnitsky, I. Mantel-Nechko. Historie Etiopie = polština. Historia Etiopia . - Progress , 1976. - S. 458.
20. ↑ Davidson A. B. Nikolai Gumilyov v Habeši
21. ↑ ALDEN WHITMAN. Haile Selassie z Etiopie umírá ve věku 83" . New York Times (28. srpna 1975). Získáno 1. října 2017. Archivováno z originálu 22. srpna 2011. (neurčitý)
22. ↑ Wondimu Mekonnen. První výstava etiopského dědictví v Londýně (odkaz není k dispozici) (29. července 2003). Získáno 21. září 2008. Archivováno z originálu 22. srpna 2011. (neurčitý) 
23. ↑ 123. _ _ _ Tropická a Jižní Afrika // Moderní dějiny asijských a afrických zemí. XX století, část 1. - M. : VLADOS , 2001. - S. 362. - ISBN 5-691-00644-4 , 5-691-00645-2 (I), MDT 94 (5 + 6) (075,8) , BBC 63,3(0)6ya73.
24. ↑ Yagya V.S. Etiopie v moderní době. - M .: Myšlenka , 1978. - S. 72.
25. ↑ Císařské ústavy Etiopské říše
26. ↑ Stát a právo afrických a asijských zemí // Čítanka o dějinách státu a práva cizích zemí. - M. : Prospekt , 2006. - S. 728. - ISBN 5-98032-871-8 , MDT 34 (100-87) (075,8), LBC 67,3ya73.
27. ↑ Yagya V.S. Etiopie v moderní době. - M .: Myšlenka , 1978. - S. 83.
28. ↑ Etiopie Haile Selassie: Předválečné období, 1930-36
29. ↑ A. Bartnitsky, I. Mantel-Nechko. Historie Etiopie = polština. Historia Etiopia . - Progress , 1976. - S. 456.
30. ↑ Etiopie :: Vláda Haile Selassieho I. - Britannica Online ...
31. ↑ Yagya V.S. Etiopie v moderní době. - M .: Myšlenka , 1978. - S. 89.
32. ↑ Haile Selassie (Collierova encyklopedie)
33. ↑ 1 2 Italsko-etiopská válka v letech 1935-1936
34. ↑ 115. výročí narození Atse Haile-Selassieho – 23. července 2007 :: Etiopský…
35. ↑ Historie Ruska. Svět, světové dějiny - Historie druhého ...
36. ↑ OneWorld Magazine: Haile Selassie VS. Mussolini (nepřístupný odkaz) . Získáno 15. června 2008. Archivováno z originálu 13. ledna 2014. (neurčitý) 
37. ↑ Encyklopedie pro děti. Historie válek.: Svět encyklopedií Avanta+, Astrel, 2007. - 640 s.
38. ↑ Haile Selassie I, část 2
39. ↑ 1 2 Historie Etiopie
40. ↑ 1 2 Alexey Elmanov Poslední císař // Echo planety - 1992 - č. 11 - S. 21.
41. ↑ Projekt vojenské literatury: Kapitola 10. Dobytí italské východní Afriky
42. ↑ greenrasta - Haile Selassie 1
43. ↑ A. Bartnitsky, I. Mantel-Nechko. Historie Etiopie = polština. Historia Etiopia . - Progress , 1976. - S. 536.
44. ↑ Světové dějiny válek. - MN .: Harverst LLC, 2004. - 640 s.
45. ↑ Addis Abeba. Historie vývoje (nepřístupný odkaz) . Získáno 27. června 2019. Archivováno z originálu 31. května 2016. (neurčitý) 
46. ↑ Země světa – Etiopie. Historie (nepřístupný odkaz) . Získáno 25. února 2008. Archivováno z originálu 23. března 2016. (neurčitý) 
47. ↑ Státní struktura Etiopie (nedostupný odkaz) . Získáno 26. února 2008. Archivováno z originálu 11. října 2008. (neurčitý) 
48. ↑ Mussky I.A. 100 velkých diktátorů. - M .: Veche , 2002. - S. 472. - ISBN 5-7838-0710-9 , LBC 63,3 (2).
49. ↑ A. Bartnitsky, I. Mantel-Nechko. Historie Etiopie = polština. Historia Etiopia . - Progress , 1976. - S. 544.
50. ↑ Taylor & Francis Group . Afrika na jih od Sahary 2004: na jih od Sahary, 2004 . Staženo 3. listopadu 2004.
51. ↑ Velcí vládci XX století. Autoři-sestavovatelé Ostrovtsov A. A., Ostrovtsova M. A. - M .: Martin, 2002. - 480 s.
52. ↑ Aka - Alyume (pdf). Místní historie v Etiopii . Nordic Africa Institute (2005). Datum přístupu: 28. listopadu 2011. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)
53. ↑ Tueva E. Černobílý lev
54. ↑ Etiopie (nepřístupný odkaz) . Získáno 25. února 2008. Archivováno z originálu 18. února 2008. (neurčitý) 
55. ↑ Etiopie. Struktura státu a politika (nedostupný odkaz) . Získáno 25. února 2008. Archivováno z originálu 7. března 2009. (neurčitý) 
56. ↑ Yagya V.S. Etiopie v moderní době. - M .: Myšlenka , 1978. - S. 264.
57. ↑ Tsypkin G. V., Yagya V. S. Historie Etiopie v moderní a nedávné době. - M .: Nauka , 1989. - S. 298. - ISBN 5-02-016620-0 , LBC 63,3 (6 Ef).
58. ↑ Mussky I.A. 100 velkých diktátorů. - M. : Veche , 2002. - S. 473. - ISBN 5-7838-0710-9 , LBC 63,3 (2).
59. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 Valentin Kryukov „Byla to poprava“ // Echo of the Planet  - 1992 - č. 11 - S. S. 20. - 21.
60. ↑ Haile Selassie z Etiopie umírá ve věku 83“, New York Times, 28. srpna 1975.
61. ↑ Zprávy BBC | AFRIKA | Mengistu obhajuje „Rudý teror“
62. ↑ Buralov A. Odhalení Rudého Negusu // Nový Čas  - 1995 -% 25 - S.27.
63. ↑ Neznámý Mao / Trans. z angličtiny. I. A. Igorevskij. - M .: ZAO Tsentrpoligraf, 2007. - 845 s.
64. ↑ Zprávy BBC | AFRIKA | Haile Selassie uložil k odpočinku
65. ↑ Haile Selassie I
66. ↑ Kasuka, Bridgette. Prominentní afričtí lídři od doby nezávislosti . - Bankole Kamara Taylor, 2013. - S.  19 . — 560 str. — ISBN 9789987160266 .
67. ↑ O tom, že císař má miliardy, se začalo mluvit po revoluci v roce 1974. Na základě stavu ekonomiky Etiopské říše za vlády císaře lze i jako neekonoma dojít k závěru, že mluvit o miliardovém státě je nepřesné. Příjmy z továren, tiskáren atd. (byly v Etiopii) šly na financování takových organizací, jako je škola pro nevidomé, škola pro sirotky, nemocnice pro chudé, nemocnice pro seniory, Fond ceny císaře Haile Selassieho , atd. Gennadij Charodejev . Návrat „krále králů“ s královskými poctami
68. ↑ Shoa6
69. ↑ Haile dekorace
70. ↑ viddyms.com: Obránce víry
71. ↑ Civilizace V Civilopedia Online: Civilizace a vůdci . civilopedia.serenity.pw. Datum přístupu: 30. dubna 2020. (neurčitý)

Literatura

• Marcus, Harold G. Historie Etiopie  (neopr.) . - London: University of California Press , 1994. - s. 316. - ISBN 978-0-520-22479-7 .
• Mockler, Anthony. Haile Selassie's War  (neopr.) . — Signální knihy, 2003. - ISBN 978-1-90266953-3 .
• Murrell, Nathaniel Samuel; Spencer, William David; McFarlane, Adrian Anthony. Chanting Down Babylon: The Rastafari Reader  . – Temple University Press, 1998. - ISBN 978-1-56639584-7 .
• Roberts, Andrew Dunlop. Cambridge historie Afriky: Od roku 1905 do roku 1940  (anglicky) . - Cambridge: Press Sindicate of the University of Cambridge, 1986. - Vol. 7. - ISBN 978-0-52122505-2 .
• Safire, William (1997), Lend Me Your Ears: Great Speeches in History , W. W. Norton, ISBN 978-0-39304005-0 , < https://archive.org/details/lendmeyourearsgr00safi >  .
• Selassie, Haile I (1999), Můj život a pokrok Etiopie: Autobiografie císaře Haile Selassieho I. , New York: Frontline Books, ISBN 978-0-948390-40-1  .
• Shinn, David Hamilton; Ofcansky, Thomas P. Historický slovník Etiopie  (neopr.) . - Scarecrow Press , 2004. - ISBN 978-0-81086566-2 .
• Dewaal, Alexander. Evil Days: Třicet let války a hladomoru v Etiopii  (anglicky) . - Human Rights Watch, 1991. - ISBN 978-1-56432038-4 .
• Catch a Fire: The Life of Bob Marley  (neopr.) / White, Timothy. —Henry Holt & Co, 2006. - ISBN 978-0-80508086-5 .
• Yagya, Vatanyar Saidovič . Haile Selassie I // Problémy historie . - 1990. - Vydání. č. 10 . - S. 62 .

Odkazy

• Ruské stránky o Haile Selassiem I
• Biografie na webu Chronos
• Elena Tueva. Černý a bílý lev
• Haile Selassie I., císař Etiopie, řekl
• Fotogalerie Haile Selassie I
• Etiopské poklady - císař Haile Selassie  I

Foto, video a zvuk	TCDb TCDb
Tematické stránky	ČSFD diskotéky Filmový portál Internetová filmová databáze Kinopoisk MusicBrainz
Slovníky a encyklopedie	Velká dánština Velká Katalánština Skvělý norský Velký Rus okolo světa Litevský univerzál chorvatský Britannica (online) Brockhaus Databáze pozoruhodných jmen Universalis
Genealogie a nekropole	Najděte hrob WikiStrom
V bibliografických katalozích BIBSYS: 90087973 BNC : a12378422 BNE : XX1117917 , XX963431 BNF : 11973730w CiNii : DA10223158 GND : 118700758 GTA : 106133 ISNI : 0000 0001 0910 2298 J9U : 987007262369305171 LCCN : n79043431 LNB : 000213438 NDL : 00620780 NKC : jo2007416169 NLA : 35677375 NLG : 285581 NLP : A11792115 NTA : 069482837 NUKAT : n95005623 LIBRIS : 0xbfkbgj50wxb7m SUDOC : 027764656 VcBA : 495/254151 VIAF : 66475642 WorldCat VIAF : 66475642 RNB : 7743541