Uraga-vagga ( Pali : "Sekce hada") je první část textu buddhismu Suttanipata Theravada napsaného v páli a připisovaného Siddhárthovi Gautama Šákjamuni Buddhovi. Říká se tomu tak, protože první sútra popisuje adepta, který opouští vše světské, „jako had (hurikán) svléká svou zastaralou kůži“. (Viz: Suttanipata, Uragavagga, 1)
Psáno verši a rytmickou prózou. Obsahuje kázání a výroky Buddhy Šákjamuniho ve formě 12 sut (súter) a 220 aforismů (strof). (Viz: Suttanipata). Pálijský text je pozoruhodný svou kombinací jednoduchosti, přístupnosti a ušlechtilosti podání (Rees-Davids, T. W. Pali Literature (anglicky) str. 983).
Sutty této části Suttanipata orientují bhikkhus (především z kontextu je jasné, že jsou psány pro buddhistické mnichy), ale i laiky, k důstojnému, „zdrženlivému životu“ (viz Suttanipata, Uraga- vagga, 8).
Tyto sutty mají paralely v tibetském kánonu (hovoříme o Udanavarze, skládající se z asi tisíce súter (aforismů) a obsažené v tibetském kánonu sestaveném v 8.-14. století našeho letopočtu).
Buddha pronášel svá kázání asi čtyřicet let – a v této části Suttanipata (Uragavagga) není žádná chronologická posloupnost výroků zakladatele buddhismu, nicméně na rozdíl např. od Dhammapady, která je sbírkou poměrně nesourodých aforismů Buddhy Siddhárthy Gautamy Šákjamuniho obsahuje tato část solidní „texty“ kázání pronesených při konkrétních příležitostech (alespoň tradiční komentář k Suttanipat/Uragavaggovi to říká).
Část kázání byla přednesena v období dešťů, kdy se bhikkhuové (mniši) shromažďovali ve viharas (Skt.: lit. „příbytek“), kde trávili čas přibližně od července do října (v období dešťů), studovali a přemítali o výroky Osvíceného, provádějící meditační praktiky. Viz Suttanipata, 18-34.
Vijaya-sutta (Sutta-vítězství) z uvažované části Suttanipata \Uraga-vagga\ uvažuje o nečistotě lidského těla, volá po vítězství nad vášněmi (Suttanipata, 190 - 205). Obecně se uznává, že v rámci soustředění na nečistoty mrtvého těla atd. Buddha doporučoval takové meditace jako normu meditativního života. Ruský badatel a překladatel pálijských textů A. Paribok (viz Milindapanha, Doslov A. Pariboka, str. 436) však poznamenává, že tento druh meditace se kategoricky nedoporučoval lidem náchylným k depresi a hypochondrii – Buddha měl zcela různé prostředky, včetně meditačních cvičení, pro různé typy lidí. Meditace na mrtvoly (jako ta popsaná v Uraga-vagga (sloky 192-206) byla doporučována lidem s "vášnivými sklony", náchylnými například k sexuálním excesům, ale v žádném případě ne všem bhikkhuům a laikům (protože toto, místo medicíny by se mohl stát ještě horším) (Viz Paribok v knize: Milindapanha. Doslov A. Pariboka, str. 459).
Bylo považováno za zcela neškodné meditovat o milující laskavosti, která vám umožnila rychle navázat harmonické vztahy s ostatními (Suttanipata / Uragavagga, 143-150. Marci Shimoff. Happy For No Reason)
1. Suttanipata. Uragagga. Za. N.I. Gerasimov. M.1983.
2. Rhys-Davids. Buddhismus. SPb. 1899.
3. Slovník. Buddhismus. M.1995.
4.Torčinov. Úvod do buddhismu. M 1999.
5. Milindapanha. Za. A. Paribka .M.1989.
6. Shimoff M. Šťastný bez důvodu. \ Simon a Schuster. 2008