Úroveň nároků jednotlivce je touha dosáhnout cíle míry složitosti, které se člověk považuje za schopného.
Lidé s realistickou úrovní nároků se vyznačují sebedůvěrou, vytrvalostí při dosahování svých cílů, vyšší produktivitou ve srovnání s lidmi, jejichž úroveň nároků je neadekvátní jejich schopnostem a schopnostem.
Rozpor mezi tvrzeními a skutečnými schopnostmi člověka vede k tomu, že se začíná nesprávně hodnotit, jeho chování se stává neadekvátním, dochází k emočním zhroucení, zvýšené úzkosti . Z toho vyplývá, že míra nároků úzce souvisí se sebevědomím jedince a motivací dosahovat úspěchu v různých činnostech.
Američtí vědci D. McClelland a D. Atkinson vypracovali teorii motivace k dosažení úspěchu v různých činnostech. Podle této teorie si lidé, kteří jsou motivováni k úspěchu, stanovují cíle, jejichž dosažení je jimi jednoznačně považováno za úspěch. Snaží se dosáhnout úspěchu ve své činnosti všemi prostředky, jsou smělí a rozhodní, očekávají, že dostanou souhlas s akcemi zaměřenými na dosažení jejich cílů. Vyznačují se mobilizací všech svých zdrojů a zaměřením na dosažení svých cílů.
Lidé, kteří jsou motivováni vyhýbat se neúspěchu, se chovají zcela jinak. Pro ně není výslovným cílem činnosti uspět, ale vyhnout se neúspěchu. Člověk, zpočátku motivovaný vyhýbat se neúspěchu, projevuje pochybnosti o sobě, nevěří v možnost úspěchu, bojí se kritiky, necítí potěšení z činností, ve kterých jsou možné dočasné neúspěchy.