Flaneur

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 1. října 2021; kontroly vyžadují 2 úpravy .

Flaner ( fr.  flâneur , „chůze“) je městský typ, poprvé zaznamenaný v Paříži v polovině 19. století (také boulevardier ). Obklopování znamenalo procházky po bulvárech za účelem zábavy a potěšení z pozorování městského života [1] .

Ve francouzských textech se výskyt slova flâneur datuje do 16.–17. století. První pokusy o objasnění jeho významu byly učiněny v první polovině 19. století [2] . Sainte-Beuve napsal, že flâneur je „přesným opakem nečinnosti“ a Balzac popisuje flâneur jako „gastronomie pro oči“.

Gogol zazpíval první hymnu ruským flaneurům ve slavném úvodu k příběhu „ Něvský prospekt “ (1834) [3] . Flairingu se věnuje i řada hrdinů raného Dostojevského , který se v roce 1846 chystal vydat almanach „Zuboskal“, kde měl být vyprávění „jediný flaneur narozený na petrohradské půdě“ [4] .

V roce 1840 napsal Edgar Allan Poe příběh o jednom muži pronásledujícím druhého v přeplněných ulicích Londýna (" Crowd Man ", 1840). Pod vlivem Poea se Charles Baudelaire zabýval analýzou fenoménu lemování v článku „Básník moderního života“ (1863) :

Dav je jeho živlem, stejně jako vzduch je prvkem ptáků a voda je prvkem ryb. Jeho vášní a povoláním je splynout s davem. Nezaujatě zvídavý člověk, nenasytný pozorovatel zažívá velké potěšení, mísí se a žije s lidskou masou, s její marností, pohybem, nestálou proměnlivostí a nekonečností. Žít mimo dům a zároveň se všude cítit jako doma, vidět svět, být v jeho samém středu a zůstat před ním skryt – to jsou některé z radostí těchto nezávislých, vášnivých a originálních povah, které naše jazyk není schopen vyčerpávajícím způsobem popsat. Pozorovatel je princ, který zůstává všude inkognito. Milovník života dělá z celého světa svou rodinu. Kdo je pohnut láskou k životu světa, proniká davem jako gigantická elektrická baterie. Je jako zrcadlo, velký jako dav sám; je jako kaleidoskop obdařený vědomím, jehož každý vzorec odráží rozmanitost života a měnící se krásu všech jeho prvků [5] .

Walter Benjamin analyzuje text Baudelaira a definuje flaneura jako chodícího obyvatele města, fascinovaného dramaty městského života, znalce jeho tajemství a potěšení [6] . Koncept má bohatou asociativní škálu: je to člověk, který se snaží bavit, a povaleč, znalec města a jen znalec pouličního života.

Victor Fournel ve své knize Co každý vidí v ulicích Paříže (1867) věnoval celou kapitolu umění lemování . Pro Fournela nejde o nečinnou zábavu, ale o způsob, jak pojmout městské panorama v celé jeho nepochopitelné rozmanitosti, jakousi pohyblivou fotografii městského zážitku ( un daguerréotype mobile et passioné ).

Obraz zrozený v literatuře se postupně začíná proměňovat v symbolickou postavu obyvatele města, která se stává předmětem urbanistických studií , začíná být chápána jako fenomén moderny .

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Dostojevskij F. M. Sebraná díla v 15 svazcích. T. 1. - L .: "Nauka", pobočka Leningrad, 1988. S. 511.
  2. ↑ Nejstarší definice byla uvedena v článku „ Velký univerzální slovník 19.» z nakladatelství Larousse .
  3. ↑ O. Weinshein. Dandy. Nová literární revue, 2005. ISBN 9785867933654 . S. 313.
  4. ↑ Dostojevskij F. M. Kritika žurnalistiky Archivní kopie z 1. listopadu 2021 na Wayback Machine
  5. ↑ Baudelaire C. Básník moderního života . Staženo 28. 5. 2016. Archivováno z originálu 16. 9. 2016.
  6. ↑ Elena Trubina. Město v teorii: zkušenost porozumění prostoru. Moskva: Nová literární revue, 2011. S. 413.
  Přejděte na položku Wikidata  V bibliografických katalozích