Fedorov, Nikolaj Vasiljevič (politik)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 11. dubna 2022; kontroly vyžadují 7 úprav .

Nikolaj Vasilievič Fedorov
čuvašský. Fedorov Nikolaj Vasilievič
Fedorov v roce 2018
Senátor Ruské federace - zástupce výkonné moci Čuvašské republiky
od 21. září 2015
Předchůdce	Konstantin Kosačev
22. září 2010  – 23. května 2012
Předchůdce	Vladimír Slutsker
Nástupce	Galina Nikolaeva
23. ledna 1996  – 1. ledna 2002
Předchůdce	Valerian Viktorov
Nástupce	Vladimír Slutsker
prezident Čuvašské republiky
21. ledna 1994  – 29. srpna 2010
Předchůdce	příspěvek zřízen
Nástupce	Michail Ignatiev
Ministr spravedlnosti Ruské federace
16. května 1992  – 24. března 1993
Předseda vlády	Boris Jelcin Viktor Černomyrdin
Prezident	Boris Jelcin
Předchůdce	příspěvek zřízen
Nástupce	Jurij Kalmykov
Ministr spravedlnosti RSFSR
14. července 1990  – 16. května 1992
Předseda vlády	Ivan Silajev Boris Jelcin
Prezident	Boris Jelcin
Předchůdce	Vladimír Abolencev
Nástupce	příspěvek zrušen
Ministr zemědělství Ruské federace
21. května 2012  – 22. dubna 2015
Předseda vlády	Dmitrij Medveděv
Prezident	Vladimír Putin
Předchůdce	Elena Skrynnik
Nástupce	Alexandr Tkačev
Poradce prezidenta Ruské federace pro otázky agroprůmyslového komplexu
22. dubna 2015  — 28. září 2015
Předseda vlády	Dmitrij Medveděv
Prezident	Vladimír Putin
První místopředseda Rady federace Federálního shromáždění Ruské federace
30. září 2015  – 23. září 2020
Předchůdce	Alexandr Toršin
Nástupce	Andrej Yatskin
Narození	9. května 1958 (64 let) Chedino , Mariinsko-Posadsky District , Chuvash ASSR , RSFSR , SSSR( 1958-05-09 )
Manžel	Světlana Fedorová
Děti	Vasilij Karina
Zásilka	KSSS → Jednotné Rusko
Vzdělání	Kazaňská státní univerzita
Akademický titul	doktor ekonomických věd , kandidát právních věd
Profese	právník
Aktivita	politik
Postoj k náboženství	pravoslaví
Autogram
Ocenění
Vědecká činnost
Vědecká sféra	Ústavní právo a regionalistika
Místo výkonu práce	Čuvašská státní univerzita pojmenovaná po I. N. Uljanovovi
Mediální soubory na Wikimedia Commons

Nikolaj Vasiljevič Fedorov (narozen 9. května 1958 , Chedino , Mariinsky-Posadsky okres , Čuvašská ASSR , RSFSR , SSSR ) je sovětský a ruský státník a politik . Člen Rady federace (2010-2012, od roku 2015). Člen Nejvyšší rady strany „ Jednotné Rusko “ [1] . Doktor ekonomie [2] a kandidát práv [3] .

prezident Čuvašské republiky (1993-2010), ministr zemědělství Ruské federace (2012-2015), poradce prezidenta Ruské federace (2015); První místopředseda Rady federace Federálního shromáždění Ruské federace (2015-2020).

Od 9. března 2022 se na něj vztahují osobní sankce EU. [čtyři]

Životopis

Původ

Nikolaj Fedorov se narodil v roce 1958 ve vesnici Chedino, okres Mariinsky-Posadsky v Čuvašské ASSR, ve velké rodině veterána Velké vlastenecké války. Otec - Vasilij Fedorovič Fedorov; matka - Anfisa Nikitichna Fedorova. Podle národnosti - Čuvash . Bratr - Fedorov Nikita Vasilievich (narozen 1969); sestry - Zinaida Vasiljevna Fedorova (Vasilyeva), Elizaveta Vasiljevna Fedorova (Vasilyeva); Valentina Vasilievna Fedorova (narozena 1950).

Spolu se svými rodiči žil ve vesnici Misnery, okres Cheboksary , Chuvash ASSR. V roce 1975 absolvoval střední školu Tolikovskaja v oblasti Čeboksary se zlatou medailí .

V roce 1980, po absolvování Právnické fakulty Kazaňské státní univerzity , přišel do Čeboksary a vyučoval v letech 1980-1982 a 1985-1989 obory „sovětské právo“ a „vědecký komunismus“ na Čuvašské státní univerzitě. I. N. Uljanová . V komsomolském výboru univerzity vedl právní sektor [5] .

V roce 1985 absolvoval postgraduální studium na Ústavu státu a práva Akademie věd SSSR a znovu se vrátil k pedagogické činnosti.

Politická kariéra v SSSR

V roce 1989 na setkání učitelů kateder sociálních oborů ChSU pojmenované po. I. N. Uljanov, učitel politické ekonomie Anatolij Aksakov , navrhl N. V. Fedorova jako kandidáta na lidové poslance SSSR.

V roce 1989 byl zvolen poslancem lidu SSSR . Byl jedním z vůdců Výboru pro legislativu Nejvyššího sovětu SSSR .

V letech 1990-1992 - ministr spravedlnosti RSFSR . prosince 1991 předložil ministr spravedlnosti RSFSR N. V. Fedorov vážně nemocnému rakovinu 79letému bývalému vůdci NDR Erichu Honeckerovi , který byl na chilské ambasádě v Moskvě, žádost o opuštění území. SSSR (o šest měsíců později, v červenci 1992, byl Honecker vydán z Moskvy do Berlína , kde byl okamžitě zatčen a strávil několik měsíců ve vazbě [6] ).

1992–1994

Od roku 1992 - ministr spravedlnosti Ruské federace, byl jmenován do této funkce ve čtyřech složeních vlády Ruské federace

V roce 1992 mu byla dekretem prezidenta Ruska udělena nejvyšší hodnost státního radního pro spravedlnost Ruské federace .

Začátkem roku 1993 V. Černomyrdin jako první z ministrů vlády veřejně varoval před zneužíváním a korupcí u moci, předpověděl scénář říjnových (1993) událostí několik měsíců před jeho skutečnou realizací [7] .

V březnu 1993 Fedorov rezignoval na protest proti protiústavnímu zavedení zvláštního řádu pro správu země B. N. Jelcinem . [8] Kriticky zhodnotil rázné akce federálních úřadů, které měly rozptýlit Kongres lidových zástupců a Nejvyšší sovět Ruska ve dnech 3. až 4. října 1993 , a svůj postoj vyjádřil v řadě rozhovorů s médii. Od té doby si vydobyl silnou reputaci jako nezávislý, nezaujatý, nezávisle smýšlející politik, často oponující úřadům [7] .

Krátce vedl Moskevskou advokátní komoru, byl publicistou Obshchaya Gazeta.

Byl členem Rady bezpečnosti Ruské federace , vedl vládní komisi pro řešení mezietnických konfliktů a meziresortní komisi Rady bezpečnosti pro republiky Severního Kavkazu .

Ve volbách 12. prosince 1993 kandidoval současně ve volbách do Státní dumy prvního svolání a v prvních volbách prezidenta Čuvašské republiky . Byl zvolen do Státní dumy na listině Demokratické strany Ruska , stal se členem výboru pro obranu. V prezidentských volbách v Čuvašské republice žádný z kandidátů nezískal potřebných 25 % hlasů a Fedorov, který v prvním kole získal 24,9 % hlasů, a Lev Kurakov, rektor Čuvašské univerzity, který získal 21,9 %, vstoupilo do druhého kola. Ve druhém kole, které se konalo 26. prosince 1993, získal Fedorov většinu hlasů. 21. ledna 1994 se Nikolaj Fedorov ujal úřadu prezidenta Čuvašské republiky a v únoru rezignoval na funkci poslance Státní dumy.

Prezident Čuvašska

Od ledna 1994  - prezident Čuvašské republiky . Po nástupu do úřadu Fedorov reorganizoval státní moc Čuvašska, v důsledku čehož vznikla republika: 16 ministerstev, 10 státních výborů, 6 služeb federální podřízenosti, prezidentská administrativa; Prezidentskou bezpečnostní službu tvořilo 41 zaměstnanců. Podle těchto ukazatelů nechala republika daleko za sebou sousední Nižnij Novgorod , který je rozlohou čtyřikrát větší než Čuvašsko [7] . Počátkem roku 1995 prohlásil, že Rusko poté udělá krok k historickému pokroku, až bude stát v čele právníků [9] .

V roce 1997 byl do této funkce zvolen podruhé, v roce 2001  potřetí, v roce 2005  byl jmenován na čtvrté volební období. V období působení Fedorova jako prezidenta Čuvašska republika provedla úplnou plynofikaci obce, ve městech, především v Čeboksarech, se rozvíjela bytová výstavba, což způsobilo prudký nárůst urbanizace v republice. Byla provedena rozsáhlá rekonstrukce historického centra hlavního města Čuvašska, včetně vytvoření nové krajiny a zálivu na Volze; Čeboksary byly uznány jako nejpohodlnější město Ruska (2001) [10] , byla zahájena činnost skupiny společností ABS Electro [11] .

V letech 1995 až 2001 byl členem Rady federace, místopředsedou Výboru Rady federace pro ústavní legislativu a soudní a právní otázky, místopředsedou Výboru Rady federace pro mezinárodní záležitosti; člen komise pro právní otázky a lidská práva a zvláštní komise pro Čečensko Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

20. prosince 2000 jako jediný senátor vystoupil a hlasoval proti novému zákonu o státní hymně Ruska. (Tento zákon schválil Alexandrovovu melodii ; Michalkovův text byl přijat zvláštním pozměňovacím návrhem v roce 2001, pouze jeden senátor se také vyslovil a hlasoval proti němu - Oleg Chirkunov ).

V listopadu 2000 zaslal Ústavnímu soudu Ruské federace žádost, která napadla v zákoně zakotvené právo prezidenta Ruské federace odvolat šéfy krajů a místní samosprávy, jakož i jeho právo spolu se Státní dumou Ruské federace rozpustit regionální zákonodárná shromáždění. [osm]

Od 27. září 2002 do 24. května 2003 - člen prezidia Státní rady Ruské federace [12] [13] .

Dne 8. září 2010 byl na zasedání Státní rady Čuvašské republiky schválen jako člen Rady federace Federálního shromáždění Ruské federace - zástupce výkonného orgánu státní moci Čuvašské republiky. . Člen výboru Rady federace pro mezinárodní záležitosti.

Dekretem prezidenta Ruské federace ze dne 22. září 2010 byl zařazen do Komise pod prezidentem Ruské federace pro modernizaci a technologický rozvoj ruské ekonomiky. Od ledna 2011  - Zástupce Ruské federace v Parlamentním shromáždění Rady Evropy (Štrasburk).

Od roku 2011

V květnu 2011 přijal nabídku předsedy vlády Ruska Vladimira Putina stát se předsedou správní rady Nadace Institutu pro socioekonomický a politický výzkum. Od 30. listopadu 2011 - Předseda výboru Rady federace pro ústavní legislativu, právní a soudní otázky, rozvoj občanské společnosti.

Dne 21. května 2012 byl jmenován ministrem zemědělství Ruské federace [14] [15] .

Dva dny po jmenování, 23. května 2012, obdržel Fedorovův dopis novému šéfovi Čuvašska Michailu Ignatievovi odezvu v médiích . Dopis poskytl podrobnou analýzu sociálně-ekonomické situace v Chuvashia a kritizoval činnost vedení republiky, zejména byl obviněn ze ztráty rozpočtu Chuvashia ve výši 9 miliard rublů. Podle bývalého šéfa čuvašského parlamentu, poslance Státní dumy Ruské federace Valentina Shurchanova , bude mnoho vyhlídek republiky záviset na samotném Fedorovovi, protože 40 % ekonomiky Čuvašska tvoří zemědělství [16] [16 ] [17] .

Dne 17. dubna 2015 se vešlo ve známost o chystané rezignaci Fedorova na post ministra zemědělství v souvislosti s nároky vedení země na stav věcí v průmyslu [18] . Dne 22. dubna 2015 byl Fedorov zbaven své funkce a jmenován poradcem prezidenta Ruské federace [19] .

Od dubna do září 2015 byl poradcem ruského prezidenta V. Putina. Propuštěn v souvislosti s převodem do Rady federace Ruské federace - jako zástupce Čuvašské republiky [20] .

Zastupuje výkonný orgán státní moci Čuvašské republiky v Radě federace Ruské federace. Od 30. září 2015 do 23. září 2020 byl prvním místopředsedou Rady federace Federálního shromáždění Ruské federace [21] . Poté pokračoval v práci v Radě federace jako senátor z výkonné složky Čuvašska [22] . Člen výboru Rady federace pro ústavní legislativu a budování státu.

Vedl správní radu Nadace pro zachování a studium rodných jazyků národů Ruské federace , založené v roce 2019 [23] .

Rodina

Manželka - Fedorova Světlana Yurievna, původem z Kostromy [24] . Potkali jsme se na Silvestra 1979 a o 4 roky později jsme se vzali.

• Syn - Vasily (nar. 1984), pracoval jako právník pro skupinu společností ABS Electro, jejíž ruské podniky sídlí v Moskvě a Čeboksary.
• Dcera - Karina (nar. 1990), tance, sport [24] [25] . Má byt v Bulharsku. Manžel (zeť Nikolaje Fedorova) - Alexander Ivanovič Indyukov (narozen 21. května 1986 ve vesnici Komsomolskoje, Čuvašská autonomní sovětská socialistická republika), poradce ministra pro hospodářský rozvoj Ruska, kandidát ekonomických věd, finalista soutěže „Vůdci Ruska. Politika". [26]

Dědeček spadl do první vlny vyvlastňování a čtyřletý otec a bratr skončili v dětském domově. Strýc se během války ztratil a jeho otec byl vážně zraněn v Königsbergu . Vrátil se do Chuvashia. Potkal jsem svou matku.

Kritika a zpětná vazba

V lednu 2014 upoutal pozornost médií skandální příběh Fedorova příletu do Berlína na zemědělskou výstavu Zelený týden na soukromém letadle business třídy Cessna , které nesouvisí s ruskými odděleními a je registrované v Srbsku . Po zveřejnění těchto údajů na oficiálních stránkách Ministerstva zemědělství Ruské federace byla fotografie Fedorova opouštějícího kabinu soukromého zahraničního parníku nejprve retušována a poté zcela odstraněna z webu, jehož použití pro federální ministr ve výkonu není stanoven státním protokolem [27] [28] [29] [30] .

Místopředseda výboru pro agrární politiku Hospodářské a průmyslové komory Ruské federace , ředitel státního statku pojmenovaného po. V. I. Lenin z Moskevské oblasti Pavel Grudinin v březnu 2015 kritizoval ministerstvo za uvalení přepravní daně na pohonné hmoty pro zemědělské stroje pracující na polích, zejména motorovou naftu , přestože tato přeprava není určena pro jízdu po dálnicích. To snižuje ziskovost zemědělské výroby v Rusku [31] .

Průměrná mzda v zemědělství v Rusku za ministra Fedorova činila podle údajů Federální státní statistické služby Ruské federace k březnu 2015 15 tisíc rublů [31] .

Koníčky a kulturní aktivity

Člen Rotary klubu "Moskva" [32] . Podílel se na vytvoření Mezinárodního ruského klubu (IRC) [33] Hlásí se k ortodoxnímu křesťanství .

Fedorov mluví německy, přednášel jurisprudenci v Německu [25] . Ve studentských letech začal studovat karate u trenéra N. Lukianova [34] , byl trenérem bojových umění [24] . Pokračuje v cvičení karate dodnes [25] . Má rád plavání, horské a vodní lyžování, šachy [25] . Popularitu v internetovém prostředí Fedorov přinesl video, ve kterém tančí energicky a s mladistvým nadšením [35] .

Nikolaj Fedorov je specialistou na ústavní právo a regionální studia. Autor více než stovky článků a řady knih o problematice demokratického a federálního uspořádání státu, svobody tisku, nezávislého soudnictví, hospodářské politiky. V roce 1995 Fedorov oznámil, že po ukončení své politické kariéry hodlá zaujmout post rektora Čuvashské státní univerzity I. N. Uljanova . Na této univerzitě, vysvětlil Fedorov, hodně pracoval, líbilo se mu tam, mnoho jeho přednášek končilo bouřlivým potleskem [9] . Autor knih: „V odpovědi navždy“ (2012), „Prizmatem věčnosti. Zkušenost filozofické prózy“ (2018) a „Vzpomínání na čas nadějí...“ (2022).

2. listopadu 2001 bylo Muzeum kosmonautiky A. G. Nikolaeva v Shorshely umístěno v novém vícesálovém komplexu, který byl pro něj speciálně postaven z iniciativy Fedorova [36] .

Ocenění

Státní a rezortní vyznamenání

• Řád "Za zásluhy o vlast" III. stupně ( 5. srpna 2003 ) - za velký přínos k upevnění ruské státnosti a mnohaletou svědomitou práci [37] ;
• Řád za zásluhy o vlast, IV. stupeň ( 9. května 1998 ) - za zásluhy o stát a velký přínos pro sociálně-ekonomický rozvoj Čuvašské republiky [38] ;
• Řád Alexandra Něvského ( 27. června 2017 ) - za velký přínos k rozvoji ruského parlamentarismu a aktivní zákonodárnou činnost [39] ;
• Řád cti ( 11. září 2008 ) - za velký přínos k sociálně-ekonomickému rozvoji republiky a mnohaletou plodnou práci [40] ;
• Státní cena Ruské federace v roce 1999 v oblasti vědy a techniky - za oživení historické části hlavního města Čuvašska - města Čeboksary [41] ;
• medaile „Na památku 850. výročí Moskvy“ (1997);
• medaile „Na památku 300. výročí Petrohradu“ (2003);
• medaile „Na památku 1000. výročí Kazaně“ (2005);
• medaile „Za zásluhy o provedení celoruského sčítání lidu“ (2003);
• medaile Anatolije Koniho (ministerstvo spravedlnosti);
• medaile „Na památku 200. výročí Ministerstva spravedlnosti Ruska“ (Ministerstvo spravedlnosti, 2002);
• medaile „10 let Federální soudní služby“ (FSSP, 2007) [42] ;
• medaile „200 let ministerstva vnitra Ruska“ (MVD, 2002);
• medaile „75 let civilní obrany“ (Ministerstvo pro mimořádné situace, 2007) [43] ;
• medaile „Za zásluhy o národní zdravotnictví“ (Ministerstvo zdravotnictví);
• medaile „Za přínos k rozvoji agroprůmyslového komplexu“ (Ministerstvo zemědělství);
• medaile „Za zásluhy o provedení Všeruského zemědělského sčítání v roce 2006“ (Ministerstvo zemědělství, 2006);
• medaile „80 let Státního výboru pro sport Ruska“ (Goskomsport, 2003);
• odznak "Čestný stavitel Ruska" .

Krajské a obecní ceny

• čestný občan Čuvašské republiky ;
• Řád za zásluhy o Čuvašskou republiku ( 29. srpna 2010 ) [44] ;
• pamětní medaile „100. výročí vzniku Čuvašské autonomní oblasti“ (2020);
• Čestný občan okresu Mariinsky-Posadsky (2021).

Zahraniční ocenění

• Velitel Řádu za zásluhy (Maďarsko).

Veřejné a zpovědní ceny

• Řád sv. Sergia z Radoněže , I. stupeň (ROC);
• Řád Svatého Pravověřícího prince Daniela z Moskvy , 1. třídy (ROC);
• medaile „100 let ruských odborů“ (FNPR);
• Medaile "Pilot-kosmonaut SSSR A. G. Nikolaev";
• medaile „70. výročí vítězství na Khalkhin Gol“ (NPO „Russian Fund“ Mongolsko, 2009);
• pamětní medaile „K 100. výročí M. A. Sholokhova“ (Ruská městská akademie, 2005);
• Puškinova medaile „Horlivec osvícení“ (Akademie ruské literatury);
• laureát celoruského právního ocenění „Themis“;
• titul "Prezident roku - 2001" celoruské veřejné ceny "Ruský národní Olymp";
• Laureát národní obchodní pověsti "Darin" Ruské akademie obchodu a podnikání v roce 2005.

Poznámky

1. ↑ Předsednictvo Nejvyšší rady strany . Jednotné Rusko. Získáno 15. listopadu 2013. Archivováno z originálu 27. listopadu 2013. (neurčitý)
2. ↑ Nikolaj Vasiljevič Fedorov. Strategické plánování regionálního socioekonomického rozvoje . - Petrohrad, 2003. Archivováno 29. září 2021. (Ruština)
3. ↑ Nikolaj Vasiljevič Fedorov. Právní politika sovětského státu: . law.edu.ru. _ Datum přístupu: 24. října 2020. (neurčitý)
4. ↑ Úřední věstník Evropské unie . Získáno 11. dubna 2022. Archivováno z originálu dne 31. března 2022. (neurčitý)
5. ↑ Valery Andreev: Život s problémy lidí.  (nedostupný odkaz)
6. ↑ Poslední léta Ericha Honeckera | Čítárna | DW.DE | . Datum přístupu: 4. února 2012. Archivováno z originálu 13. ledna 2008. (neurčitý)
7. ↑ 1 2 3 Lenský I. Prezident z Vodoprovodnaja ulice // Pravda. - 20. dubna 1994. - č. 66 (27241) . - S. 2 .
8. ↑ 1 2 Nikolaj Vasiljevič Fedorov, životopis . Datum přístupu: 4. února 2012. Archivováno z originálu 26. listopadu 2011. (neurčitý)
9. ↑ 1 2 Lensky I. Optimismus na dlouhé vzdálenosti // Pravda. - 2. března 1995. - č. 40 (27458) . - S. 2 .
10. ↑ Čeboksary jsou nejpohodlnějším městem v Rusku . Získáno 26. srpna 2012. Archivováno z originálu 7. ledna 2014. (neurčitý)
11. ↑ ABS Elektro. Kontaktní informace . Získáno 30. října 2014. Archivováno z originálu 30. října 2014. (neurčitý)
12. ↑ Rozkaz prezidenta Ruské federace ze dne 27. září 2002 č. 458-rp „O předsednictvu Státní rady Ruské federace“ . Získáno 29. března 2020. Archivováno z originálu dne 11. srpna 2020. (neurčitý)
13. ↑ Příkaz prezidenta Ruské federace ze dne 24. května 2003 č. 269-rp „O předsednictvu Státní rady Ruské federace“ . Získáno 29. března 2020. Archivováno z originálu dne 26. března 2020. (neurčitý)
14. ↑ Putin schvaluje novou ruskou vládu Archivováno 24. května 2012 na Wayback Machine . (ruština)  (Přístup: 21. května 2012)
15. ↑ Dekrety prezidenta Ruské federace kremlin.ru . Získáno 21. 5. 2012. Archivováno z originálu 16. 9. 2013. (neurčitý)
16. ↑ 1 2 Kommersant-Cheboksary - Dopis bez štěstí . Získáno 1. listopadu 2014. Archivováno z originálu 1. listopadu 2014. (neurčitý)
17. ↑ Fedorovův dopis Ignatievovi . Získáno 1. listopadu 2014. Archivováno z originálu 1. listopadu 2014. (neurčitý)
18. ↑ Média informovala o možné rezignaci Fedorova z postu šéfa ministerstva zemědělství
19. ↑ Zdroj . Získáno 22. dubna 2015. Archivováno z originálu 24. dubna 2015. (neurčitý)
20. ↑ Putin odvolal Nikolaje Fedorova z funkce svého poradce . Datum přístupu: 28. září 2015. Archivováno z originálu 28. září 2015. (neurčitý)
21. ↑ Kommersant - Valentina Matvienko přijala prvního zástupce . Získáno 30. září 2015. Archivováno z originálu 1. října 2015. (neurčitý)
22. ↑ Pravda Volžský federální okruh, 23. září 2020. Alexander Belov. Fedorov rezignoval na funkci prvního místopředsedy Senátu a nerozloučil se . Získáno 6. listopadu 2020. Archivováno z originálu dne 21. října 2020. (neurčitý)
23. ↑ Federace věnuje velkou pozornost podpoře ruštiny a národních jazyků - N. Fedorov
24. ↑ 1 2 3 Nikolaj Fedorov: „Politika je pro mě druh advokacie…“ Archivní kopie z 28. prosince 2007 na Wayback Machine , rozhovor pro noviny FeldPochta z 26. ledna 2004
25. ↑ 1 2 3 4 Životopis N. V. Fedorova na stránkách prezidenta Čuvašské republiky . Získáno 30. září 2009. Archivováno z originálu 4. března 2009. (neurčitý)
26. ↑ Rodák z Čuvašska byl jmenován poradcem ministra pro hospodářský rozvoj Ruské federace Archivní kopie ze dne 10. února 2022 na Wayback Machine // pravdapfo.ru
27. ↑ Odcházíte? Leťte prosím! - Vyšetřování - Novaya Gazeta . Datum přístupu: 7. ledna 2014. Archivováno z originálu 7. ledna 2014. (neurčitý)
28. ↑ Lenta.ru: Rusko: Společnost: Letadlo bylo vymazáno z oficiální fotografie šéfa ministerstva zemědělství . Datum přístupu: 7. ledna 2014. Archivováno z originálu 7. ledna 2014. (neurčitý)
29. ↑ Photoshop od ministerstva zemědělství: na snímcích s N. Fedorovem byl "ušpiněn" business jet :: Společnost :: Top.rbc.ru (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 7. ledna 2014. Archivováno z originálu 8. ledna 2014. (neurčitý) 
30. ↑ Moskevské rádio ECHO :: Zprávy / Z oficiálních stránek ministerstva zemědělství byla odstraněna skandální fotografie příjezdu vedoucího oddělení Nikolaje Fedorova do Německa . Datum přístupu: 7. ledna 2014. Archivováno z originálu 7. ledna 2014. (neurčitý)
31. ↑ 1 2 RBC-TV, 4. března 2015. Pavel Grudinin , místopředseda Výboru pro agrární politiku Hospodářské a průmyslové komory Ruské federace, ředitel Státního statku. V. I. Lenin. Situace v ruském zemědělsko-průmyslovém komplexu. Živý záznam
32. ↑ Členové klubu . Získáno 21. června 2008. Archivováno z originálu 17. ledna 2008. (neurčitý)
33. ↑ Založen Mezinárodní ruský klub . Získáno 23. května 2011. Archivováno z originálu dne 21. dubna 2014. (neurčitý)
34. ↑ Svět karate: Nikolaj Vasilievič Fedorov . Získáno 30. září 2009. Archivováno z originálu 17. listopadu 2011. (neurčitý)
35. ↑ Prezident Čuvašska tančí . Získáno 1. října 2017. Archivováno z originálu 15. prosince 2015. (neurčitý)
36. ↑ Igor Lenský. Under the Shorshel Stars (nepřístupný odkaz) (2012). Získáno 31. srpna 2012. Archivováno z originálu 14. března 2014. (neurčitý) 
37. ↑ Dekret prezidenta Ruské federace ze dne 5. srpna 2003 č. 920 (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 5. února 2012. Archivováno z originálu 7. ledna 2014. (neurčitý) 
38. ↑ Dekret prezidenta Ruské federace ze dne 9. května 1998 č. 517 (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 5. února 2012. Archivováno z originálu 7. ledna 2014. (neurčitý) 
39. ↑ Dekret prezidenta Ruské federace ze dne 27. června 2017 č. 288 „O udělování státních vyznamenání Ruské federace“ . Získáno 29. června 2017. Archivováno z originálu 1. července 2017. (neurčitý)
40. ↑ Dekret prezidenta Ruské federace ze dne 11. září 2008 č. 1340 (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 24. září 2008. Archivováno z originálu 14. února 2011. (neurčitý) 
41. ↑ Dekret prezidenta Ruské federace ze dne 29. září 1999 č. 1307 (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 5. února 2012. Archivováno z originálu 7. ledna 2014. (neurčitý) 
42. ↑ Významní státní a veřejní činitelé Ruské federace a cizích států, oceněni rezortními vyznamenáními Federální soudní exekutorské služby . Získáno 3. října 2021. Archivováno z originálu dne 23. září 2021. (neurčitý)
43. ↑ Zmocněnec Konovalov jmenoval hlavní problémy při zajišťování bezpečnosti lidí v okrese Volha  (nepřístupný odkaz)
44. ↑ Dekret prezidenta Čuvašské republiky ze dne 29. srpna 2010 č. 107

Odkazy

• Místo prvního prezidenta Čuvašské republiky N. V. Fedorova
• Výběr publikací v "blogu senátora"
• Kniha memoárů N. V. Fedorova „V odpověď navždy“
• Suverénní demokrat. Kommersant 19.07.2010

Tematické stránky	Deklarátor Internetová filmová databáze Kinopoisk
Slovníky a encyklopedie	Lentapedie
V bibliografických katalozích GND : 136513085 ISNI : 0000 0000 7882 5660 LCCN : n99057335 NTA : 087723204 VIAF : 16560134 WorldCat VIAF : 16560134

Ministři zemědělství Ruské federace
	Viktor Khlystun (1992-1994) Alexander Nazarchuk (1994-1996) Alexander Zaveryukha ( herectví , 1996) Viktor Khlystun (1996-1998) Victor Semjonov (1998-1999) Vladimir Shcherbak (1999) Alexey Gordeev (1999-2009) Elena Skrynnik (2009-2012) Nikolaj Fedorov (2012-2015) Alexander Tkachev (2015-2018) Dmitrij Patrušev (2018 – současnost )

Hlavy Čuvašské republiky
	Nikolaj Fedorov (1994-2010) Michail Ignatiev (2010-2020) Oleg Nikolaev (od roku 2020)

Senátoři Ruské federace
Zástupci zákonodárného orgánu státní moci ustavujícího celku Ruska	Republika Hapsiroky Adygea Gigel Altaj Yalalov Baškortostán Varfolomejev Burjatsko Kerimov Dagestánu Chamčijev Ingušsko Ulbašev Kabardino-Balkarsko starostaov Kalmykia Salpagarov Karačajsko-Čerkesko Zubarev Karélie Shumilova Komi Tsekov Krym [1] Martynov Republika Mari El Tultajev Mordovia Akimov sakha (jakutsko) Nazarenko Sev. Osetie Emeljanov Tatarstán Oyun Tuva Fedorov Udmurtia Žukov Khakassia Ahmadov Čečensko Vladimirov Čuvašsko Okraje Zobněv Alt. Michajlov Transbaikal. Ponomarev Kamchat. Trembitsky Krasnodar. Semjonov Krasnojar. Puškov Perm. Talabaeva Primor. Yagubov Stavropol. Bezhotovostně Chabarov. Oblasti Shaykin Amur. Novožilov Archanděl. Objednávky Astrachaň. Savčenková Belgorod. Solodun Bryan. Chochlová Vladimíre. Horníci Volgograd. Vorobjov Vologda. Lukin Voroněž. Gusakovský Ivanov. Brilka Irkut. Yaroshuk Kaliningrad. Savin Kaluga Kuzminová Kemerovo. Timčenko Kirov. Kalašnik Táborák. Muratov Kopeček. Bryksin Kur. Vasilenko Leningrad. Kavjaradze Lipetsk. Ivanov Magadan. Dvojnásobek Moskva. Sacharov Murman. Weinberg Nižnij Novgorod. Pisarev Novgorod. Karelin Novosibirsk Perminov Ohm. Ševčenko Orenburg. Ikonnikov Orlov. Lazutkina Penzen. Turchak Pskov. Rukavišnikovová Rostov. Morozov Rjazaň. Kislov Samar. Radajev Saratov. Chapočkin Sachalin. Vysokinského Sverdlov. Kozhanová Smolensk. Nikitin Tambov. Epishin Tver. Kravčenko Hlasitost. Pančenko Tul. Goritsky Ťumeň. Rjabukhin Uljanov. Tsepkin Čeljabin. Kosikhina Jaroslav. Auth. kraj Jabarov hebr. Auth. okresů Galushina Nenets. Novyukhov Chanty-Mans. Žukov Čukot. Ledkov Jamal-Něnec. Města živená. hodnoty Svjatěnko Moskva Kutepov Petrohrad Kolbin Sevastopol [1]
Zástupci výkonného orgánu státní moci ustavujícího celku Ruska	Republika Narolin Adygea Poletajev Alt. Gumerová Baškortostán Nagovitsyn Burjatsko Umachanov Dagestánu Barakhoev Ingušsko Kanokov Kabardino-Balkarsko Orlov Kalmykia Kazanokov Karačajsko-Čerkesko Čižov Karélie Epifanova Komi Kovitidi Krym [1] Kosačev Republika Mari El Kislyak Mordovia Borisov sakha (jakutsko) Mamsurov Sev. Osetie Terentiev Tatarstán Narusová Tuva Glebová Udmurtia Usatiuk Khakassia Geremejev Čečensko Fedorov Čuvašsko Okraje Carlin Altaj. Zhamsuev Transbaikal. Nevzorov Kamchat. Kondratenko Krasnodar. clishas Krasnojar. Klimov Perm. Gorjačevová Primor. Afanasov Stavropol. Bazilevskij Chabarov. Oblasti Abramov Amur. Nekrasov Archanděl. Baškina Astrachaň. Ryžkov Belgorod. Dengin Bryan. Shokhin Vladimíre. Semisotov Volgograd. Avdeeva Vologda. Karelová Voroněž. Vasiliev Ivanov. Černyšev Irkut. Šenderjuk-Židkov Kaliningrad. Artamonov Kaluga Sinitsyn Kemerovo. Bondarev Kirov. Zhuravlev Táborák. Perminova Kopeček. Rapota Kur. Perminov Leningrad. Khlyakina Lipetsk. Širokov Magadan. Zabralová Moskva. Dolgov Murman. Lebeděv Nižnij Novgorod. Mitin Novgorod. Gorodecký Novosibirsk Mizulina Ohm. Afanasjev Orenburg. Kolo Orlov. Kondratyuk Penzen. Bibikov Pskov. Yatzkin Rostov. Ljubimov Rjazaň. Muchametšin Samar. Denisov Saratov. Karasin Sachalin. Sheptiy Sverdlov. Kulikovský Smolensk. Belousov Tambov. Skakovská Tver. Řeřicha Hlasitost. Saveliev Tul. švábi Ťumeň. Gibatdinov Uljanov. Pavlova Čeljabin. Rusakov Jaroslav. Auth. kraj Valjajev hebr. Auth. okresů Gusev Nenets. Isakov Chanty-Mans. otke Čukot. Zlenko Jamal-Něnec. Města živená. hodnoty Kožin Moskva Matvienko Petrohrad Altabaeva Sevastopol [1]
↑ 1 2 3 4 Krymská republika a Sevastopol leží na území , jehož přistoupení k Rusku nezískalo mezinárodní uznání .

Zástupci Čuvašské republiky ve Federálním shromáždění
Poslanci Státní dumy	I svolání (1993-1995) V. A. Agafonov N. A. Bikalová II. svolání (1995-1999) V. A. Agafonov S. N. Fedorov III svolání (1999-2003) V. S. Shurchanov A. G. Aksakov IV svolání (2003-2007) P. V. Semjonov A. G. Aksakov A. Yu Bronitsyn V svolání (2007–2011) V. S. Shurchanov A. G. Aksakov N. M. Budarin P. V. Semjonov VI svolání (2011–2016) R. K. Tichonov V. S. Shurchanov A. G. Aksakov VII. svolání (2016–2021) V. S. Shurchanov L. I. Čerkesov N. V. Malov O. A. Nikolajev I. Yu Molyakov A. G. Aksakov VIII. svolání (2021–2026) A. L. Salaeva A. G. Aksakov
Členové Rady federace	1994-1996 V. N. Viktorov L. P. Kurakov 1996-2001 N. V. Fedorov V. S. Shurchanov L. P. Kurakov N. I. Ivanov 2001-2012 V. I. Slutsker N. V. Fedorov G. G. Nikolaeva V. B. Borovik L. L. Lebeděv Od roku 2012 G. G. Nikolaeva (2012–2014) K. I. Kosachev (2014–2015) L. L. Lebeděv (2011–2015) V. I. Nikolajev (2015–2021) Provozní N. V. Fedorov (od roku 2015) N. N. Vladimirov (od roku 2021)