Halban, Henrik

Henrik Halban nebo Henryk Halban ( polsky Henryk Halban ; narozen 9. září 1870 , Krakov - d. 12. prosince 1933 , Lvov ) - polský neurolog , psychiatr , profesor na Lvovské univerzitě , organizátor a vedoucí katedry neurologie a psychiatrie ( 1905 - 1933 ), děkan lékařské fakulty, rektor ( 1933 ) Lvovské univerzity, doktor lékařských věd.

Životopis

Lékařské vzdělání získal H. Halban v roce 1896 na Jagellonské univerzitě v Krakově .

Doktorskou disertaci obhájil v roce 1896 .

Poté se v letech 1897-1899 vyučil v Berlíně .

V letech 1899 až 1903 působil jako asistent a v letech 1903 až 1905 . - docent Neurologické a psychiatrické kliniky univerzity. Jana Kazimíra ve Lvově.

V roce 1903 pokračoval ve své stáži na univerzitě ve Vídni , kde byl na částečný úvazek vědeckým pracovníkem na katedře anatomie a fyziologie ,

V letech 1905 až 1914 _ – profesor, přednosta Neurologické a psychiatrické kliniky Lvovské univerzity,

Během první světové války v letech 1914 až 1918 byl ředitelem vídeňské vojenské nemocnice.

Poté sanitární inspektor polské armády ( 1918 - 1920 ). Člen polsko-ukrajinské války v letech 1918-1919 .

V letech 1920 - 1933 . Profesor, organizátor a přednosta Neurologické a psychiatrické kliniky.

Byl organizátorem ambulance v roce 1905 , oddělení v roce 1924 a neurologické kliniky v roce 1930 Lvovské univerzity.

Třikrát byl děkanem lékařské fakulty. V roce 1933 byl zvolen rektorem Lvovské univerzity, ale kvůli vážné nemoci navrhovaný post odmítl.

Henrik Halban je zakladatelem Lvovské vědecké školy neurologie a psychiatrie.

Směry vědeckého výzkumu vědce byly: problémy klinické neuropatologie , jeden z prvních popsal morfologické změny v mozku s progresivní paralýzou Landryho, pseudobulbární paralýzou; studium změn centrálního nervového systému u tetanu , spinální tuberkulózy, klinických a neurologických aspektů třesové paralýzy, alkoholické polyneuropatie; zkoumal problematiku diagnostiky a léčby onemocnění extrapyramidového systému, zejména letargické encefalitidy , jako jedné z prvních navrhli použití hypertermie k léčbě progresivní paralýzy.

Za zásluhy v oblasti vědy mu byl v roce 1930 udělen Velký kříž Řádu znovuzrození Polska .

Byl pohřben na území památníku Lvovských orlů na hřbitově Lychakiv ve Lvově.

Hlavní díla

• Zur Kenntnis der infantilen Pseudobulboparalise. Wien Klin Wchschr 1899, č. 40;
• Beitrag zur etiologie der Paralisis agitans. Wien Klin Wchschr 1899, č. 21;
• Przyczynek do sprawy rozsianego zapalenia nerwyw wskutek zatrucia wyskokiem. Przegl Lek 1900, č. 17;
• Ueber juvenile Tabes, nebst Bemerkungen ueber symptomatische Migraene (dis. pratsia). Vídeň, 1901;
• Weiterer Beitrag zur Kenntnis der juvenilen Tabes. Wien Klin Wchschr 1901;
• Zur Prognoze der Progressive Paralyse. Jhrb Psychiat Neurol 1902;
• O poraїeniu postkpowym w wieku miodziecczym. Lwyw Tyg Lek, 1911, č. 21-25;
• W sprawie rokowania i leczenia poraenia postkpowego. Lwow Tyg Lek 1909, č. 49, 50.

Odkazy

• Jan Draus - Uniwersytet Jana Kazimierza we Lwowie 1918-1946
• Orgelbrand S. Encyklopedia powszechna z ilustraciami i mapami. Warszawa, 1898-1912, vol. 1-18;
• Hahn W. Kronika Uniwersytetu Lwowskiego. Lwow, 1912, díl 2: 213, 348, 414-418, 460, 698, 711;
• Peretiatkowicz A, Sobeski M. Wspуіczesna kultura polska. Poznaň, 1932;
• Sieradzki W. Pol Gaz Lek 1933, č. 50: 1005-1006;
• Shapiro I. Ya. Eseje o historii Lvovského lékařského institutu. Lvov, LSMI, 1959: 204, 205;
• Polski sіownik biograficzny. Krakyw, 1961, svazek 9: 245