Charkovská vzdělávací čtvrť

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 5. června 2014; kontroly vyžadují 11 úprav .

Charkovský vzdělávací obvod byl založen v roce 1803 mezi prvními šesti vzdělávacími obvody Ruské říše [1] [2] . Datum vzniku okresu je 24. leden 1803 , kdy byla přijata „Vzorová pravidla veřejného školství“ [3] . Charkovská univerzita , založená v roce 1804, se stala ústřední institucí vzdělávací čtvrti . Oficiálním tištěným orgánem okresu byl " Oběžník pro Charkovský vzdělávací okres " , vydávaný v letech 18611916 .

Složení okresu

V průběhu 19. století se územní složení okresu několikrát změnilo. Od roku 1824 do roku 1833 byla součástí okresu Astrachaňská gubernie , v letech 1831 až 1832 Volyňská gubernie a Podolská gubernie . Do roku 1833 zahrnoval okres Jekatěrinoslavskou provincii , do roku 1839 Poltavu a do roku 1832 Tauride, Cherson a Černigov.

Kyjevská provincie byla součástí okresu v letech 1818 až 1832 .

Provincie Oryol byla součástí okresu až do roku 1824, od roku 1833 byla znovu zavedena do okresu a zůstala v něm až do roku 1877.

Od roku 1824 do roku 1831 okres zahrnoval regiony Bessarabian, Gruzínsko a Imereti.

Kavkazská oblast byla součástí okresu od roku 1824 do roku 1846.

Do roku 1846 také okres zahrnoval země donských a černomořských kozáků. V roce 1830 byla do okresu zavedena městská vláda Odessa a v roce 1887 - Taganrog [2] .

Od roku 1913 okres zahrnoval: Voroněž , Kursk , Penza , Tambov , Charkovské provincie a Donskou armádní oblast . Okres byl zrušen v roce 1918 [4] .

Pověřenci

Statistiky

K roku 1915 tvořilo charkovský vzdělávací obvod 11 324 institucí všech typů, ve kterých studovalo celkem 939 266 studentů, z toho 10 691 základních škol s 835 711 studenty. V rozdělení podle administrativně-územních složek okresu:

Rozdělení studentů podle typů vzdělávacích institucí (čitatel je počet studentů, jmenovatel počet vzdělávacích institucí).

Charkov vzdělávací okres v roce 1915
Typ instituce jeden 2 3 čtyři 5 6
Vysokoškolské instituce
Lékařský           2,318
2
Zemědělský 101
1
         
Technický   834
1
      1,455
1
Středoškolské vzdělávací instituce
Gymnázia, progymnázia, ústavy a lycea 9,420
25
6,682
20
9,575
25
5,070
15
5,663
15
15,382
54
Skutečné školy 1,257
4
2,350
8
1,860
7
523
2
915
2
2,420
9
Duchovní 2,550
7
1,884
5
2,166
10
1,450
5
2,189
6
 
Pedagogický 689
13
747
11
207
3
1,772
19
198
1
960
2
Lékařský 351
3
113
1
114
1
146
2
  51
1
Válečný 544
1
609
2
       
Námořní   91
2
       
Lesnictví a zemědělství 402
6
471
9
341
9
405
6
  ?
jeden
Technická a řemeslná 776
11
1,163
15
494
14
154
3
  92
14
Obchodní, obchodní a průmyslové 561
4
1,081
5
348
3
  385
1
 
Umělecký 613
4
  95
2
296
1
   
Hraniční, daňové a topografické   140
1
179
1
177
1
   
Profesionální 37
1
  184
4
84
1
   
Soukromé vzdělávací instituce a církve cizích konfesí 2,970
49
2,002
58
482
9
1,002
9
2,831
45
?
57
Ostatní vzdělávací instituce
Školy pro nevidomé a neslyšící 71
1
         
Základní školy
Nižší 198,100
2,314
167,670
2,333
167,447
2,583
86,780
1,061
70 085
875
145,629
1,525

Poznámka. Čísla ve sloupcích tabulky označují administrativně-územní složky vzdělávacího obvodu:

Viz také

Poznámky

  1. Rudakov V. E. Vzdělávací obvody // Encyklopedický slovník Brockhausův a Efronův  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 doplňkové). - Petrohrad. , 1890-1907.
  2. 1 2 Korotkov Yu. N. Vzdělávací obvody // Ruská pedagogická encyklopedie / kap. vyd. Davydov V.V. - M .: Nauchn. vyd. " Velká ruská encyklopedie ", 1993. - 608 s. — ISBN 5-85270-140-8 .
  3. Bakirov V. S. 200 let historie Charkovské univerzity  (nepřístupný odkaz) Zpráva rektora na plenárním zasedání konference 17. listopadu 2004
  4. Vzdělávací obvody  // Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / kap. vyd. Yu. S. Osipov . - M  .: Velká ruská encyklopedie, 2004-2017.
  5. S neaktivním správcem hráli prominentní role jeho asistenti: A. N. Panin (v letech 1834 až 1838); N. A. Certelev (od roku 1838).
  6. Byl převelen na stejnou pozici v moskevské vzdělávací čtvrti .
  7. Profesor P. E. Sokolovsky v čele charkovského vzdělávacího obvodu  (nedostupný odkaz) // Univerzity: věda a vzdělávání

Odkazy