Khramn

Khramn (mezi 520 a 540  - prosinec 560 , Vannes , Bretaň ) - král Franků z dynastie Merovejců, který vládl v Akvitánii v letech 555-560 .

Jméno Khramn znamená ve franštině Havran .

Životopis

Khramn se stává králem

Khramn byl synem krále Chlothara I. a Khunziny [2] .

V roce 555 Theodebald zemřel a jeho království se dostalo pod vládu Chlothara I., který se oženil s jeho vdovou Vuldetrade . Kromě majetku v Austrasii získal řadu měst v Akvitánii , jako Clermont , Javol , Le Puy , Cahors , Limoges , Albi , Rodez , Lodev , Oz , Bourges a některá další. Byla to tato města, která Chlothar rozhodl vládnout svému synovi Khramnovi a dal mu královské pravomoci a odpovídající titul [3] . Ten, aby vstoupil do formálního vlastnictví těchto pozemků, podle německého zvyku obcházel nové majetky.

Chrám v Auvergne

Khramnus se v Clermontu podle Gregoryho z Tours dopustil mnoha neuvážených činů. Nemiloval toho, kdo mu mohl dobře a užitečně poradit, ale miloval jen bezvýznamné, nemravné mladé lidi, které kolem sebe shromažďoval; vyslechl jejich rady a nařídil jim, aby unášeli dcery senátorům násilím. Sesadil hraběte z města Firmin a na jeho místo dosadil Sallust. Firmin a jeho tchyně se ze strachu z odvety proti sobě uchýlili do kostela, ale odtud byli oklamáni a zajati. Přestože se jim podařilo uprchnout z vazby, jejich majetek byl převeden do státní pokladny [4] .

Khramn zasahoval i do církevních záležitostí, choval nenávist k biskupovi z Clermontu Cautinovi, stavěl na něj různé intriky. Podle Řehoře z Tours byl jistý Leo z Poitiers , který se vyznačoval neukojitelnou chamtivostí a zuřivostí , podle Řehoře z Tours zuřivým podněcovatelem Khramnu za špatné skutky . Ačkoli tento Lev brzy ochrnul a náhle zemřel, neuspěl další rádce v Chrámu, znamenitý občan Clermont Askovind, který se ho snažil násilím uchránit před špatným chováním. Za své špatné skutky byl podle současníků z Božího příkazu potrestán těžkou nemocí, takže mu ze silné horečky padaly vlasy na hlavě [5] . Pro krále z dynastie Merovejců byla ztráta vlasů těžkou ranou, protože tito králové si na rozdíl od zbytku Franků nestříhali vlasy ode dne, kdy se narodili, a právě v délce vlasů znakem královské důstojnosti byl. Ukázalo se, že sám Pán se od něj odvrátil a zbavil ho královské důstojnosti a přízně. Ale ani toto božské znamení ho nevrátilo na pravou cestu.

Khramn se spojí s Childebertem I. proti jeho otci

Mezitím, vzhledem k tomu, že král Chlothar, který dobyl celé království Theodebald , nic nesdílel s Childebertem , mezi bratry vzniklo silné nepřátelství. Na popud Childeberta Sasové napadli Chlotharův majetek a zpustošili vše až k městu Deutz. Khramn poté, co opustil Clermont, přišel do Poitiers a obsadil ho, navzdory odporu vévody z Austrapia . Tam žil v přepychu a pokoušen radami nepřátel, rozhodl se přejít na stranu svého strýce Childeberta a plánovat intriky proti svému otci. Poté si prostřednictvím tajných velvyslanců navzájem přísahali věrnost a jednomyslně spikli proti Chlotharovi. Khramn, který vstoupil do tohoto svazku, se vrátil do Limoges a podrobil své moci ty země v království svého otce, které předtím cestoval [5] . Khramn tak vytvořil svůj vlastní stát, který později dostal jméno - " První království Akvitánie ". Část akvitánské šlechty neopomněla využít příležitosti a postavila se Frankům na odpor a připojila se k Chrámu.

Chlothar poslal své syny Chariberta a Guntramna proti Khramnovi . Když procházeli Clermontem, dozvěděli se, že chrám je v Limoges. Došli k hoře zvané Black a tam ho našli. Když postavili stany, utábořili se proti němu a poslali k němu vyslanectví, aby mu řeklo, aby vrátil otcovy majetky, kterých se právem nezmocnil, jinak ať se připraví na bitvu. A protože Khramn předstíral, že je svému otci podřízen, a řekl: „Nemohu odmítnout všechny oblasti, které jsem procestoval, a s laskavým souhlasem svého otce bych je rád ponechal pod svou autoritou ,“ požadovali řešení tento spor bitvou . Když se obě armády vyzbrojily, vypochodovaly a střetly se k boji, náhle se zvedla bouře doprovázená jasnými blesky a hromy a zabránila jim v boji. Ale po návratu do tábora Khramn zákeřným způsobem prostřednictvím cizince informoval bratry o smyšlené smrti svého otce (právě v té době byl Chlothar ve válce se Sasy ). Vyděšení touto zprávou se s velkým spěchem vrátili do Burgundska . Khramn je následoval s armádou, dosáhl města Chalon , oblehl ho a dobyl ho. Poté se utábořil v pevnosti Dijon . Tuto pevnost se mu však nepodařilo obsadit [5] . A Childebert, který také obdržel falešné zprávy o smrti Chlothar, dobyl Reims Champagne a dosáhl Remeše samotné . Khramn osobně přijel do Paříže , kde uzavřel spojenectví s Childebertem za loajalitu a lásku a přísahal, že je nejhorším nepřítelem svého otce [6] .

Poprava Khramna

V roce 558 Childebert zemřel bez dědiců a Chlothar se zmocnil jeho království a sjednotil tak celý franský stát pod svou vládou. Poté, co ztratil spojence, se Khramn smířil se svým otcem, ale brzy porušil jeho loajalitu k němu. Khramnův vztah s tchánem Viliachem se navíc natolik zhoršil, že Veliachar byl spolu se svou ženou nucen ukrýt se před ním v bazilice sv. Martina v Tours a vinou tohoto Veliachara tato bazilika vyhořela.

Hramn, pronásledovaný Chlotharem, odešel do Bretaně a uchýlil se tam se svou ženou a dětmi k bretonskému hraběti Honooberovi . V roce 560 Chlothar podnikl tažení do Bretaně. Khramn s Bretonci pochodovali proti němu, ale byli poraženi a dáni na útěk. Honoober padl v bitvě. Khramn uprchl na moře, kde měl připravené lodě, ale byl dostižen otcovými vojáky, zajat a svázán. Chlothar nařídil, aby byl upálen spolu se svou ženou a dětmi. Byli zavření v chatrči nějakého chudáka; tam Khramna shodili na lavici a uškrtili kapesníkem. Pak chata začala hořet. Takže v prosinci 560 Khramn zemřel se svou ženou a dcerami [7] [8] .

Poznámky

1. ↑ Settipani C. La Préhistoire des Capétiens  (francouzsky) : Première partie: Mérovingiens, Carolingiens et Robertiens - Villeneuve-d'Ascq : 1993. - S. 72-73. — ISBN 978-2-9501509-3-6
2. ↑ Řehoř z Tours . Dějiny Franků, kniha. IV , 3.
3. ↑ Řehoř z Tours . Dějiny Franků, kniha. IV , 9.
4. ↑ Řehoř z Tours . Dějiny Franků, kniha. IV , 13.
5. ↑ 1 2 3 Řehoř z Tours . Dějiny Franků, kniha. IV , 16.
6. ↑ Řehoř z Tours . Dějiny Franků, kniha. IV , 17.
7. ↑ Řehoř z Tours . Dějiny Franků, kniha. IV , 20.
8. ↑ Marius z Avanshe, 560

Literatura

• Řehoř z Tours . Historie Franků =Historia Francorum. —M.:Nauka, 1987. — 464 s.
• Lebec S. Původ Franků. V-IX století / Překlad V. Pavlova. - M .: Scarabey, 1993. - T. 1. - 352 s. — (Nové dějiny středověké Francie). — 50 000 výtisků.  — ISBN 5-86507-001-0 .
• Semjonov I. S. Evropské dynastie: Kompletní genealogický průvodce / Vědecký redaktor E. I. Kareva, O. N. Naumov. Úvodní článek O. N. Naumova. - M . : Encyclopedia Publishing House LLC, INFRA-M Publishing House LLC, 2006. - 1104 s. - 1000 výtisků.  — ISBN 5-94802-014-2 .

Slovníky a encyklopedie	Litevský univerzál Britannica (online)
Genealogie a nekropole	Máme zpoždění
V bibliografických katalozích	GND : 1140879286 VIAF : 1736150748995916420004 WorldCat VIAF : 1736150748995916420004