Kaple | |
Dominus Flevit | |
---|---|
Dominus Flevit | |
31°46′40″ s. sh. 35°14′30″ palců. e. | |
Země | Izrael |
Město | Jeruzalém |
Umístění | Olivová hora |
zpověď | Katolicismus |
Diecéze | Jeruzalémský patriarchát |
Příslušnost k objednávce | františkáni |
Architekt | Antonio Barluzzi |
Datum založení | 1950 |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Dominus Flevit je římskokatolický kostel patřící františkánskému řádu . Nachází se na svahu Olivové hory , naproti zlaté kopuli Kubat as-Sahra .
Kaple je postavena ve formě kapky, nebo spíše slzy, což není v žádném případě náhodné. Lukáš 19:42-44 říká: „ A přiblížil se, uviděl město, plakal nad ním a řekl: Hle, přicházejí dny a vaši nepřátelé vás obklíčí ze všech stran a budou vás utlačovat. A zničí tě do země a zabijí všechny tvé syny, kteří jsou ve tvých hranicích, a nenechají z tebe kámen na kameni .
Podle evangelia Ježíš při pohledu na Jeruzalém z Olivetské hory předpověděl a oplakával jeho osud (město a chrám byly skutečně zničeny do základů o 37 let později – v roce 70 n. l.).
V letech 1953 - 1955 _ (když bylo území Olivetské hory pod kontrolou Jordánu ), byly na tomto místě prováděny vykopávky pod záštitou františkánského řádu , které odhalily jeskyně s pohřby různých epoch a ruiny byzantského kláštera z 5. , a nedaleko zřícenina byzantského kostela sv . Anny . Kdy a za jakých okolností byly byzantský kostel a klášter zničeny, není známo. Křižáci nepovažovali za nutné na místě těchto ruin stavět žádný kostel a místo zůstalo pustinou až do konce 19. století, kdy se františkánům podařilo místo od osmanských úřadů koupit a v roce 1891 postavili malá kaplička zasvěcená zmíněnému evangelijnímu spiknutí smutku nad osudem jeruzalémského chrámu. V roce 1950 pověřili františkáni souběžně s vykopávkami Dr. Antonia Barluzziho vybudováním nového kostelního komplexu. Stavba byla dokončena v roce 1953 a oficiální otevření kostela proběhlo v roce 1955 .
Stejně jako všechny výtvory Barluzziho má i tento kostel řadu rysů diktovaných textem evangelia, kterému je zasvěcen.
Za prvé je to samotný tvar budovy: jak již bylo zmíněno výše, připomíná kapku nebo slzu. Za druhé, na rozdíl od naprosté většiny církevních staveb orientovaných na východ (tedy jejichž oltář je umístěn u východní stěny), zde je oltář (a podle toho i tváře modlících se) obráceny na západ - po všichni se Ježíš díval na chrám z východu, respektive jeho tvář byla obrácena k západu. Významné je i rozhodnutí interiéru stavby: kříž, pohár a trnová koruna jsou vetkány do ornamentu vitrážového okna, kterým je protkán pohled na Chrámovou horu - srozumitelné a intuitivní symboly, dané že Olivová hora byla místem Ježíšova zatčení. Méně pochopitelná je v této ozdobě přítomnost slepice, která kolem sebe shromáždila kuřata. To je však okamžitě vysvětleno (v latině): „ Kolikrát jsem chtěl shromáždit vaše syny, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod svá křídla“ ... Z Matouše 23:37. Naopak na východní stěně jsou vyobrazeny výjevy zničení Jeruzaléma římskými vojáky.
Pohřby vykopané na nádvoří kostela představují různé epochy – od pozdní doby bronzové (4-5 tisíciletí př. n. l.), přes éru prvního chrámu (X-VI. století př. n. l.) a druhého chrámu až po éru raného křesťanství (II-V století našeho letopočtu).
Na 122 sarkofágech a osiarích (schránkách pro pohřbívání kostí) zde nalezených byly nalezeny nápisy v hebrejštině , aramejštině a řečtině . Některá kostnice, na kterých jsou vyryta židovská jména, jsou opatřena kříži. Možná jsou to pohřby. Židokřesťané , tedy představitelé raně křesťanské komunity (1. století n. l.), která existovala ve Svaté zemi před zformováním judaismu a křesťanství do nezávislých náboženství.
Tematické stránky | |
---|---|
V bibliografických katalozích |