Kostel svatého Mikuláše (Vinnitsa)

Pravoslavná církev
Mikulášský kostel
49°13′34″ s. sh. 28°28′11″ východní délky e.
Země  Ukrajina
Staré Město Vinnitsa , sv. Majakovskij, 6
zpověď Pravoslaví
Diecéze Vinnitská diecéze UOC-MP
Architektonický styl Podolská škola dřevěné lidové architektury
Zakladatel Anton Postelník
Datum založení 11. dubna 1746
Postavení proud
Stát proud
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kostel sv. Mikuláše ( St. Nicholas Church ; ukrajinský Mykolayivska Church ) je nejstarší fungující pravoslavný kostel ve Vinnici , postavený v roce 1746 na náklady Antona Postelnika. Kostel je nyní ve vlastnictví Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu .

Historie

V XVIII století, který se nachází na pravém břehu Southern Bug , bylo postaveno Nové město . V oblasti zastavěné třemi novými polskými katolickými kláštery, četnými návštěvními dvory a obchody nebylo místo pro pravoslavný farní kostel [1] .

Proto byl kostel postaven na levém břehu, ve Starém Městě , zvaném "Stará Vinnitsa". Chrám se nachází pod horou, kde se nacházel první hrad Vinnitsa. Osídlení tohoto hradu existovalo do konce 19. století a bylo zničeno lomy kolem roku 1890 ( pod hradem v lese byla nalezena kostra subdolichocefala , dvě leštěné kamenné sekery a kamenné kladivo.

Lustrace z roku 1552 zmiňuje 6 pravoslavných kostelů ve Vinnitsa, mezi nimiž je kostel sv. Mikuláše [2] . Na místě tohoto kostela byl zřejmě postaven nový.

Kostel svatého Mikuláše je vyřezán z dubových klád. Na zárubních předních dveří je tradiční nápis:

Úsilím patrona Antona Postelnika ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého Amen. Postavte tento chrám svatého Mikuláše z Krista na Boží osud 1746 dubna 11 dní

Kostel byl postaven bez jediného hřebíku a byl umístěn na místě Mikulášského kostela ze 13. století, postaveného kyjevsko-pečerskými mnichy, kteří uprchli před tatarsko-mongolskými.

V sovětských dobách v budově sídlilo vlastivědné muzeum, v roce 1970 byla provedena rekonstrukce.

Uspořádání stavby

Vnější

Kostel je příkladem charakteristického ukrajinského typu trojdílných kostelů. Tři sruby, sestavené do kompaktního objemu, mají řezané rohy, tvořící tři osmihranné tvary. Stěny jsou mírně nakloněny dovnitř a na výšku zachycují horizontální dělení rozdělující celý objem do pater.

První patro je nízké, výška muže, zvaná úroveň obav (girdling), - je to baldachýn nad arkádovou galerií. Vrstva je navržena tak, aby chránila základ před dešťovou vodou a zároveň slouží jako přístřešek. Druhá vrstva - od střechy strážnice po římsu půlkruhové střechy řezaného stanu - je nejvyšší. Zde ve středním rámu je velké okno v podobě rovného kříže. Ještě výš následuje druhá řada oktalů opět pod zaoblenými střechami střižených stanů, dříve pokrytých šindelem a nyní železem. Třetí patro, malý osmiúhelník - hluchý buben pod kupolí zakončený prolamováním, jemná kovářská práce se čtyřhrotým křížem, umístěná na půlměsíci podle starého zvyku.

Strmý přesah střechy obepínající první patro spolu s rychlým zvednutím stanu vytváří pocit lehkosti a dodává celé budově elegantní, dokončenou pyramidální siluetu.

Zvonice

Vzhledem k tomu, že chrám byl postaven již v dobách obranné církevní architektury, zvonice není umístěna podél osy chrámu, ale na rohu nádvoří kostela, ohraničeného žulovou zdí. V případě nepřátelského útoku mohla zvonice sloužit jako pevnostní věž, z níž se daly prostřelit dvě zdi opevnění.

Kovaný rovný osmihrotý kříž nad zvonicí byl poměrně mistrně proveden. Dvoupatrový, čtvercový dřevěný rám zvonice, nepokrytý deskami, je doplněn stanem s kupolí a vložen do mohutných rohových opěr ze žuly.

Interiér

Poznámky

  1. 1 2 Pavlutsky G. G. „Dřevěné a kamenné kostely“. - K: 1905, str. 72-84.
  2. Archiv Yu. Z. R. část VII, svazek I, s. 598-608