Čeremnov, Leonty Arsentievič

Leonty Arsentievič Čeremnov
Datum narození 1903( 1903 )
Místo narození vesnice Staraya Taraba , Ruská říše ; nyní Kytmanovský okres Altajského území
Datum úmrtí 29. ledna 1942( 1942-01-29 )
Místo smrti město Novgorod , SSSR
Afiliace  SSSR
Druh armády pěchota
Roky služby 1941 - 1942
Hodnost voják rudé armády
Bitvy/války Velká vlastenecká válka
Ocenění a ceny
Hrdina SSSR
Leninův řád
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Leonty Arsentyevich Cheremnov [1] ( 1903 , obec Staraya Taraba , Kytmanovsky okres Altajské území  - 29. ledna 1942 , v okolí Veliky Novgorod ) - voják Rudé armády , účastník Velké vlastenecké války . Hrdina Sovětského svazu .

Životopis

Narodil se ve vesnici Staraya Taraba na Altajském území v rodině ruského rolníka Arsentyho (Asey) Čeremnova. Získal základní školní vzdělání. Pracoval v místním JZD „Traktor“ a stal se jeho prvním strojníkem [2] . Ženatý. Po zahájení stavby Kuznetskstroy se s rodinou přestěhoval do Novokuzněcka . S ním se jeho krajan a přítel z dětství Alexander Krasilov vydal s rodinou na nové staveniště . V Novokuzněcku bydleli ve čtvrti Kuibyshevsky na ulici Volnyj Jupiter. Oba pracovali jako dopravci v artelu Krasnyj Transportnik. Poté Leonty pracoval u militarizovaných stráží Kuzněckých železáren a později v továrně na žáruvzdorné cihly. Před válkou žil s rodinou v Nižném Redakově. Rodina Čeremnova měla tři děti - dcery Raisu, Alexandru a syna Vladimíra.

V roce 1941 byl spolu s Alexandrem Krasilovem mobilizován do Rudé armády. V srpnu 1941 odešli oba na frontu. Přátelé skončili u 299. pěšího pluku 225. pěší divize (52. armáda Volchovského frontu ), navíc jako součást jedné kulometné osádky. Sloužil v hodnosti vojáka Rudé armády .

Pět dní před svou smrtí na schůzi stranického předsednictva jednotky požádal o přijetí za kandidáta na člena KSSS (b) :

„Budu čestně nosit titul stranického kandidáta. Vyhladím fašisty ze všech sil.“

Výkon

Po obsazení Novgorodu v srpnu 1941 německými jednotkami se velení skupiny Rudé armády opakovaně pokoušelo jej osvobodit. Bitva, ve které zahynul vojín Leonty Čeremnov, se odehrála na levém břehu Volchova v oblasti náspu mostu u takzvaných „býků“ – pilířů mostu nedokončených v roce 1914. Četě, kam byli z Novokuzněcka povoláni také Leonty Čeremnov, Alexander Krasilov a ukrajinský seržant Ivan Gerasimenko , velel poručík Polenskij. Při dalším průzkumném výjezdu do pozic nepřítele narazila skupina pod velením Ivana Gerasimenka na dobře opevněné a maskované palebné body Němců. V následné bitvě se četě podařilo uštědřit ztráty nepříteli, který je převyšoval, ale byl z obou stran stlačen kulometnými bunkry a s třetí řekou Volchov se stíhači ocitli v kritické situaci. Leonty Čeremnov se vrhl k jednomu z kulometů a Ivan Gerasimenko a Alexander Krasilov, jeden po druhém, ke druhému. Zakrytím kulometů svými těly na chvíli utlumili střelbu, což dalo zbytku bojovníků možnost přeskupit se a pokračovat v boji z výhodnějších pozic.

Výnosem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR „O udělení titulu Hrdina Sovětského svazu důstojníkům, seržantům a vojákům Rudé armády“ ze dne 21. února 1944 mu byl posmrtně udělen titul Hrdina SSSR. Sovětský svaz [3] .

Zajímavosti

V roce 1972 se na pozvání novgorodské městské rady vdova po Leontym Čeremnovovi Taisiya Germogenovna a dcera Raisa natrvalo přestěhovaly do Velikého Novgorodu .

Při zahájení "věnce slávy" v Novokuzněcku zapálil Věčný plamen syn Leontyho Čeremnova - Vladimír.

Paměť

Viz také

Poznámky

  1. V dekretu o udělení titulu Hrdina je uveden jako Čeremnov Leonid Arsentevich
  2. Vjazinin I. N. „... Děti vlasti“. - L .: Lenizdat, 1989. - S. 133.
  3. Výnos prezidia Nejvyššího sovětu SSSR „O udělení titulu Hrdina Sovětského svazu důstojníkům, seržantům a vojákům Rudé armády“ ze dne 21. února 1944  // Bulletin Nejvyšší rady Svazu Sovětské socialistické republiky: noviny. - 1944. - 29. února ( č. 12 (272) ). - S. 2 .
  4. Vjazinin I. N. „... Děti vlasti“. - L .: Lenizdat, 1989. - S. 133-137.
  5. " Čestní občané města Novokuzněck " autor-srov.: E. E. Protopopova; vyd. sestava: V. D. Makaruk, T. N. Kireeva, L. N. Arefieva. - Kemerovo: Kuzbass, 2004
  6. Poezie featu Nikolaj Tichonov .

Odkazy