Čičerin, Georgij Vasilievič

Georgij (Jurij) Vasiljevič Čičerin (stranické pseudonymy Ornatskij, Batalin, Čiča ; 12.  [24]  1872 , panství Karaul , provincie Tambov [1]  - 7. července 1936 , Moskva ) - ruský revolucionář, sovětský diplomat, lidový komisař zahraničí Záležitosti RSFSR a SSSR (1918-1930). Člen ústředního výkonného výboru I-V sjezdů SSSR, člen ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků (1925-1930).

Životopis

Původ a rodina

Narozen do šlechtické rodiny (ze starého ruského šlechtického rodu Chicherinů ). Otec - Vasily Nikolaevich Chicherin (1829-1882) - bratr historika práva B. N. Chicherin , diplomat, matka - baronka Zhorgina Yegorovna Meyendorff (1836-1897), ze šlechty Ostsee , byla vnučkou, neteří a sestřenicí slavného Rusa diplomaté Meyendorff .

Chicherinovi rodiče patřili k pietistům a vychovávali ho ve stejném duchu. Hlavními dojmy z Chicherinova dětství byly neustálé modlitby, společné zpívání náboženských hymnů, hlasité čtení Bible, obecně nesmírně exaltovaná atmosféra s vzrušenými náladami [2] .

Synovec právníka a filozofa Borise Nikolajeviče Čičerina [3] .

Dětství a mládí

V roce 1884 vstoupil na tambovské gymnázium, o dva roky později se s rodinou přestěhoval do Petrohradu. V roce 1891 absolvoval petrohradské gymnázium se zlatou medailí. Absolvoval Historicko-filologickou fakultu Petrohradské univerzity (1891-1895).

V roce 1898 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, kde byl zaměstnancem i jeho otec, pracoval v archivu ministerstva zahraničních věcí. 10.9.1898 byl jmenován kolegiálním tajemníkem, v dubnu 1901 titulárním poradcem. V roce 1901 se spolu se svým přímým nadřízeným N. P. Pavlovem-Silvanským , S. A. Belokurovem a N. V. Golitsynem podílel na psaní „Eseje o historii ministerstva zahraničních věcí. 1802-1902". V prvních letech 20. století pracoval na sepsání „Historického náčrtu diplomatických aktivit A. M. Gorčakova“, který zůstal nedokončen [4] .

Od mládí byl erudovaný, polyglot, perfektně hrál na klavír a měl fenomenální paměť. Vážně se zajímal o evropskou modernu , byl jedním z vynikajících propagátorů díla Wagnera , Mozarta a Nietzscheho v Rusku. Čičerin se významně podílel na utváření obzorů svého přítele Michaila Kuzmina , jejich korespondence je významnou historickou a kulturní památkou. Jedním z důvodů jejich přátelství bylo, že oba byli homosexuálové [5] [6] [7] [8] . (V pozdějších letech se o Chicherinově homosexualitě, která nebyla tajemstvím celého politbyra, zmínil Stalinův tajemník Boris Bazhanov) [9] .

Ve stejné době začala jeho vášeň pro levicové politické myšlenky, která ho po roce 1904 přivedla do tábora menševiků .

V roce 1904 odjel Chicherin do Německa na dovolenou v souvislosti s potřebou zlepšit svůj zdravotní stav a formálně zůstal ve službách ministerstva zahraničních věcí.

Revoluční aktivity v exilu

Člen RSDLP od roku 1905, byl členem berlínské sekce KZO.

V roce 1907 byl Chicherin zvolen tajemníkem zahraničního ústředního úřadu RSDLP, v této pozici byl na londýnském kongresu . V této době měl Čičerin blízko ke skupině „Hlasy sociální demokracie“.

Na konci roku 1907 byl Chicherin zatčen v Berlíně , odsouzen za použití cizího pasu, pokutován a vyhoštěn z Pruska. Nějakou dobu žil v Leibenu nedaleko Drážďan .

Poté, co se redakce Golos SD přestěhovala do Paříže , přestěhoval se tam i Chicherin. Podílel se na práci Francouzské socialistické strany Jeana Jaurèse . Byl zastáncem srpnového bloku (1912).

V roce 1914 působil v Belgii, odkud se s vypuknutím první světové války přestěhoval do Londýna. Stal se členem Britské socialistické strany a také jedním z organizátorů a tajemníkem Výboru pro pomoc ruským politickým vězňům a exulantům. Chicherinovou hlavní asistentkou v práci výboru byla radikální suffragistka Mary Bridges-Adams . Oficiálním úkolem výboru bylo vybírat a posílat peníze revolucionářům v ruských věznicích, ale pod vedením Čičerina se výbor postupně proměnil v politický orgán, provádějící systematickou agitaci proti ruské vládě [10] . Sídlem výboru byl dům na 96 Lexham Gardens v oblasti Kensington .

Za války se držel postoje defétismu běžného v bolševickém prostředí [cca. 1] .

Po únorové revoluci v Rusku se zabýval vysíláním politických emigrantů do Ruska. Přispěl k tomu ruský chargé d'affaires K. D. Nabokov podle pokynů Prozatímní vlády , kterého však Chicherin neměl rád a charakterizoval ho jako „grafomana“ a „typického degenerovaného fanatika“ [11] . Faktem je, že Chicherin pokračoval ve své protiválečné agitaci a nereagoval na varování britské vlády.

22. srpna 1917 byl zatčen britskými úřady jako hrozba pro veřejnou bezpečnost a obranu království . Po říjnové revoluci byly vydány dvě poznámky lidového komisaře pro zahraniční věci Trockého britskému velvyslanci Buchananovi (3. ledna 1918). Do Petrohradu dorazil 19. ledna 1918. [12]

21. ledna 1918 byl jmenován Trockého zástupcem lidového komisaře pro zahraniční věci , zatímco Chicherin vstoupil do RCP (b) .

Při diplomatické práci

„Chicherin je skvělý pracovník, svědomitý, inteligentní, dobře informovaný. Takových lidí je třeba si vážit. Že jeho slabinou je nedostatek „velení“, není problém. Kolik lidí s obrácenou slabostí je na světě! - Lenin popsal Chicherina v červenci 1918 .

Podepsán Brest-Litevskou smlouvu ( 3. března 1918 ). 13. března po přeložení Trockého do vojenského lidového komisariátu se stal a. o. Lidový komisař zahraničí, od 30. května 1918 - Lidový komisař zahraničí. Významně přispěl k odchodu sovětského Ruska z mezinárodní izolace.

V roce 1920 uzavřel mírovou smlouvu s Estonskem.

V roce 1921 uzavřel dohody s Tureckem, Íránem a Afghánistánem. Podle těchto dohod byl veškerý ruský majetek v těchto zemích rozdán, nikoli však „bezplatně“: dohoda s Íránem například stanovila volný vstup vojsk na jeho území, pokud to bude nutné, aby byla zajištěna bezpečnost sovětských hranic. , která se stala v srpnu 1941.

V dubnu 1922 vedl sovětskou delegaci na Janovské konferenci , během konference podepsal Rapallskou smlouvu s německým ministrem zahraničí Walterem Rathenau (název pochází z názvu města Rapallo u Janova , kde k podpisu došlo) .

V roce 1923 vedl sovětskou delegaci na konferenci v Lausanne , kde se určoval poválečný status tureckých úžin.

Podepsané smlouvy SSSR s Tureckem ( 1925 ) a Íránem ( 1927 ).

Se svým zástupcem Litvinovem , který ho nahradil ve funkci lidového komisaře zahraničních věcí SSSR, byl Čičerin v napjatých vztazích [13] [14] [15] [cca. 2] .

Bylo mi hodně špatně. V srpnu 1928 napsal prohlášení, v němž ho požádal, aby byl ze zdravotních důvodů zbaven funkce, a vysvětlil, že předchozí sedmiměsíční léčba v zahraničí mu nepomohla. Politbyro odmítlo rezignovat, poslalo Chicherina na léčení do Berlína a jmenovalo Litvinova úřadujícím lidovým komisařem. Čicherin se vrátil z Německa do Moskvy 6. ledna 1930 [15] .

Od července 1930 penzionován [cca. 3] . Krátce před svou rezignací dokončil knihu o Mozartovi a napsal svému nástupci pokyny, ve kterých ho varoval před možnými problémy lidového komisaře:

Z našich „vnitřních nepřátel“ je podle známého vtipného výrazu první Kominterna . Až do roku 1929 s ním bylo sice nekonečně mnoho nesnází, ale celkově se podařilo situaci urovnat a překonat miliony muk. Ale od roku 1929 je situace naprosto neúnosná, to je smrt zahraniční politiky... Zvláště škodlivé a nebezpečné byly kominternské projevy našich předních soudruhů a jakékoli objevování kontaktů mezi aparátem a komunistickými stranami.

Dalším „vnitřním nepřítelem“ je samozřejmě GPU. … zatýkání cizinců bez našeho souhlasu vedlo k milionům mezinárodních incidentů a někdy se po mnoha letech ukázalo, že cizinec byl nelegálně zastřelen (cizince nelze bez soudu popravit) a nic nám nebylo oznámeno. … Žádná policie na světě by nezakládala případy na tak bezcenných základech. Proto ty věčné skandály. Systém neustálého nepřetržitého zatýkání všech soukromých známých zahraničních ambasád je hrozný. To zhoršuje všechny naše vnější vztahy. Ještě horší jsou věčné pokusy donutit či přesvědčit pod hrozbou zatčení služebnictvo, vrátného, ​​řidiče ambasády atd., aby se stali informátory GPU. Bylo to přesně to, co nejvíce ze všeho pokazilo naše vztahy s Anglomisí až k prasknutí. ... O dobrodružstvích zahraničních agentů GPU se psát nedá.

... Strašná ostuda je naše vysílání. Když naše mocná rozhlasová stanice v němčině během německých úderů vyzývá stávkující k boji, nebo když vyzývá německé vojáky k neuposlechnutí, je to něco nepřijatelné. Za takových podmínek nejsou možné žádné mezinárodní vztahy.

Zemřel 7. července 1936 a byl pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.

Paměť

V Moskvě byla na památku Chicherina instalována pamětní deska na zdi budovy, ve které pracoval .

Je po něm pojmenována Chicherinskaya ulice v Peterhofu ( Petrohrad ) , stejně jako ulice v Moskvě , ulice v Orenburgu , v Čeljabinsku , Tambově , Ussurijsku , Kaluze a Minsku .

V roce 1987 bylo v Tambově otevřeno domovní muzeum G. V. Chicherina jako pobočka Tambovského regionálního vlastivědného muzea . Nachází se v bývalém panském sídle městského panství Vasilije Nikolajeviče Chicherina ( ul. Sovětskaja , 63) [16] [17]

Čestný kadet Moskevské vyšší vojenské velitelské školy .

Obrázek filmu

• " Moskva - Janov " - sovětský film z roku 1964 o janovské konferenci, v roli Chicherina - Grigory Belov
• "Bürgerkrieg in Rußland" (1967) - německý (SRN) historický seriál, v roli Wernera Lievena / Wernera Lievena.
• Gymnastka a frak je sovětský celovečerní dokumentární film , natočený v roce 1968 v Ústředním studiu dokumentárních filmů
• " Tahy k portrétu V. I. Lenina " - sovětský film z roku 1968 , v roli Chicherina - Zinovy ​​​​​​Fillera.
• " Šestý červenec " (1968) a " Červení diplomatičtí kurýři " ( 1977 ), v roli Chicherina - Boris Ryzhukhin
• The Stars Don't Go Out je sovětský životopisný film z roku 1971 s Jevgenijem Samojlovem v hlavní roli .
• Chicherin je sovětský dvoudílný životopisný film z roku 1986 , v roli Chicherin - Leonid Filatov

Skladby

• Eseje z historie Youth International Archived 28. října 2021 na Wayback Machine / S předmluvou. O. Skara; RSFSR. Ros. com. svaz mládeže. - M .: Stát. vyd., 1920. - 99 s.
• Mozart: Výzkumná studie. - 5. vyd. - L .: Hudba, 1987. - 205 s., [16] l.
• Historický nástin diplomatické činnosti A. M. Gorčakova / ruský akad. vědy, Katedra historických a filologických věd, Ústav světových dějin, Ruský stát. ist. archiv. - M.: Milované Rusko, 2009. - 550, [1] str. — ISBN 978-5-9607-0019-1

Poznámky

1. ↑ I. M. Maisky psal o poraženeckých názorech Chicherina ve svých pamětech

   ... Právě v tu chvíli Kropotkinovi přinesli večerní noviny. Podíval se na ni a hlasitě zaklel.
   - Co se děje? zeptal jsem se mimoděk.
   - Ano, zase tady, neúspěchy na ruské frontě!
   To sloužilo jako jiskra. Okamžitě se strhl ostrý rozhovor. G. V. Chicherin poznamenal, ne bez zloby:
   

   "Opravdu chcete vítězství ruského carismu?"

   - Maisky I. M. Memoáry sovětského velvyslance. Kniha 1. - M. : Nauka, 1964. - S. 309.
2. ↑ Tajemník politbyra KSSS (b) ve 20. letech 20. století B. G. Bazhanov připomněl:

   Prvními otázkami na každém zasedání politbyra jsou obvykle otázky Lidového komisariátu zahraničních věcí . Bývá přítomen lidový komisař Čičerin a jeho zástupce Litvínov. …

   Čičerin a Litvínov se nenávidí vroucí nenávistí. Neuplyne měsíc, abych [ne] neobdržel memorandum „přísně tajné, pouze pro členy politbyra“ od obou. Čičerin si v těchto poznámkách stěžuje, že Litvinov je úplný hajzl a ignorant, hrubé a špinavé zvíře, což je nepopiratelná chyba, že mu umožňuje dělat diplomatickou práci. Litvinov píše, že Čičerin je pederast, idiot a maniak, nenormální člověk, který pracuje jen v noci, což narušuje práci lidového komisariátu; K tomu Litvínov přidává malebné detaily o tom, že celou noc stojí u dveří Chicherinovy ​​kanceláře rudoarmějec z vnitřních bezpečnostních sil GPU, kterého úřady vybírají tak, že se o jeho ctnost nemůžete bát. Členové politbyra čtou tyto poznámky, usmívají se a věci nejdou dále než toto.

   - Bazhanov B. G. Zápisky Stalinova tajemníka.
3. ↑ Podle Stalinova překladatele V. M. Berežkova popsal Anastas Mikojan okolnosti Chicherinovy ​​rezignace takto:

   Neměl rád Molotova a Chicherina. Byl to on, kdo přesvědčil Stalina, aby Chicherina odstranil. A sám Stalin neměl Čičerina rád. Škoda, že zkušenosti a znalosti tohoto muže nebyly plně využity. Mohl zůstat alespoň zástupcem lidového komisaře nebo poradcem lidového komisariátu zahraničních věcí. Místo toho Chicherin seděl sám ve své dači na Klyazmě, hrál na klavír a předčasně zemřel na melancholii a nečinnost.

   - Berežkov V. M. Jak jsem se stal Stalinovým překladatelem.

1. ↑ Nyní - Inžavinskij okres Tambovské oblasti.
2. ↑ Postavy SSSR a revolučního hnutí Ruska. Encyklopedický slovník Granátové jablko. Ed. Sovětská encyklopedie, 1989. Pp. 752.
3. ↑ Chicherin Boris Nikolajevič // Chronos. — http://hrono.ru/biograf/bio_ch/chicherin_bn.php Archivováno 21. ledna 2020 na Wayback Machine
4. ↑ Turilova S.L. , Yakushev M.M. _
5. ↑ Bogomolov N. A. , Malmstad D. E. Michail Kuzmin . - M . : Mladá garda , 2013. - 416 s. - ( Život úžasných lidí ). - 5000 výtisků.  - ISBN 978-5-235-03634-5 .
6. ↑ Klesh A. Ruský homosexuál (1905-1938): paradoxy vnímání.  // Nová literární revue . - 2012. - Květen ( č. 117 ). — ISSN 0869-6365 . Archivováno z originálu 15. června 2017.
7. ↑ Burleshin A. V. . Otevřená každodennost  // Nová literární revue . - 2010. - č. 102 . — ISSN 0869-6365 . Archivováno z originálu 30. května 2017.
8. ↑ Můj bratranec, zahraniční komisař Chicherin. Baron Alexander Meyendorff // The Russian Review , Vol. 30, č. 2 (duben 1971), str. 173-178
9. ↑ Boris Bažanov. Vzpomínky bývalého tajemníka Stalina.
10. ↑ Maisky I. M. Memoáry sovětského velvyslance. Kniha 1. - M. : Nauka, 1964. - S. 269.
11. ↑ O'Connor T. E. Georgy Chicherin a sovětská zahraniční politika 1918-1930. / Per. z angličtiny. — M.: Progress, 1991. — S. 73.
12. ↑ O'Connor T. E.  Georgy Chicherin a sovětská zahraniční politika 1918-1930. / Per. z angličtiny. - M .: Progress, 1991. - S. 75-76.
13. ↑ Bazhanov B. G. Zápisky Stalinova tajemníka. Archivováno 29. července 2018 na Wayback Machine
14. ↑ Sovětské vedení. Korespondence. 1928-1941 Archivováno 12. září 2018 na Wayback Machine / Comp. A. V. Kvashonkin, L. P. Kosheleva, L. A. Rogovaya, O. V. Khlevnyuk. - M. : ROSSPEN, 1999. - 519 s. – Náklad 1000 výtisků. — ISBN 5-86004-083-0 .
15. ↑ 1 2 3 Zhirnov E. „Tady leží Chicherin, oběť propouštění a čistek“ Archivní kopie ze dne 6. října 2018 v časopise Wayback Machine // Kommersant-Vlast . - 2010. - Vydání č. 4 (z 1. února). - S. 56.
16. ↑ Webové stránky domu-muzea G. V. Chicherina . Získáno 12. listopadu 2020. Archivováno z originálu dne 18. listopadu 2020. (neurčitý)
17. ↑ Chicherin Georgy Vasilievich diplomat a státník SSSR . Získáno 5. března 2020. Archivováno z originálu dne 11. března 2018. (neurčitý)

Literatura

• Gusterin P. V. Sovětská diplomacie na muslimském východě v letech 1917-1921. - Saarbrücken, 2014. - ISBN 978-3-659-17980-8 .
• Gusterin P.V. Sovětsko-britské vztahy mezi světovými válkami. — Saarbrücken. - 2014. - ISBN 978-3-659-55735-4 .
• O'Connor T. E. Georgy Chicherin a sovětská zahraniční politika 1918-1930. = Diplomacie a revoluce: GV Chicherin a sovětské zahraniční věci, 1918-1930. / Společný vyd. Yu. S. Borisova, Postscript. I. M. Trush; [Přel. z angličtiny. A. L. Velichansky.] - M. : Progress, 1991. - 320 s.
• Mirzoyan G. Vynaložený muž // Expert . - 2011. - č. 30-31 (764), 1.-14. srpna. - S. 63-67.
• Thomas L. Ya. Život G. V. Chicherina. / ruský akad. věd, Ústav historických filologických věd, Inst. historie [a další]. - M. : Sborník, 2010. - 279 s. ISBN 978-5-9606-0093-4

Odkazy

• Bassehes N. Zmizelí sovětští diplomaté  // Ruské poznámky  : měsíčník, ed. P. N. Miljukova . - Paříž, 1939. - T. 19 , no. červenec _ - S. 121-138 .

Slovníky a encyklopedie	velká čínština Skvělý norský Velký Rus italština Larussa Litevský univerzál chorvatský Britannica (online) Brockhaus Treccani Universalis
Genealogie a nekropole	Najděte hrob
V bibliografických katalozích BNF : 12453919s GND : 118666185 ISNI : 0000 0000 8167 9238 J9U : 987007277664605171 LCCN : n50054512 LNB : 000167059 NKC : ola2002159075 NLA : 35803485 NLP : A2086758X NTA : 070385262 NUKAT : n01046775 LIBRIS : khwzv07354hmqng SUDOC : 033698449 VIAF : 95224384 WorldCat VIAF : 95224384