Bogumil Švelja | |
---|---|
Bogumil Swjela | |
Datum narození | 5. září 1873 |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 20. května 1948 (74 let) |
Místo smrti | |
občanství (občanství) | |
obsazení | spisovatel , zpovědník |
Jazyk děl | Dolní Lužice |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Bogumil Shvelya , celým jménem - Christian Bogumil ( N.-Lud. Krystijan Bogumił Šwjela , německy Christian Gotthold Schwela , 5. září 1873, obec Shorbus, nedaleko Drebkau , Německo - 20. května 1948 , Rudolstadt , Německo) - luteránský pastor, publicista , jazykovědec , dolnolužický veřejný činitel. Jeden ze zakladatelů lužické veřejné kulturní organizace Domovina [1] [2] .
Narozen 5. září 1873 v obci Schorbus u města Drebkau v rodině lužického veřejného činitele Kita Shveliho . V roce 1896 uspořádal XXII. mládežnický letní táborový festival pro lužické gymnazisty s názvem " Shadzovanka ". V roce 1898 dokončil teologická studia v luteránském semináři. Od roku 1904 se stal vikářem ve farnosti vesnice Wendish, církevní provincie Chotěbuz. Během své služby jako luteránský pastor pravidelně kázal v dolnolužickém jazyce . V roce 1908 opustil službu ve farnosti obce Wendish kvůli tomu, že mu církevní vrchnost začala zakazovat kázat v dolnolužickém jazyce. Následně působil jako vikář v obci Vokhozy . V roce 1913 byl jmenován rektorem farnosti v obci Dissen .
V letech 1906 a 1911 vydal Učebnici dolnolužického jazyka ve dvou dílech. V roce 1912 byl jedním ze zakladatelů lužické kulturní a veřejné organizace Domovina. Zároveň psal články do lužických novin „Pratyja“ a „ Nový Časník “. Vydal sbírku modliteb a hymnů „ Wosadnik “ pro luteránské farnosti. Založil literární časopis „Serbska knigłownja“, který vydával díla lužických spisovatelů a básníků. V období mezi dvěma světovými válkami pracoval na edici Německo-dolnolužického slovníku, která vyšla v roce 1930.
Po nástupu nacistů k moci v roce 1933 začal tlak na společenské organizace a kulturní aktivity slovanských menšin v Německu. V roce 1937 byla činnost organizace Domovina zakázána. Bohumil Švele měl zákaz kázat v dolnolužické srbštině, načež byl nucen opustit službu v Diessenu a přestěhovat se do Rudolstadtu . V této době tajně spolupracoval s básnířkou Minou Witkojc a novinářem Frikem Latkem na zachování dolnolužické kultury a literatury.
V roce 1946 pracoval na obnově Nižnělužické pobočky organizace Domovin. Od roku 1947 byl redaktorem novin „Serbski Casnik“.
Zemřel 20. května 1948 na mozkovou mrtvici v rudolstadtském nádraží.
![]() | ||||
---|---|---|---|---|
|