Schmerling, Anton von

Stabilní verze byla zkontrolována 21. května 2022 . Existují neověřené změny v šablonách nebo .
Anton von Schmerling
Němec  Anton von Schmerling
Ministr vnitra Rakouského císařství
13. prosince 1860  – července 1865
Předchůdce Agenor Goluhovský
Nástupce Richard Belcredi
Narození 23. srpna 1805( 1805-08-23 ) [1] [2] [3] […]
Smrt 23. května 1893( 1893-05-23 ) [1] [2] [3] (ve věku 87 let)
Pohřební místo
Manžel Paulina von Koudelka [d]
Děti Violetta Schmerlingová [d]
Zásilka
Vzdělání
Ocenění čestný občan Hradce Králové [d] čestný občan Liberce [d] čestné občanství ( 1861 )
Místo výkonu práce
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Anton von Schmerling ( německy:  Anton von Schmerling ; 23. srpna 1805 , Vídeň  – 23. května 1893 , tamtéž) byl rakouský politik a státník.

Životopis

Po absolvování vídeňské univerzity vstoupil roku 1829 do dvorských služeb ve Vídni.

Známý jako liberál a odpůrce metternichovského systému si mezi obyvateli Vídně získal značnou oblibu a po pádu Metternicha byl v březnu 1848 vyslán rakouskou vládou jako zástupce Rakouska do frankfurtského Bundestagu ; od 19. května 1848 jí předsedal až do jejího uzavření, které vyhlásil. Následně byl v doplňovacích volbách v jednom z rakouských okresů zvolen do frankfurtského národního shromáždění , kde jako umírněný liberál, zastánce Velkého Německa (s Rakouskem v čele) a vášnivý odpůrce Pruska seděl uprostřed vpravo.

Když 18. července nově zvolený vládce říše arcivévoda Johann von Wessenberg-Ampringen ustavil císařské ministerstvo, Schmerling v něm obdržel posty ministra vnitra a zahraničí. Když v září 1848 národní shromáždění odmítlo příměří v Malmö s Dánskem , Schmerling, nespokojený s tím, odstoupil, ale po vytrvalých žádostech arcivévody souhlasil s opětovným vstupem na ministerstvo jako ministr zahraničí. Neústupnost jeho nepřátelství vůči Prusku ho však přivedla do konfliktu se svými soudruhy na ministerstvu a 15. prosince 1848 definitivně odešel do výslužby. Krátce před tím byl zvolen do rakouské Říšské rady, na jejíž jednání jezdil do Kremsieru a po jejím uzavření v březnu 1849 se opět vrátil do Frankfurtu.

Po zvolení krále Fridricha Viléma IV . německým císařem se Schmerling na protest proti této volbě v dubnu 1849 vzdal svých zastupitelských pravomocí a odešel do Vídně. V červenci 1849 obdržel kufřík spravedlnosti ve Schwarzenbergově kabinetu , v němž zastával místo na levém křídle. Neshody se Schwarzenbergem vedly k jeho rezignaci v lednu 1851. Poté byl znovu jmenován členem a poté prezidentem Nejvyššího kasačního soudu ve Vídni.

Po zveřejnění říjnového diplomu v roce 1860, kdy se Golukhovského ministerstvo nedokázalo vyrovnat s jím způsobenou nespokojeností ve společnosti a rezignovalo, byl do čela ministerstva postaven Schmerling (13. prosince 1860). Únorová ústava z roku 1861, která rozšířila práva říšské rady a centralizovala tak správu a zákonodárství země, byla jeho dílem. Za jeho vlády byla v Rakousku výrazně rozšířena svoboda tisku (nový tiskový zákon), více než dříve byla zajištěna a uznávána osobní svoboda, došlo k reformě soudnictví (rozšířila se jeho publicita), byl přijat nový liberální zákon o samosprávě obcí. prošel; přes své centralizační aspirace ve vládě neusiloval Schmerling o úplné potlačení národností a záměrně ponechal určitou svobodu pro češtinu a další jazyky, v důsledku čehož se těšil určité oblibě mezi Čechy a dalšími slovanskými národy Rakouska. Pro smíření Maďarů s centralistickou a unitární ústavou však nic udělat nemohl a nechtěl; nedokázal přimět Maďary k účasti ve volbách do říšské rady. V tvrdohlavém boji s Maďarskem padl Shmerling v červenci 1865 a ustoupil ministerstvu Belcredi.

Sám byl opět jmenován předsedou nejvyššího (kasačního) soudu. V letech 1861-65 byl také poslancem českého zemského sněmu, který ho v roce 1861 zvolil do Říšské rady, kde také setrval až do roku 1865. V roce 1867 jej císař jmenoval doživotním členem rakouské panské sněmovny; tam patřil k umírněným členům Německé liberální strany a v době ministrování Eduarda von Taafe proti němu vedl zarputilý boj. Několikrát byl viceprezidentem Sněmovny lordů. V roce 1891 se pro svůj vysoký věk vzdal funkce předsedy soudu a od té doby také zřídka navštěvoval Sněmovnu lordů.

Literatura

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Anton, Ritter (rytíř ) von Schmerling // Encyclopædia Britannica 
  2. ↑ 1 2 Anton von Schmerling // Frankfurter Personenlexikon - 2014.
  3. ↑ 1 2 Anton Schmerling // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
  4. ↑ Německá národní knihovna , Berlínská státní knihovna , Bavorská státní knihovna , Rakouská národní knihovna Záznam #119233460 // Obecná regulační kontrola (GND) - 2012-2016.
  5. ↑ https://www.friedhoefewien.at/grabsuche?submitHidden=true&name=Anton+von+Schmerling&friedhof=018
  6. ↑ https://www.deutsche-biographie.de/gnd119233460.html#ndbcontent

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
Genealogie a nekropole