Shotan, Camille
Camille Chautemps ( fr. Camille Chautemps ; 1. února 1885 , Paříž - 1. července 1963 , Washington ) - francouzský politik (ve 20.-30. letech jeden z vůdců radikálů ), právník, v letech 1930 a 1933 - 1934 premiér Francie . Během Chotanova druhého ministerstva byla uzavřena první prozatímní sovětsko-francouzská obchodní dohoda , která sovětské obchodní misi udělila diplomatický status. Svůj post opustil v roce 1934 kvůli komplikaci společenské situace, jejímž důvodem byla tzv. „ kauza Stavisky “.
V letech 1919-1925 byl starostou města Tours [5] .
Během činnosti první vlády Lidové fronty ( L. Blum ) odešel do důchodu, ale po demisi Blumovy vlády opět krátce působil jako předseda vlády ( 1937 - 1938 ). Shotanova vláda byla také považována za vládu Lidové fronty , ale ve skutečnosti se od jeho politiky stále více vzdalovala.
V roce 1940 podpořil Pétaina , který nabídl, že se poddá okupačnímu režimu Hitlera a vytvořil ve Vichy formálně nezávislou vládu podřízenou Německu .
Po druhé světové válce žil v Paříži a Washingtonu.
Shotanské vlády
- Camille Chotan - předseda Rady ministrů a ministr vnitra;
- Aristide Briand - ministr zahraničních věcí;
- René Besnar - ministr války;
- Charles Dumont - ministr financí;
- Maurice Palmade - ministr pro rozpočet;
- Louis Louchet - ministr práce, hygieny, charity a sociálního zabezpečení;
- Theodor Steg - ministr spravedlnosti;
- Albert Sarro – ministr námořnictva;
- Charles Danelou - ministr obchodního loďstva;
- Laurent Einak - ministr letectví;
- Jean Duran - ministr veřejných prací a umění;
- Claude Galle - ministr penzí;
- Henri Kay - ministr zemědělství;
- Lucien Lamoureux - ministr kolonií
- Edouard Daladier - ministr veřejných prací;
- Julien Durand - ministr pošt, telegrafů a telefonů;
- Georges Bonnet - ministr obchodu a průmyslu.
- Camille Chotan - předseda Rady ministrů a ministr vnitra;
- Joseph Paul-Boncourt - ministr zahraničních věcí;
- Edouard Daladier - ministr války
- Georges Bonnet - ministr financí;
- Paul Marchando - ministr pro rozpočet;
- Lucien Lamoureux - ministr práce a sociálního zabezpečení;
- Eugene Reinaldi - ministr spravedlnosti;
- Albert Sarro – ministr námořnictva;
- Eugene Frot - ministr obchodního loďstva;
- Pierre Cote - ministr letectví;
- Anatole de Monzi - ministr národního školství;
- Hippolyte Ducos - ministr penzí;
- Henri Kay - ministr zemědělství;
- Albert Dalimier - ministr kolonií
- Joseph Paganon - ministr veřejných prací;
- Alexander Israel - ministr zdravotnictví;
- Jean Misler - ministr pošt, telegrafů a telefonů;
- Laurent Einak - ministr obchodu a průmyslu.
Změny
- 9. ledna 1934 - Lucien Lamoureux následuje Dalimiera jako ministr kolonií. Eugène Frot následuje Lamouret jako ministr práce a sociálního zabezpečení. William Bertrand následuje Frota jako ministr obchodního loďstva.
- Camille Chotan - předseda Rady ministrů - radikál;
- Leon Blum - místopředseda Rady ministrů - socialista;
- Yvon Delbos - ministr zahraničních věcí - Radikální;
- Edouard Daladier – ministr národní obrany a války – radikální;
- Marx Dormuay - ministr vnitra - socialista;
- Georges Bonnet - ministr financí - Radikální;
- André Fevrier - ministr práce - socialista;
- Vincent Auriol - ministr spravedlnosti - socialista;
- Cesar Campinshi – ministr námořnictva – radikál;
- Pierre Cote - ministr letectví - Radikální;
- Jean Ze - ministr národního školství - Radikální;
- Albert Rivier – ministr penzí – socialista;
- Georges Monnet - ministr zemědělství - Radikální;
- Maurice Mote - ministr kolonií - socialista;
- Henri Kay - ministr veřejných prací - Radikální;
- Mark Rukar - ministr zdravotnictví - Radikální;
- Jean-Baptiste Lebas - ministr pošt, telegrafů a telefonů - socialista;
- Fernand Chapsal - ministr obchodu;
- Paul Faure - státní ministr - socialista;
- Maurice Viollette - státní ministr;
- Albert Sarro - státní ministr - Radikální;
- Leo Lagrange – státní náměstek pro sport, volný čas a tělesnou výchovu – jako ministr sportu – socialista;
- Camille Chotan - předseda Rady ministrů;
- Edouard Daladier - místopředseda Rady ministrů, ministr národní obrany a ministr války;
- Yvon Delbos - ministr zahraničních věcí;
- Albert Sarro - ministr vnitra;
- Paul Marchandeau - ministr financí
- Paul Ramadier - ministr práce;
- Cesar Campinshi - ministr spravedlnosti;
- Guillaume Bertrand - ministr námořnictva;
- Paul Elbel - ministr obchodního loďstva;
- Guy La Chambray - ministr letectví;
- Jean Ze - ministr národního školství;
- Robert Lassalle - ministr penzí;
- Fernand Chapsal - ministr zemědělství;
- Theodor Steg - ministr kolonií
- Henri Kay - ministr veřejných prací;
- Mark Rukar - ministr zdravotnictví;
- Fernand Gentin - ministr pošt, telegrafů a telefonů;
- Pierre Cote - ministr obchodu;
- Georges Bonnet - státní ministr;
- Louis-Oscar Frossard - státní ministr, odpovědný za službu předsedy Rady ministrů;
Poznámky
- ↑ 1 2 http://www.senat.fr/senateur-3eme-republique/chautemps_camille0380r3.html
- ↑ 1 2 Camille Chautemps // Sycomore (fr.) / Assemblée nationale
- ↑ Camille Chautemps // Encyclopædia Britannica
- ↑ 1 2 3 Shotan Kamil // Velká sovětská encyklopedie : [ve 30 svazcích] / ed. A. M. Prochorov - 3. vyd. — M .: Sovětská encyklopedie , 1969.
- ↑ CHAUTEMPS Camille (fr.) . senat.fr. Staženo: 24. srpna 2020.
Slovníky a encyklopedie |
|
---|
Genealogie a nekropole |
|
---|
V bibliografických katalozích |
---|
|
|