Ekonomika odporu ( persky : اقتصاد مقاومتی ; Angl . Resilient Economy [1] nebo Eng. Resistive Economy [2] ) je termín zavedený do vědeckého použití politickým a vědeckým establishmentem Íránu , což znamená způsob, jak se vypořádat s ekonomickými sankcemi. na jednom regionu nebo zemi, jejímž smyslem je dosažení minimální závislosti národního hospodářství na cizích státech v oblasti zajišťování jejich základních potřeb [3] za podmínek, kdy je dovoz a vývoz zboží vyrobeného touto ekonomikou vážně ohrožen. omezený. [čtyři]
Vzhled tohoto termínu je způsoben tím, že v posledních letech íránská ekonomika funguje v režimu sankcí , které byly opakovaně zpřísňovány. Účelem těchto sankcí je připravit Írán o možnost rozvíjet svůj jaderný program .
Ekonomika odporu znamená, že stát určuje oblasti a oblasti, na které se sankce vztahují, a snaží se je kontrolovat, aby sankce tyto oblasti nepoškodily, čímž se sankce proměňují v nové příležitosti. Je potřeba co nejvíce omezit závislost na zahraničí a zaměřit se na domácí produkci, abychom se posunuli k rezistentní ekonomice. [5] Z pohledu vedení Íránu je nutné držet se ekonomiky odporu, abychom překonali tlak, zvládli všechny obtíže a ochránili národní zájmy země. [6] Tento ekonomický režim je odlišný od jiné možnosti – ekonomiky abstinence. [7]
Poprvé se pojem „ekonomika odporu“ v Íránu objevil a získal svůj hlavní význam v roce 2007, poté, co Izrael oznámil blokádu pásma Gazy. Izrael zablokoval dodávky potravinářských výrobků a výrobků nezbytných pro výrobu (hlavně pro stavebnictví). Pásmo Gazy se také nemohlo zapojit do exportu, což vedlo ke smrti významné části zemědělských produktů, včetně jahod. [čtyři]
V souvislosti s vnitřní situací v Íránu byl termín „ekonomika odporu“ poprvé použit v září 2010 na setkání ajatolláha Chameneího , vůdce země, s významnými íránskými politickými představiteli. Ajatolláh Chameneí řekl, že ekonomika odporu je Boží dílo a dodal, že země takovou ekonomiku potřebuje ze dvou důvodů: překonat ekonomický tlak nepřátel a připravit zemi na rychlý rozvoj a pokrok. [8] Typicky je íránský ekonomický přístup ve formě rezistentní ekonomiky v kontrastu se západním ekonomickým přístupem, který je často nazýván „ekonomií nadvlády“.
V poslední době se kvůli posílení sankcí vůči Íránu tento přístup íránského vedení stále více rozšiřuje. Hlavním cílem odbojové ekonomiky je využít vnitřní schopnosti země a vzdorovat sankcím bez vytvoření krizové situace. 19. února 2014 řekl Seyyid Ali Khamenei íránským představitelům o všech aspektech ekonomiky odporu. Podle Chameneího je íránská ekonomika odporu otevřená spolupráci s ekonomikou jakéhokoli státu a je zaměřena na výrobu produktů v zemi. Ali Tayebnia, ministr hospodářství a financí v 11. íránské vládě, je přesvědčen, že ekonomika odporu je flexibilní ekonomika. Hlavním poznávacím znakem odbojové ekonomiky je její schopnost rychle reagovat na zvýšené sankce a tlak cizích států. Hurikán může snadno zlomit suchý strom, ale pružný strom může přežít hurikán. Podle Mohsena Rezaie , tajemníka Rady pro politickou účelnost, je pro vytvoření íránské ekonomiky odporu nutné vytvořit federální stát a přenést některé pravomoci centra na regiony. Pro rychlé a dostupné pochopení obsahu ekonomiky odporu je nejlepší odkázat na prohlášení íránského vůdce k této otázce. Na setkání se studenty jim bylo řečeno, že ekonomika odporu je ekonomika, která se tváří v tvář sankcím, tlaku a potížím může stát určujícím faktorem pro pokrok a prosperitu země. [2] Chameneí poukázal na hlavní pilíře takové ekonomiky: plné využití veřejných a lidských zdrojů, podpora domácích výrobců a kontrola nad financemi a náklady. [osm]