V matematice je Artin-Hasseův exponent , pojmenovaný po Emilu Artinovi a Helmutu Hasseovi , mocninnou řadou tvaru
Na rozdíl od obyčejného exponentu jsou koeficienty Artin-Hasseho exponentu p -celá čísla, jinými slovy, jejich jmenovatelé nejsou dělitelní p . To vyplývá z Dworkova lemmatu (Dwork), které říká, že mocninná řada f ( x ) = 1 + … s racionálními koeficienty má p -celočíselné koeficienty právě tehdy, když f ( x p )/ f ( x ) p ≡ 1 mod p .
Pomocí Möbiovy inverze lze přepsat jako nekonečný součin
Zde μ je Möbiova funkce .
Artin-Hasseho exponent je generující funkce pravděpodobnosti, že náhodně vybraný prvek Sn ( symetrická skupina s n prvky) má řád mocniny p (toto číslo je označeno jako t n ):
Všimněte si, že to poskytuje další důkaz p -integrity koeficientů, protože v konečné grupě s řádem dělitelným d je počet prvků s řádem dělitelným d také dělitelný d .
David Roberts ukázal přirozený kombinatorický vztah mezi Artin-Hasseovým exponentem a obyčejným exponentem ve světle ergodické teorie a dokázal, že Artin-Hasseův exponent je generující funkcí pravděpodobnosti unipotence prvku symetrické grupy v charakteristice p . Normální exponent udává pravděpodobnost, že prvek bude unipotentní ve stejné skupině v charakteristice 0.
V kurzu PROMYS z roku 2002 Keith Conrad předpokládal, že koeficienty jsou rovnoměrně rozloženy v p-adických číslech vzhledem k normalizované Haarově míře, protože to je v souladu s jeho výpočty. Tato hypotéza zůstává otevřená.
Dinesh Thakur položil problém, zda je Artin-Hasseův exponent transcendentální přes .
Nedefinované jsou také různé relativně jednoduché vlastnosti funkce, včetně otázky, zda platí funkční rovnost pravdivá pro obyčejný exponent .