Elektronová vibrační spektroskopie (zkr. EKS), jinak elektronová vibrační spektroskopie molekul ( angl . elektron-vibrační spektroskopie zkr., EVS; VS) je druh metody elektronové spektroskopie s vysokým rozlišením , která umožňuje elektronickému spektru stanovit tzv. vibrační frekvence základních a excitovaných (zpravidla nižších) elektronových stavů v závislosti na struktuře zkoumané látky.
Elektronově-vibrační spektroskopie se nejčastěji používá ke studiu struktury molekul látek v plynné a kapalné fázi s nízkým tlakem nasycených par, méně často v pevné fázi.
K registraci elektronicko-vibračních spekter je stejně tak možné využít jak efektu absorpce světla při jeho průchodu látkou, tak jevu fluorescence při rezonančním či nerezonančním buzení elektronické (přesněji elektronicko-vibrační) energie . úrovně . Absorpční a fluorescenční spektra jsou komplementární, tj. vzájemně se doplňují.
Absorpční spektra se obvykle získávají umístěním jedno nebo víceprůchodové kyvety se zkoušenou látkou do dráhy světelného zdroje (například rtuťové nebo halogenové lampy ), který má spojité spektrum v oblasti UV/viditelné oblasti. Světlo procházející vzorkem se zaznamenává pomocí spektrofotometru .
Fluorescenční spektra jsou zaznamenávána pomocí zesilovače světla (nejčastěji pomocí fotonásobiče ), pracujícího v širokopásmovém režimu (spektra fluorescenční excitace s úzkopásmovým čerpáním) nebo v režimu počítání fotonů.
Vzhledem k tomu, že metoda elektronově-vibrační spektroskopie zkoumá přechody mezi různými úrovněmi elektronové energie, umožňuje registrovat pásma, která nejsou pozorována v běžném IR nebo Ramanově spektru, protože jsou zakázána pravidly výběru pro přechody. mezi energetickými hladinami v důsledku vibračního pohybu atomových jader v molekule na stejné elektronické úrovni (přízemní úrovni) - pokud ovšem taková pásma nejsou zakázána pravidly výběru pro elektronicko-vibrační spektra. Metoda elektronově-vibrační spektroskopie je velmi citlivá a umožňuje zaznamenat zřetelná spektra i při velmi nízké koncentraci molekul látky v buňce. Právě proto je však metoda elektronové vibrační spektroskopie málo použitelná, například pro kvantitativní analýzu složení kopolymerů . Rozložení intenzit elektronicko-vibračních pásem závisí na vzájemné poloze minima potenciální energie v základním a excitovaném elektronovém stavu, což umožňuje na základě dat vibrační a mikrovlnné spektroskopie určit rovnovážné konfigurace molekuly v excitovaných elektronových stavech.