Enian, Georgios

Georgios Enian
řecký Γεώργιος Αινιάν
Datum narození 1788
Místo narození
Datum úmrtí 1848
Místo smrti
Země
obsazení politik
Otec Zacharios Enian [d]
Děti Aganice Ainianos [d]
Autogram
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Georgios Enian ( řecky Γεώργιος Αινιάν , Mavrilo, Phthiotis [1] 1788  - Athény 1848 [2] .) - řecký politik a ministr éry války za nezávislost 1821-1829. a řeckého království.

Životopis

Narozen v roce 1788 ve vesnici Mavrilo, Phthiotis , na východních svazích hory Timfristos , v rodině Zechariaha Eniana, kněze a učitele. Původní příjmení rodu bylo Ikonomu, ale otec ovlivněný dávnou historií regionu zvolil příjmení Enian podle jména kmene Enianů, který zde žil ve starověku. V roce 1806 se rodina přestěhovala do Konstantinopole . Zpočátku pracoval jako učitel doma, jeho otec brzy začal učit na řeckém lyceu v Konstantinopoli (řecky: Μεγάλη του Γένους Σχολή). V roce 1818 byli Zaharias Enian a jeho synové Georgios a Christodoulos ) zasvěceni do tajné revoluční společnosti Filiki Eteria jedním z jejích apoštolů Anagnostaras [3] . Později otec a bratři zasvětili mladšího bratra Dimitria do Etherie . Enianův dům se stal místem setkání etheristů. Po smrti Skufase , jednoho ze tří zakladatelů Etherie, otec Enian psal ve stylu Homera a četl velebení [4] . Georgios vystudoval řecké lyceum v Konstantinopoli a učil děti Velkého Dragumana (překladatele osmanského loďstva) Muruzise [1] . Po zasvěcení do Etherie se vrátil do Phthiotis, aby připravil povstání [5] .

Řecká revoluce

V listopadu 1821 se stal členem prozatímní vlády východního středního Řecka [6] . Následně v prosinci 1821 se zúčastnil Prvního národního shromáždění v Epidauru [6] zastupující východní střední Řecko. V dubnu 1823 byl poslancem druhého národního shromáždění v Astrusu [6] , kde byl jmenován ministrem policie [7] [8] .

V dubnu 1826 byl členem Třetího národního shromáždění [6] .

Byl inspektorem armády středního Řecka [9] .

Po smrti velitele Karaiskakise byl pověřen sepsáním a přednesením pohřební řeči [10] .

Na čtvrtém národním shromáždění v Argosu v létě 1829 Ipati zastupoval [6] .

Řecké království

Po obnovení řeckého státu se v roce 1833 stal jedním z 10 prvních nomarchů (vládců nomů ) Řecka [11] , nomarcha ostrova Euboia [12] . Politicky patřil k tzv. „ruské straně“. V roce 1843 byl členem Výboru šesti, který navrhl zavedení ústavy bavorskému králi Otovi [13] . Zemřel v Aténách v roce 1848

Poznámky

  1. ↑ 1 2 αινιάν γεώργιος  (nepřístupný odkaz) απε-μπα αθηναϊκό πρακτορείτο ειδδήσεωνίκι΀ρεδονκικεδονκικεδονκικεδονκιπα
  2. ↑ Αινιάν Γεώργιος , Πανδέκτης, ανακτήθηκε στις 3 Απριλίου 2010, αναφέρεται ως πηγή της πληροφορίας το Παγκόσμιο Βιογραφικό Λεξικό (τομ. 1, σελ. 97-98) — Δρανδάκης Παύλος — 1983—1988]
  3. ↑ [Δημήτρη Φωτιάδη,Ιστορία του 21, ΜΕΛΙΣΣΑ, 1971, τομ.Α,σελ.273]
  4. ↑ [Δημήτρη Φωτιάδη,Ιστορία του 21, ΜΕΛΙΣΣΑ, 1971, τομ.Α,σελ.278]
  5. ↑ Απόστολος Ευθυμιάδης, Η Θράκη και ο Έβρος, Κεφάλαιο 3ο, Η Τουρκοκρατούμενη Θράκη, 6. Η Φιλική Εταιρεία  (недоступная ссылка) , αναφέρεται ως πηγή: το βιβλίο «Η Φιλική Εταιρεία», (Ακαδημίας Αθηνών), σελ. 46
  6. ↑ 1 2 3 4 5 «Τα κατά την αναγέννησιν της Ελλάδος» «Ήτοι, συλλογή των περί την αναγεννώμενην Ελλάδα συνταχθέντων πολιτευμάτων, νόμων και άλλων επισήμων πράξεων από του 1821 μέχρι του 1832» , Ανδρέας Μάμουκας, Πειραιάς, Τυπογραφία Ηλίου Χριστοφίδου, Η αγαθή tύχη, 1839
  7. ↑ Δημήτρη Φωτιάδη . Ιστορία του 21. - ΜΕΛΙΣΣΑ, 1971. - Τ. V. - Σ. 308.
  8. ↑ Στέφανος Π. Παπαγεωργίου . Απο το Γένος στο Έθνος 1821-1862. — Σ. 158. - ISBN 960-02-1769-6 .
  9. ↑ Αναφορά στα απομνημονεύματα του Νικολάου Κασομούλη, στο έργο τοτανι "Σατμύλη"
  10. ↑ Γεώργιος Αινιάν, Λόγος στὴν Κηδεία του Γ. Καραϊσκάκη , από: Εκατονταετηρίς του στρατάρχου Γεωρ. Ράδου (επιμ.), Εκδ. Γρυπαετός, Αθήναι, 1927.
  11. ↑ Απόφαση της 23. Απριλίου/8 Μαΐου του 1833 Archivováno 26. října 2012. Περί διορισμού των νομαρχών δια τους δέκα νομάρχες του βασιλείου της του βασιλείου της Μαύρος (Αργολίδος και Κορινθίας), Γ. Γλαράκης (Αχαΐας και Ήλιδος), Δ. Χρηστίδης (Μεσσηνίας), Κ. Ζωγράφος (Αρκαδίας), A. P. Μεταξάς (Λακωνίας), A. Μοναρχίδης (Ακαρνανίας και Αιτωλίας), Ι. Αμβροσιάδης (Φωκίδος και Λοκρίδος), Μ. Σχινάς (Αττικής και Βοιωτίας), Γεώργιος Αινιάν (Εύβοιας), και Ι. Ρίζος Νερουλός (Κυκλάδων)
  12. ↑ Κατά την Ελληνική Επανάσταση… Archivováno 17. března 2010 na Wayback Machine
  13. ↑ [Στέφανος Π. Παπαγεωργίου,Απο το Γένος στο Έθνος 1821-1862, ISBN 960-02-1769-6 ,σελ.398]

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata