Enchitreidy

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 20. dubna 2020; kontroly vyžadují 8 úprav .
Enchitreidy

Enchytraeus albidus
vědecká klasifikace
Doména:eukaryotaKrálovství:ZvířataPodříše:EumetazoiŽádná hodnost:Oboustranně symetrickéŽádná hodnost:protostomyŽádná hodnost:SpirálaTyp:kroužkovciTřída:Pásové červyPodtřída:Červi s malými štětinamičeta:EnchytraeidaRodina:Enchitreidy
Mezinárodní vědecký název
Enchytraeidae Vejdovský , 1879

Enchytraeids [1] ( lat.  Enchytraeidae ) je čeleď mnohoštětinatých červů z řádu Enchytraeida [2] . Počet druhů světové fauny přesahuje 700 a neustále roste díky intenzivnímu studiu čeledi v 21. století.

Enchytreidi jsou podle některých odhadů nejrozšířenější čeledí třídy pásovců [ 3] .

Definice

Enchytreids navenek připomínají malé průsvitné žížaly, jen málo druhů má výraznou mléčně bílou, nažloutlou nebo růžovou barvu. Od zástupců řádu Haplotaxida se liší přítomností jednoho páru spermaték umístěných na přechodu čtvrtého a pátého segmentu a také polohou pletence na dvanáctém (výjimečně jedenáctém) segmentu [4] . Určení typů enchitreidů je obtížné vzhledem k tomu, že k diagnostice se používá mnoho detailů vnitřní stavby, které jsou rozlišitelné pouze na živých jedincích pod mikroskopem při dobrém osvětlení [4] . Mnohé z popsaných druhů enchitraidů navíc ve skutečnosti představují geneticky heterogenní komplexy druhů, což vede k nutnosti aktivního využívání molekulárních metod při práci s nimi. Rodina jako celek má přitom výraznou monofylii [3] .

Enchitreidy byly nalezeny v baltském a dominikánském jantaru [5] , ale doba vzniku čeledi není známa kvůli špatnému dochování jedinců ve fosilním záznamu.

Biotopy

Zástupci čeledi obývají širokou škálu biotopů: půdu, sladkou vodu, mořské pobřeží , ledovou pokrývku ( Mesenchytraeus solifugus je dokonce znám jako „ledový červ“), nádrže v růžicích bromélií [ 6] . Enchytreids preferují biotopy s vysokou vlhkostí a vysokým obsahem organické hmoty. Odolnost vůči promrzání půdy z nich dělá ekologickou obdobu žížal v tundře a severní tajze [7] .

Morfologie

Enchitreids mají, jako většina máloštětinatců , podlouhlé válcovité tělo, zužující se ke koncům a rozdělené na segmenty. Výjimkou je několik ektokomenzálních druhů , které tráví hodně času připoutané k žížalám, a proto mají zploštělé tělo [8] . U většiny druhů dosahují dospělci délky 2 až 20 mm a skládají se z 20-50 segmentů. Maximální délky - 45 mm s 95 segmenty - dosahuje druh Fridericia gigantea . Počínaje druhým, každý segment normálně nese čtyři svazky setae, dva boční a dva ventrální. U některých enchitreidů jsou setae do té či oné míry redukovány (u zástupců rodu Achaeta - zcela, u některých zástupců jiných rodů - částečně) [4] .

Krev enchytraidů je na rozdíl od žížal obvykle bezbarvá, což je důvodem jejich vybledlé barvy. Žlutorůžová nebo červená krev, nasycená hemoglobinem, je charakteristická pro enchytreidy rodu Lumbricillus , kteří preferují mořský litorál, a také několik půdních forem ( Fridericia magna , Marionina rubens aj.) [4] .

Enchitreids jsou hermafroditi ; pás je obvykle umístěn na dvanáctém segmentu, spermatheca - mezi čtvrtým a pátým. Některé druhy, které se rozmnožují partenogenezí (například Fridericia christeri ) postrádají spermatéky (v přítomnosti pásu s vyvinutými vajíčky); u některých druhů, které se rozmnožují převážně fragmentací ( Cognettia sphagnetorum , Enchytraeus luxuriosus aj.), jsou jedinci často zcela bez pohlavních orgánů [4] .

Význam

Vysoká hrabavá aktivita enchitraidů, spojená s vysokou (až stovky tisíc jedinců na metr čtvereční [9] ) hustotou jejich populací, činí z enchitraidů důležitou součást půdotvorného procesu. Enchitreidy se živí převážně bakteriemi, spolu s nimi polykají odumřelý rostlinný materiál, což přispívá k jeho rozmělňování a tím i k urychlení rozkladných procesů v půdě [10] .

Nejznámější druhy Enchytraeus jsou Enchytraeus buchholzi a Enchytraeus albidus , které byly komerčně využívány jako potrava pro ptáky a akvarijní ryby. Jedná se o druhy enchitraidů, kteří (což je mezi členy čeledi vzácnost) mají zažitá lidová jména — „grindal worm“ [11] a „pot worm“ [12] , resp. Enchytraeus crypticus je široce používán jako modelový druh v ekotoxikologických studiích.

Klasifikace

Od února 2021 rodina zahrnuje 35 rodů [2] :

Poznámky

  1. ↑ Život zvířat . V 7 svazcích / kap. vyd. V. E. Sokolov . — 2. vyd., revid. - M .  : Vzdělávání , 1987. - T. 1: Nejjednodušší. Coelenterates. Worms / ed. Yu I. Polyansky . - S. 385. - 576 s. : nemocný.
  2. ↑ 1 2 Čeleď Enchytraeidae  (anglicky) ve světovém registru mořských druhů ( World Register of Marine Species ). (Přístup: 24. března 2021) .
  3. ↑ 1 2 Erseus C. Fylogeneze oligochaetous Clitellata // Hydrobiologia. - 2005. - č. 535 (536) . - S. 357-372 .
  4. ↑ 1 2 3 4 5 Schmelz RM, Collado R. Průvodce evropskými suchozemskými a sladkovodními druhy Enchytraeidae (Oligochaeta)  (anglicky)  // Půdní organismy. - 2010. - Sv. 82 , č. 1 . - str. 1-176 .
  5. ↑ Poinar G. Enchytraeidae (Annelida: Oligochaeta) v jantaru  // Megadrilogica. - 2007. - T. 11 . - S. 53-57 .
  6. ↑ Schmelz RM, Jocque M., Collado R. Microdrile Oligochaeta v broméliových bazénech honduraského cloudového lesa   // Zootaxa . - 2015. - Sv. 3947 , č.p. 4 . - str. 508-526 .
  7. ↑ Petersen H., Luxton M. Srovnávací analýza populací půdní fauny a jejich role v rozkladných procesech // Oikos. - 1982. - č. 39 . - S. 288-388 .
  8. ↑ Kathryn A. Coatesová. Redescriptions of Aspidodrilus a Pelmatodrilus, enchytraeids (Annelida, Oligochaeta) ektocommensal na žížalách  //  Canadian Journal of Zoology. - 1990-03-01. — Sv. 68 , iss. 3 . - str. 498-505 . - ISSN 1480-3283 0008-4301, 1480-3283 . - doi : 10.1139/z90-073 .
  9. ↑ Westheide W., Rieger R. Zoologie bezobratlých ve dvou svazcích. Svazek 1: od prvoků po měkkýše a členovce / přel. s ním. vyd. prof. A. V. Chesunová. - M . : T-vo vědeckých publikací KMK, 2008. - 512 s.
  10. ↑ Ponge JF Étude écologique d'un humus forestier par l'observation d'un petit volume, premiers résultats. I. La couche L1 d'un moder sous pin sylvestre  (francouzsky)  // Rev Ecol Biol Sol. - 1984. - č. 21 . - S. 161-187 .
  11. ↑ Grindal Worm .
  12. ↑ Enchytraeus bílý (Enchytraeus) .