28. prapor Schutzmannschaft

28. lotyšský prapor Schutzmannschaft " Bartas " _ _  _

Historie

Formace

Formování praporu začalo v únoru 1942 v Liepaji. Prapor měl být bezpečnostním praporem, protože v Liepaji do té doby nezůstali téměř žádní zdraví muži vojenského věku. V novém 28. praporu „Bartas“ byli nejen vojáci ranění na frontě, ale i starší lidé a někteří vojáci z jiných praporů. Prvním velitelem se stal poručík K. Musins.

K 10. březnu měl prapor 8 důstojníků, 10 instruktorů (poddůstojníků) a 106 vojáků, de iure to byla 1. rota, které velel poručík E. Balodi. V průběhu března do praporu dorazili dobrovolníci pro 2., 3. a 4. rotu, od 11. března velel praporu velitel čety A. Gramatis. Od 29. dubna do 15. května byli k praporu povoláni velkostatkáři v Lotyšsku.

Výzbroj a důstojníci

Výzbroj praporu tvořily anglické pušky, ruské a sovětské kulomety a samonabíjecí pušky, německé ruční granáty a menší počet sovětských samopalů. Většinu zbraní se Lotyšům z 28. praporu podařilo ukořistit až po bojích proti sovětským partyzánům na Ukrajině. Uniforma praporu se nelišila od uniformy lotyšské armády, ale později dostali Lotyši německé uniformy.

26. května začaly personální změny ve vedení praporu: Hauptmann Borhardsch byl přeložen do jiného praporu a na jeho místo nastoupil Hauptmann Ziverkropsch. 9. června byl velitel čety Gramatins převelen do Rigy a jeho pozici převzal kapitán E. Schmits. Dne 11. června převzal post pobočníka místo nadporučíka Kunaushiho nadporučík Winters.

Nábor a školení dobrovolníků

Od února do konce června 1942 prováděl prapor intenzivní vojenská cvičení, protože většinu tvořili nevycvičení vojáci, ale plní odhodlání bojovat. 14. května složilo 35 vojáků praporu přísahu v kostele svaté Anny v Liepaji. Dne 19. května byly v budově státního gymnázia slavnostně předány transparenty 25. „Abavas“, 28. „Bartas“ a 268. „Erglu“, slavnostní předávání transparentů provedl starosta města J. Blaus. Po bohoslužbě, kde vojákům praporu požehnal arcibiskup z Liepaja, se všechny tři prapory zúčastnily slavnostní přehlídky.

1. a 2. června bylo přijato několik dalších občanů Liepaja do 24. praporu „Talsu“ a 28. „Bartas“. 1. června se v kostele svaté Anny konala bohoslužba, každá bohoslužba byla zakončena slovy „Bůh žehnej Lotyšsku“. 2. června se na cvičišti Kourou uskutečnila slavnostní přehlídka praporů pod vedením německého velitele Knechta. Na závěr přehlídky promluvil Knecht k vojákům praporu s projevem a poté vydal rozkaz k provedení hymny Německa a Lotyšska. V té době bylo v praporu 533 vojáků (52 vyšších důstojníků, 61 nižších důstojníků a 420 vojáků).

Dne 30. června 1942 dorazil prapor do Krivoj Rog , kde sloužil jako hlídač. Vojáci hlídali novou silnici, která vedla asi 30 kilometrů od města. Velitelství 3. roty se nacházelo jižně od Dněpropetrovska , zbytek praporu sídlil mezi Dněpropetrovskem a Pavlogradem (jedna rota v Pavlogradu, další dvě 10 km od Pavlogradu). Sloužily tam také 17. prapor „Vidzemes“ a 23. „Gaujas“. 11. července se 28. prapor vrátil do Rigy v předstihu.

Pavlogradská operace

V roce 1943 prorazily jednotky Rudé armády na levobřežní Ukrajinu přes Dněpr. Sovětským jednotkám se podařilo prorazit na linii Dněpropetrovsk-Kremenčug a dostat se k Černému moři. Obě části divize SS „Hitler Youth“ a lotyšské prapory Schutzmannschaft se účastnily vyčerpávajících obranných bojů. Přes velké ztráty se sovětským jednotkám podařilo porazit Hitlerjugend, navíc většina praporů byla poražena.

3. rota 28. praporu pod vedením nadporučíka N. Lekmanise se zúčastnila obranných bojů o Pavlograd. Sovětské jednotky byly v té době 9 kilometrů od Pavlogradu. Během této doby Lotyši vážně opevnili město a zaujali strategicky výhodné pozice v průmyslové oblasti města. Pomoc Lotyšům poskytly německé a italské jednotky.

Lotyšům, vybaveným německými i sovětskými ukořistěnými zbraněmi, se úspěšně podařilo stáhnout část vojáků z města, přičemž ztratili pouze jednoho zraněného, ​​což bylo pro tuto rotu překvapivé. Obléhání města však neustalo: sovětským jednotkám se podařilo Pavlograd obklíčit. Němci a Italové se neúspěšně pokusili prolomit obranu a asi 26 vojáků 28. praporu Schutzmannschaft při pokusu o průlom skončilo v sovětském zajetí. Boje o Pavlograd přežilo jen velmi málo vojáků 3. roty (dva z přeživších byli vážně zraněni) a vlastně přestala existovat.

V červnu 1943 dorazily zbytky praporu do Krivoj Rogu, o tři týdny později odjely do Rigy, přezbrojeny novými zbraněmi. 12. července dorazily části 28. praporu do Rigy a 15. července byl prapor rozpuštěn. Vojáci nadále sloužili v Lotyšské dobrovolnické legii v rámci 3. praporu 34. pluku.

Literatura

Phil Nix, George Jerome, Uniformované policejní síly Třetí říše 1933-1945, 2006

Odkazy

•  28. BATTALION BARTAS _ _ _  _