Agalinis

Agalinis

Agalinis tenuifolia
vědecká klasifikace
Doména:eukaryotaKrálovství:RostlinyPodříše:zelené rostlinyOddělení:KvetoucíTřída:dvoudomá [1]Objednat:LamiaceaeRodina:smetákRod:Agalinis
Mezinárodní vědecký název
Agalinis Raf.
Synonyma
  • Anisantherina Pennell
  • Dasystoma Raf.
  • Gerardia Benthová .
  • Tomanthera Raf.

Agalinis  je rod jednoletých a víceletých bylin z čeledi metlovité ( Orobanchaceae ).

Zahrnuje asi 60 druhů bylin, keřů a keřů, běžných v Severní a Jižní Americe. Z celkového počtu 27 druhů jsou považovány za vzácné a potřebují ochranu alespoň v části areálu, jeden ( Agalinis acuta ) je na pokraji vyhynutí a je zařazen na americký federální seznam chráněných druhů [2] .

Distribuce

Rozšířený v Severní a Jižní Americe, hlavně ve východní části obou kontinentů. Distribuce druhů je mezi oběma kontinenty přibližně stejná: asi 35 roste na severu a asi 25 na jihu. Největší biodiverzita  - asi 12 druhů - je známá v oblasti Cerrado v Brazílii . Habitat sahá od vlhkých pobřežních plání Nového Skotska a Nové Anglie ( A. maritima ) až po svahy pohoří Western Sierra Madre v Mexiku ( A. peduncularis ) a vyprahlá oblast Puna v Andách nad 3 000 m nad mořem ( A .pennellii ) [3] [4] . Na západním pobřeží Tichého oceánu se rostlina vyskytuje pouze na jižním okraji areálu v Chile [5] .

Botanický popis

 V Severní a Střední Americe jsou rostliny z rodu Agalinis byliny s tloušťkou stonku 1 až 10 mm a všechny, s výjimkou dvou druhů, jsou letničky [4] . Jižní Americe dominují vytrvalé keře a podkeře (např . A. fiebrigii ), i když běžné jsou i bylinné druhy (např . A. communis ) [5] . Největší druh A. bangii z Bolívie dosahuje výšky 3 m při průměru kmene 7,5 cm [4] .

Lodyha vzpřímená, větvená. Listy jsou celokrajné, celokrajné, připojené ke stonku v opačném pořadí. Květenství hroznovité nebo vzácně latovité , s poměrně velkými zygomorfními (symetrickými pouze v podélné rovině) květy. Květy jsou obvykle světlé, s převahou karmínových, lila, fialových odstínů. Kalich je konkávní, s pěti kališními lístky. Corolla trychtýřovitý nebo zvonkovitý, sestává z pěti okvětních lístků. Z koruny vystupují dva páry tyčinek . Prašník bilokulární , s tupou nebo špičatou základnou. Sloupec je vláknitý. Horní vaječník . Plodem  je mlžová tobolka , kulatá nebo oválná, lysá, otevírající se podél hřbetní chlopně. Osivo je žluté, hnědé nebo černé [6] [7] .

Systematika

První popis taxonu se objevil v roce 1837 v díle amerického přírodovědce Constantina Rafinesca „Nová flóra a botanika Severní Ameriky“ [3] . Vědecký název je kombinací dvou starověkých slov: starořeckého ἄγᾱ (překvapení, úžas) a latinského linum ( len ). Autor tedy našel mezi těmito dvěma rostlinami povrchní podobnost [3] [8] . Známý americký botanik Francis Pennell se v první polovině 20. století podrobně zabýval severoamerickým druhem Agalinis , identifikoval také rod v čeledi Norichnikovye ( Scrophulariaceae ) [9] . K revizi taxonu a popisu nových druhů významně přispěla Dr. Judith Canne-Hilliker [10] [4] [11] z University of Guelph v Kanadě .

Rod zahrnuje podle různých odhadů od 40 do 70 druhů [12] . Následující seznam druhů je uveden v souladu se seznamem potvrzených taxonů v projektu The Plant List (verze 1.1, 2013). Může se lišit v jednom nebo druhém klasifikačním systému.

  • Agalinis acuta Pennell
  • Agalinis angustifolia (Mart.)
  • Agalinis aphylla (Nutt.) Raf.
  • Agalinis aspera (Douglas ex Benth.) Britton
  • Agalinis auriculata Barringer
  • Agalinis bandeirensis (Michx.) S.F. Blake
  • Agalinis bangii (Kuntze) Barringer
  • Agalinis brachyphylla (Cham. & Schltdl.) D'Arcy
  • Agalinis brevifolia (Rusby) S. Beck
  • Agalinis caddoensis Pennell
  • Agalinis calycina Pennell
  • Agalinis chaparensis Barringer
  • Agalinis communis (Cham. & Schltdl.)
  • Agalinis densiflora (Benth.) S.F. Blake
  • Agalinis digitalis (Benth.) Barringer
  • Agalinis divaricata (Chapm.) Pennell
  • Agalinis domingensis (Spreng.) D'Arcy
  • Agalinis edwardsiana Pennell
  • Agalinis fasciculata (Scott-Elliot) Raf.
  • Agalinis fiebrigii (Diels) D'Arcy
  • Agalinis filicaulis (Benth.) Pennell
  • Agalinis filifolia (Nutt.) Raf.
  • Agalinis gattingeri (Small) Small ex Britton & A.Br.
  • Agalinis genistifolia (Cham. & Schltdl.) D'Arcy
  • Agalinis glandulosa (GMBarroso) VCSouza
  • Agalinis gypsophila B. L. Turner
  • Agalinis harperi Pennell
  • Agalinis heterophylla (Nutt.) Small ex Britton
  • Agalinis homalantha Pennell
  • Agalinis humilis (Diels) D'Arcy
  • Agalinis itambensis V.C. Souza & SIElias
  • Agalinis kingsii Proctor
  • Agalinis lanceolata (Ruiz & Pav.) D'Arcy
  • Agalinis laxa Pennell
  • Agalinis linarioides (Cham. & Schltdl.) D'Arcy
  • Agalinis linifolia (Nutt.) Britton
  • Agalinis maritima (Raf.) Raf.
  • Agalinis megalantha (Diels) D'Arcy
  • Agalinis meyeniana (Benth.) Barringer
  • Agalinis nana S.I.Elias & VCSouza
  • Agalinis navasotensis Dubrule & Canne-Hill.
  • Agalinis neoscotica (zelený) Fernald
  • Agalinis nuttallii Shinners
  • Agalinis obtusifolia Raf.
  • Agalinis oligophylla Pennell
  • Agalinis ovatifolia (Rusby) S. Beck
  • Agalinis paupercula (A.Gray) Britton
  • Agalinis peduncularis (Benth.) Pennell
  • Agalinis pennellii Barringer
  • Agalinis plukenetii (Elliott) Raf.
  • Agalinis pulchella Pennell
  • Agalinis purpurea (L.) Pennell
  • Agalinis ramosissima (Benth.) D'Arcy
  • Agalinis ramulifera Barringer
  • Agalinis reflexidens (Herzog) D'Arcy
  • Agalinis scarlatina (Herzog) D'Arcy
  • Agalinis schwackeana (Diels) V.C. Souza & Giul.
  • Agalinis setacea (JFGmel.) Raf.
  • Agalinis skinneriana (Alph. Wood) Britton
  • Agalinis stenantha (Diels) D'Arcy
  • Agalinis strictifolia (Benth.) Pennell
  • Agalinis tarijensis (REFr.) D'Arcy
  • Agalinis tenuifolia (Vahl) Raf.
  • Agalinis viridis (malý) Pennell
  • Agalinis wrightii (A. Gray) Tidestr.

Poznámky

  1. Podmínky uvedení třídy dvouděložných rostlin jako vyššího taxonu pro skupinu rostlin popsanou v tomto článku naleznete v části „Systémy APG“ v článku „Dvojděložné rostliny“ .
  2. Pettengill & Neel, 2008 .
  3. 1 2 3 Pennell, 1935 , str. 420.
  4. 1 2 3 4 Canne-Hilliker, 1988 .
  5. 12 Souza a kol., 2001 .
  6. Britton & Brown, 1970 , s. 208.
  7. Mohlenbrock, 2010 , s. 341.
  8. Austin, 2004 , str. 68.
  9. Pennell, 1935 , pp. 420-424.
  10. Kampny & Canne-Hilliker, 1987 .
  11. Canne-Hilliker & Dubrule, 1993 .
  12. Neel & Cummings, 2004 .

Literatura