Agalinis

Agalinis
Agalinis tenuifolia
vědecká klasifikace
Doména:eukaryotaKrálovství:RostlinyPodříše:zelené rostlinyOddělení:KvetoucíTřída:dvoudomá [1]Objednat:LamiaceaeRodina:smetákRod:Agalinis
Mezinárodní vědecký název
Agalinis Raf.
Synonyma
Anisantherina Pennell Dasystoma Raf. Gerardia Benthová . Tomanthera Raf.
Systematika na Wikispecies Obrázky na Wikimedia Commons TO JE   33006 NCBI   46034 EOL   37315 ÚSMĚV   g:274 IPNI   37395-1

Agalinis  je rod jednoletých a víceletých bylin z čeledi metlovité ( Orobanchaceae ).

Zahrnuje asi 60 druhů bylin, keřů a keřů, běžných v Severní a Jižní Americe. Z celkového počtu 27 druhů jsou považovány za vzácné a potřebují ochranu alespoň v části areálu, jeden ( Agalinis acuta ) je na pokraji vyhynutí a je zařazen na americký federální seznam chráněných druhů [2] .

Distribuce

Rozšířený v Severní a Jižní Americe, hlavně ve východní části obou kontinentů. Distribuce druhů je mezi oběma kontinenty přibližně stejná: asi 35 roste na severu a asi 25 na jihu. Největší biodiverzita  - asi 12 druhů - je známá v oblasti Cerrado v Brazílii . Habitat sahá od vlhkých pobřežních plání Nového Skotska a Nové Anglie ( A. maritima ) až po svahy pohoří Western Sierra Madre v Mexiku ( A. peduncularis ) a vyprahlá oblast Puna v Andách nad 3 000 m nad mořem ( A .pennellii ) [3] [4] . Na západním pobřeží Tichého oceánu se rostlina vyskytuje pouze na jižním okraji areálu v Chile [5] .

Botanický popis

 V Severní a Střední Americe jsou rostliny z rodu Agalinis byliny s tloušťkou stonku 1 až 10 mm a všechny, s výjimkou dvou druhů, jsou letničky [4] . Jižní Americe dominují vytrvalé keře a podkeře (např . A. fiebrigii ), i když běžné jsou i bylinné druhy (např . A. communis ) [5] . Největší druh A. bangii z Bolívie dosahuje výšky 3 m při průměru kmene 7,5 cm [4] .

Lodyha vzpřímená, větvená. Listy jsou celokrajné, celokrajné, připojené ke stonku v opačném pořadí. Květenství hroznovité nebo vzácně latovité , s poměrně velkými zygomorfními (symetrickými pouze v podélné rovině) květy. Květy jsou obvykle světlé, s převahou karmínových, lila, fialových odstínů. Kalich je konkávní, s pěti kališními lístky. Corolla trychtýřovitý nebo zvonkovitý, sestává z pěti okvětních lístků. Z koruny vystupují dva páry tyčinek . Prašník bilokulární , s tupou nebo špičatou základnou. Sloupec je vláknitý. Horní vaječník . Plodem  je mlžová tobolka , kulatá nebo oválná, lysá, otevírající se podél hřbetní chlopně. Osivo je žluté, hnědé nebo černé [6] [7] .

Systematika

První popis taxonu se objevil v roce 1837 v díle amerického přírodovědce Constantina Rafinesca „Nová flóra a botanika Severní Ameriky“ [3] . Vědecký název je kombinací dvou starověkých slov: starořeckého ἄγᾱ (překvapení, úžas) a latinského linum ( len ). Autor tedy našel mezi těmito dvěma rostlinami povrchní podobnost [3] [8] . Známý americký botanik Francis Pennell se v první polovině 20. století podrobně zabýval severoamerickým druhem Agalinis , identifikoval také rod v čeledi Norichnikovye ( Scrophulariaceae ) [9] . K revizi taxonu a popisu nových druhů významně přispěla Dr. Judith Canne-Hilliker [10] [4] [11] z University of Guelph v Kanadě .

Rod zahrnuje podle různých odhadů od 40 do 70 druhů [12] . Následující seznam druhů je uveden v souladu se seznamem potvrzených taxonů v projektu The Plant List (verze 1.1, 2013). Může se lišit v jednom nebo druhém klasifikačním systému.

Poznámky

1. ↑ Podmínky uvedení třídy dvouděložných rostlin jako vyššího taxonu pro skupinu rostlin popsanou v tomto článku naleznete v části „Systémy APG“ v článku „Dvojděložné rostliny“ .
2. ↑ Pettengill & Neel, 2008 .
3. ↑ 1 2 3 Pennell, 1935 , str. 420.
4. ↑ 1 2 3 4 Canne-Hilliker, 1988 .
5. ↑ 12 Souza a kol., 2001 .
6. ↑ Britton & Brown, 1970 , s. 208.
7. ↑ Mohlenbrock, 2010 , s. 341.
8. ↑ Austin, 2004 , str. 68.
9. ↑ Pennell, 1935 , pp. 420-424.
10. ↑ Kampny & Canne-Hilliker, 1987 .
11. ↑ Canne-Hilliker & Dubrule, 1993 .
12. ↑ Neel & Cummings, 2004 .

Literatura

• Austin, Daniel F. Florida Etnobotanika. - CRC Press, 2004. - 952 s. - ISBN 978-0849323324 .
• Britton, Nathaniel L.; Brown, Addison. Ilustrovaná flóra severních Spojených států a Kanady. - Dover Publications, 1970. - 639 s. — ISBN 978-0486226446 .
• Canne-Hilliker, Judith M. Agalinis (Scrophulariaceae) v Peru a Bolívii // Brittonia. - 1988. - T. 40 , č. 4 . - S. 433-440 . - doi : 10.2307/2807654 .
• Canne-Hilliker, JM; Dubrule, ML Nový druh Agalinis (Scrophulariaceae) z okresu Grimes, Texas // SIDA, Příspěvky do botaniky. - 1993. - T. 15 , č. 3 . - S. 425-440 .
• Kampny, Christine M.; Canne-Hilliker, Judith M. Vzory květinového vývoje u Agalinis a spojenců (Scrophulariaceae). I. Květinový vývoj Agalinis fasciculata a A. tenuifolia // Canadian Journal of Botany. - 1987. - T. 65 , č. 11 . - S. 2255-2262 . - doi : 10.1139/b87-307 .
• Mohlenbrock, Robert H. Nelumbonaceae až Vitaceae: Water Lotuses to Grapes. - Southern Illinois University Press, 2010. - 488 s. - ISBN 978-0809328949 .
• Neel, Maile C.; Cummings, Michael P. Vztahy na úrovni sekcí severoamerických Agalinis (Orobanchaceae) založené na analýze sekvence DNA tří oblastí genu chloroplastů  // BMC Evolutionary Biology. - 2004. - T. 4 . - S. 15 . - doi : 10.1186/1471-2148-4-15 .
• Pennell, Francis Whittier. Scrophulariaceae východní mírné Severní Ameriky. - Akademie přírodních věd, 1935. - 650 s. — ISBN 978-1422317907 .
• Pettengill, James B.; Neel, Maile C. Fylogenetické vzory a ochrana mezi severoamerickými členy rodu Agalinis (Orobanchaceae)  // BMC Evolutionary Biology. - 2008. - T. 8 . - S. 264 . - doi : 10.1186/1471-2148-8-264 .
• Souza, V.C.; Elias, S.I.; Giulietti, A. M. Poznámky k Agalinis (Scrophulariaceae) z Brazílie  // Novon. - 2001. - T. 11 , č. 4 . - S. 484-488 .