ETR 401

Vlak č. 401
"ElettroTreno Rapido 401"

ETR 401 v originálním provedení
Základní data
Roky výstavby 1974-1976
Země stavby  Itálie
Výrobce Fiat Ferroviaria
Sestavy sestavené jeden
Země působení  Itálie Španělsko 
Operátor RFI , RENFE
V provozu 1976-2008
Technické údaje
Šířka stopy 1435 mm
Maximální servisní rychlost 250 km/h
Počet sedadel 171 - 1. třída, 209 míst k sezení 2. třída
Délka složení 105,9 m
Délka vozu 24,7 m
Šířka 2,7 m
Výška 3,2 m
Průměr kola 890 mm
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

L'elettrotreno FS ETR.401 je elektrický vlak provozovaný italskou železniční společností Ferrovie dello Stato .

Projekt byl zahájen v roce 1967 , kdy byl představen v Janově na mezinárodním kongresu dopravních inženýrů, kde inženýr Paolino Camposano, zástupce ředitele Ferrovie dello Stato , navrhl realizaci nového moderního vlaku. Inženýr Camposano, povzbuzen souhlasem a zvědavostí, zavolal ředitele Fiatu Ferroviaria, profesora Franca di Maggia, který již koncem toho roku zveřejnil návrh [1] [2] .

Byla stanovena proveditelnost Di Maggiova nápadu a byla deklarována připravenost FIATu k realizaci, v květnu 1970 FS vyčlenila finanční prostředky na vývoj a vývoj ETR 401, který by měl být první částí nové skupiny elektrických vlaků [1] .

Hospodářská krize na počátku sedmdesátých let spolu s politickou situací vedly ke snížení rozsahu programu, přestože ETR 401, dokončený v roce 1976 , zůstal jedinečným příkladem [3] .

Klasifikace ETR.400, definovaná pouze ETR.401 [4] , a byla znovu použita v roce 2013 společností Trenitalia pro nový elektropod Frecciarossa 1000 [5]

Poznámky

  1. ↑ 12 _

    Garzaro, Nascimbene, Elettrotreno
    p. 4
    mf6

    .
  2. ↑ Nell'intervista rilasciata ad Angelo Nascimbene ( Pendolino , op. cit. , pnn) il profesor Di Majo ricordò che Oscar Luigi Scalfaro , non appena nominato ministro dei Trasporti e, quindi, odpovědné politické studio v contrare FS, luvolle studio conoscere le migliori proposte elaborate dall'industria per rilanciare il trasporto ferroviario, e che in quella sede egli poté presentargli l'idea dell'assetto variabile.
  3. ↑ Garzaro, Nascimbene, Elettrotreno str. 56mf6.
  4. ↑ La classificazione degli elettrotreni FS allora in vigore prevedeva una sigla alfanumerica che individuava l'intero gruppo, cioè ETR.200, ETR.220, ETR.240, ETR.250, ETR.300 a ETR.400 cas 'identificazione dei singoli convogli avveniva sommando al numero di gruppo il numero progressivo del convoglio stesso, dando luogo nel nostro caso alla numerazione ETR.401 per l'unico esemplare realizzato. Questa modalità venne cambiata in corso d'opera con gli ETR.450, che furono identificati ETR.450 1-15 invece che che ETR.451-465 come inizialmente previsto. Zdroj: Angelo Nascimbene a Michele Cerutti. ETR 460: il nuovo Pendolino // Tutto treno. - 1993. - Prosinec ( vol. 6º , č. 60 ). - S. 14 . .
  5. ↑ ETR 400, ovvero il Frecciarossa 1000 // Tutto treno: zásobník. - 2013. - září ( roč. 26 , č. 277 ). - S. 17 . — ISSN 1124-4232 .