Whistlers (obojživelníci)
Svistunovye [1] , neboli hvízdavci [2] , neboli ropuchy zubaté [3] ( lat. Leptodactylidae ) , je čeleď bezocasých obojživelníků žijících v Novém světě . Jsou to nejbližší příbuzní ropuch .
Popis
Celková délka zástupců tohoto rodu se pohybuje od 3 do 20 cm. Píšťalky jsou tak rozmanité, že vzhledově nelze rozlišit společné znaky pro celou rodinu. Hlavními sjednocujícími rysy jsou zvláštní zvuky, které vydávají, podobné píšťalce a značně zmenšená blána mezi prsty.
Životní styl
Žijí na stromech, keřích , v trávě, některé druhy vedou semi-vodní životní styl. Živí se převážně bezobratlými , včetně členovců a měkkýšů .
Reprodukce
Před třením si žáby tvoří z kloakových sekretů zpěněná hnízda, která chrání embrya před vysycháním. Samice hnízdí zpravidla v blízkosti vodních ploch nebo na jejich hladině. U několika druhů byla popsána přítomnost neoplozených vajíček ve snůškách, která slouží ke krmení pulců . U druhů rodu Paratelmatobius je popsáno kladení vajíček na dno malých stojatých nádrží a také jeho přichycení na hladinu kamenů v blízkosti malých potůčků.
Distribuce
Rozsah pokrývá Severní , Střední a Jižní Ameriku a také ostrovy v Karibiku .
Klasifikace
Od října 2018 rodina zahrnuje 3 podčeledi, 13 rodů a 206 druhů [4] [3] :
Leiuperinae Bonaparte, 1850
- Engystomops Jiménez de la Espada, 1872 ( 9 druhů )
- Engystomops coloradorum (Cannatella & Duellman, 1984)
- Engystomops freibergi (Donoso-Barros, 1969)
- Engystomops guayaco (Ron, Coloma & Cannatella, 2005)
- Engystomops montubio (Ron, Cannatella & Coloma, 2004)
- Engystomops petersi Jiménez de la Espada, 1872
- Engystomops pustulatus (Shreve, 1941)
- Engystomops pustulosus (Cope, 1864)
- Engystomops puyango Ron a kol., 2010
- Engystomops randi (Ron, Cannatella & Coloma, 2004)
- Physalaemus Fitzinger, 1826 ( 48 druhů )
- Physalaemus aguirrei Bokermann, 1966
- Physalaemus albifrons (Spix, 1824)
- Physalaemus albonotatus (Steindachner, 1864)
- Physalaemus angrensis Weber, Gonzaga & Carvalho-e-Silva, 2005
- Physalaemus atim Brasileiro a Haddad, 2015
- Physalaemus atlanticus Haddad a Sazima, 2004
- Physalaemus barrioi Bokermann, 1967
- Physalaemus biligonigerus (Cope, 1861) - hnědoskvrná bahenní žába
- Physalaemus bokermanni Cardoso a Haddad, 1985
- Physalaemus caete Pombal a Madureira, 1997
- Physalaemus camacan Pimenta, Cruz & Silvano, 2005
- Physalaemus carrizorum Cardozo a Pereyra, 2018
- Physalaemus centralis Bokermann, 1962
- Physalaemus cicada Bokermann, 1966
- Physalaemus crombiei Heyer a Wolf, 1989
- Physalaemus cuqui Lobo, 1993
- Physalaemus cuvieri Fitzinger, 1826
- Physalaemus deimaticus Sazima a Caramaschi, 1988
- Physalaemus ephippifer (Steindachner, 1864)
- Physalaemus erikae Cruz a Pimenta, 2004
- Physalaemus erythros Caramaschi, Feio a Guimaraes, 2003
- Physalaemus evangelistai Bokermann, 1967
- Physalaemus feioi Cassini, Cruz a Caramaschi, 2010
- Physalaemus fernandezae (Müller, 1926)
- Physalaemus fischeri (Boulenger, 1890)
- Physalaemus gracilis (Boulenger, 1883)
- Physalaemus henselii (Peters, 1872)
- Physalaemus insperatus Cruz, Cassini a Caramaschi, 2008
- Physalaemus irroratus Cruz, Nascimento a Feio, 2007
- Physalaemus jordanensis Bokermann, 1967
- Physalaemus kroyeri (Reinhardt a Lütken, 1862)
- Physalaemus lateristriga (Steindachner, 1864)
- Physalaemus lisei Braun a Braun, 1977
- Physalaemus maculiventris (Lutz, 1925)
- Physalaemus marmoratus (Reinhardt a Lütken, 1862)
- Physalaemus maximus Feio, Pombal a Caramaschi, 1999
- Physalaemus moreirae (Miranda-Ribeiro, 1937)
- Physalaemus nanus (Boulenger, 1888)
- Physalaemus nattereri (Steindachner, 1863)
- Physalaemus obtectus Bokermann, 1966
- Physalaemus olfersii (Lichtenstein a Martens, 1856)
- Physalaemus orophilus Cassini, Cruz a Caramaschi, 2010
- Physalaemus riograndensis Milstead, 1960
- Physalaemus rupestris Caramaschi, Carcerelli a Feio, 1991
- Physalaemus santafecinus Barrio, 1965
- Physalaemus signifer (Girard, 1853)
- Physalaemus soaresi Isecksohn , 1965
- Physalaemus spiniger (Miranda-Ribeiro, 1926)
- Pseudopaludicola Miranda-Ribeiro, 1926 ( 23 druhů )
- Pseudopaludicola ameghini (Cope, 1887)
- Pseudopaludicola atragula Pansonato a kol., 2014
- Pseudopaludicola boliviana Parker, 1927.
- Pseudopaludicola canga Giaretta & Kokubum, 2003.
- Pseudopaludicola ceratophryes Rivero & Serna, 1984
- Pseudopaludicola facureae Andrade & Carvalho, 2013
- Pseudopaludicola falcipes (Hensel, 1867)
- Pseudopaludicola florencei Andrade et al. , 2018
- Pseudopaludicola giarettai Carvalho, 2012.
- Pseudopaludicola hylaustralis Pansonato a kol., 2012
- Pseudopaludicola ibisoroca Pansonato a kol., 2016
- Pseudopaludicola jaredi Andrade a kol., 2016
- Pseudopaludicola llanera Lynch, 1989.
- Pseudopaludicola mineira Lobo, 1994.
- Pseudopaludicola motorzinho Pansonato a kol., 2016
- Pseudopaludicola murundu Toledo a kol., 2010
- Pseudopaludicola mystacalis (Cope, 1887)
- Pseudopaludicola parnaiba Roberto, Cardozo & Ávila, 2013
- Pseudopaludicola pocoto Magalhaes a kol., 2014
- Pseudopaludicola pusilla (Ruthven, 1916)
- Pseudopaludicola restinga Cardozo et al. , 2018
- Pseudopaludicola saltica (Cope, 1887)
- Pseudopaludicola ternetzi Miranda-Ribeiro, 1937
Leptodactylinae Werner, 1896
- Adenomera Steindachner, 1867 - Pit whistlers ( 18 druhů )
- Adenomera ajurauna (Berneck, Costa a Garcia, 2008)
- Adenomera andreae (Müller, 1923) - pískač s plochým prstem
- Adenomera araucaria Kwet a Angulo, 2002
- Adenomera bokermanni ( Heyer , 1973)
- Adenomera coca (Angulo a Reichle, 2008)
- Adenomera cotuba Carvalho a Giaretta, 2013
- Adenomera diptyx (Boettger, 1885)
- Adenomera engelsi Kwet, Steiner a Zillikens, 2009
- Adenomera heyeri Boistel, Massary a Angulo, 2006
- Adenomera hylaedactyla (Cope, 1868) – píšťalka pruhovaná
- Adenomera juikitam Carvalho a Giaretta, 2013
- Adenomera lutzi Heyer , 1975
- Adenomera marmorata Steindachner , 1867
- Adenomera martinezi (Bokermann, 1956) - Čtyřřadý píšťalkář
- Adenomera nana (Müller, 1922)
- Adenomera saci Carvalho a Giaretta, 2013
- Adenomera simonstuarti (Angulo a Icochea, 2010)
- Adenomera thomei (Almeida a Angulo, 2006)
- Hydrolaetare Gallardo, 1963 ( 3 druhy )
- Hydrolaetare caparu Jansen, Gonzales-Álvarez & Köhler, 2007
- Hydrolaetare dantasi (Bokermann, 1959)
- Hydrolaetare schmidti (Cochran & Goin, 1959)
- Lithodytes Fitzinger, 1843 ( 1 druh )
- Lithodytes lineatus (Schneider, 1799)
Paratelmatobiinae Ohler a Dubois, 2012
- Crossodactylodes Cochran, 1938 ( 5 druhů )
- Crossodactylodes bokermanni Peixoto, 1983
- Crossodactylodes itambe Barata a kol., 2013
- Crossodactylodes izecksohni Peixoto, 1983
- Crossodactylodes pintoi Cochran, 1938
- Crossodactylodes septentrionalis Teixeira a kol., 2013
- Paratelmatobius Lutz a Carvalho, 1958 ( 6 druhů )
- Paratelmatobius cardosoi Pombal & Haddad, 1999
- Paratelmatobius gaigeae (Cochran, 1938)
- Paratelmatobius lutzii Lutz & Carvalho, 1958
- Paratelmatobius mantiqueira Pombal & Haddad, 1999
- Paratelmatobius poecilogaster Giaretta & Castanho, 1990
- Paratelmatobius yepiranga Garcia, Berneck a Costa, 2009
- Rupirana Heyer, 1999 ( 1 druh )
- Rupirana cardosoi Heyer, 1999
- Scythrophrys Lynch, 1971 ( 1 druh )
- Scythrophrys sawayae (Cochran, 1953)
Poznámky
- ↑ Systematický seznam obratlovců v zoologických sbírkách k 01.01.2012 // Andreeva T. F., Vershinina T. A., Goretskaya M. Ya., Karpov N. V., Kuzmina L. V., Ostapenko V. A., Sheveleva VP Informační sbírka Euroasijského akvária a regionálního sdružení akvárií Číslo 31. Ročník II. Zasahoval. sbírka. vědecký a vědeckou metodou. tr. / Ed. V. V. Spitsina. - M .: Zoo Moskva, 2012. - S. 225. - 570 s. ISBN 978-5-904012-37-3 PDF Archivováno 24. května 2013.
- ↑ Darevsky I.S. , Orlov N.L. Vzácná a ohrožená zvířata. Obojživelníci a plazi: Ref. příspěvek / Ed. V. E. Sokolová . - M . : Higher School , 1988. - S. 94. - 463 s., [16] l. nemocný. — 100 000 výtisků. — ISBN 5-06-001429-0 .
- ↑ 1 2 Ananyeva N. B. , Borkin L. Ya., Darevsky I. S. , Orlov N. L. Pětijazyčný slovník jmen zvířat. Obojživelníci a plazi. Latina, ruština, angličtina, němčina, francouzština. / za generální redakce akad. V. E. Sokolová . - M .: Rus. lang. , 1988. - S. 130. - 10 500 výtisků. — ISBN 5-200-00232-X .
- ↑ Frost DR Leptodactylidae Archivováno 10. listopadu 2018 na Wayback Machine . Druhy obojživelníků světa, online reference. Americké muzeum přírodní historie, New York, USA
Literatura
- Werner , 1896 Verhandlungen des Zoologisch-Botanischen Vereins in Wien, sv. 46, str. 344-365.
- Zweifel, Richard G. (1998). Cogger, HG & Zweifel, R.G. vyd. Encyklopedie plazů a obojživelníků . San Diego: Academic Press. str. 89-90. ISBN 0-12-178560-2 .
- Günther E. Freytag, Bernhard Grzimek, Oskar Kuhn & Erich Thenius (Hrsg.): Lurche . In: Grzimeks Tierleben, Bd. 5: Fische 2, Lurche. Lizenzausgabe im dtv, Mnichov 1980, ISBN 3-423-03204-9
- Vitt LJ, Caldwell JP Herpetologie: Úvodní biologie obojživelníků a plazů . třetí edice. Burlington, Massachusetts, USA: Academic Press, 2009. xiv+697 s. 455
- Frost, DR, Grant, T., Faivovich, J., Bain, RH, Haas, A., Haddad, CFB, de Sá, RO, Channing, A., Wilkinson, M., Donnellan, SC, Raxworthy, CJ, Campbell, JA, Blotto, BL, Moler, PE, Drewes, RC, Nussbaum, RA, Lynch, JD, Green, DM, Wheeler, WC (2006). Obojživelný strom života. Bulletin of the American Museum of Natural History 297 : 1–370 Abstrakt , text (anglicky)