MW 50 (z němčiny Methanol-Wasser ) je posilovací systém leteckého pístového motoru vyvinutý německými inženýry uprostřed druhé světové války . Tento systém umožnil zvýšit výkon motoru ve výškách do 5000 m o 10-15% po dobu až 10 minut při normálním letu (poté byla nutná přestávka alespoň 5 minut) nebo až 5 minut při vzdušném boji , v důsledku vstřikování směsi vody a metanolu do válců motoru .
Zpočátku byly experimenty prováděny jak s čistou vodou ( MW 0 ), tak čistým metylalkoholem ( MW 100 ), také s MW 30 (69,5 % destilovaná voda, 0,5 % antikorozní prostředek Schutzol 39 a 30 % metanol). Nejlepších výsledků však bylo dosaženo u směsí MW 50 (resp. - 49,5 %, 0,5 % a 50,0 %) a MW 75 (75 % metanolu, 25 % vody), přičemž nejrozšířenější byly instalace používající složení MW fifty.
Vzduch byl do nádrže s touto směsí přiváděn z dmychadla pohonu motoru , načež byla směs přiváděna do vstupu téhož dmychadla přes automatický elektrický ventil . Tlak směsi voda-methanol ukazoval manometr na palubní desce. Pilot měl k dispozici také spínač elektrického dávkovacího ventilu a knoflík pro nastavení vstřikování. Průtok směsi voda-metanol byl cca 160 l/h, přičemž se zvýšila i spotřeba paliva .
Tímto systémem byly vybaveny stíhačky Messerschmitt Bf.109 , počínaje modifikací Bf.109G-6 (nejmasivnější model Bf.109, uveden do výroby koncem podzimu 1942). Vynucený výkon motoru DB 605 AM ve výšce 1000 m bez použití směsi MW 50 byl 1575 k. s., s jeho využitím dosáhl 1800 litrů. s., v nadmořské výšce 4100 m, výkon byl 1700 litrů. S.
Zvýšení výkonu zajistilo odpovídající zvýšení maximální rychlosti stíhačky Bf.109G-4 o přibližně 40 km/h, což poskytlo stíhacímu pilotovi další výhodu ve vzdušném boji .
Spotřeba paliva při vzletu při použití MW 50 však byla 640 l / h (bez tohoto systému - 480 l / h). Použití přídavného spalování výrazně zkrátilo dobu letu a také si vyžádalo výměnu zapalovacích svíček po 15-30 hodinách provozu.
Focke-Wulf 190Systém byl plánován pro instalaci na ranou sérii stíhaček A-4 Focke-Wulf Fw.190 s motorem BMW 801 D2 (červen 1942 ). Dodávku přístrojů MW 50 se však nepodařilo zajistit včas, a tak letoun A-4 toto zařízení fakticky neměl.
V praxi se systém MW 50 objevil pouze na Fw.190 A-8 (leden 1944 ), i když možnost poddimenzování letounů dřívějších verzí zůstala. Taková vozidla byla používána v Afrika Korps .
Nárůst rychlosti FW.190A díky použití MW 75 se ukázal být znatelně menší (o 15-20 km/h), takže němečtí konstruktéři raději krátkodobě (o 1 -3 minuty) zvýšení boostu se současným výrazným obohacením paliva - směsi vzduchu (na palubní desce pro zapnutí režimu bylo tlačítko "Zvýšení letového výkonu").
Nicméně motor BMW 801E, který byl instalován na pozdní sérii Focke-Wulf, byl vybaven vstřikovacím systémem MW 100 s průtokem 300 kg / h.
Výkon motoru Jumo 213 na FW-190D byl zvýšen na 2100 koní. S. Zároveň bylo dosaženo zvýšení rychlosti letu až na 670 km/h ve výšce 6400 m. Směs pro systém byla v samostatné 118litrové nádrži . Také systém byl použit na jeho nástupci Focke-Wulf Ta 152 .
Messerschmitt 210Varianty těžkého stíhače Messerschmitt Me.210 C-1, C-2, C-3 a D-1 byly vybaveny motory DB 605B se zařízením MW 50.