Mravenomilný obecný
Mravenomilný obecný [1] , neboli cvrček mravokárný [1] ( lat. Myrmecophilus acervorum ) je druh malých mravenečníků z řádu Orthoptera .
Popis
Malí cvrčci bez křídel. Délka samic je asi 3,5 mm (2,5-3,6) a jedná se o nejmenšího zástupce řádu v západní Evropě. Tykadla jsou dlouze zesílená, oči jsou malé, zadní stehenní kost je značně zvětšená ( obrázek samice ). Neexistují stridulační orgány, nevydávají zvuky a neslyší je, s čímž souvisí úzká specializace na myrmekofilii.
Biologie
Neustále žijí v hnízdech mravenců ( myrmekofilů ). Hnízdními hostiteli je asi 20 druhů čeledi Formicidae : Lasius flavus , Lasius alienus , Lasius niger , Tetramorium caespitum (a další druhy z rodů Myrmica , Tetramorium , Tapinoma , Formica a Lasius (Bezdĕčka et al. Junkerl7900; Hödĕčka a kol. 20000; H. 1997).Dospělci a larvy se vyskytují od března do října, přezimují v mraveništích Vývoj trvá 2 roky a prochází více než 5 stádii larev a zřejmě se rozmnožuje partenogenezí (Baccetti 1966; Bellmann 1998; Bezdĕčka, Kočákrek & Šuhaj 2000).
Distribuce
Nachází se v západní a východní Evropě: Rakousko , Maďarsko , Německo , Lucembursko , Polsko , Rusko , Slovensko , Ukrajina , Francie , Česká republika . Existují také doklady o nálezech v Rumunsku a severní Itálii. [2]
Systematika
Typový druh rodu Myrmecophilus . Původně byl popisován jako „šváb“ Blatta acervora Panzer.
Viz také
Poznámky
- ↑ 1 2 Striganova B. R. , Zakharov A. A. Pětijazyčný slovník zvířecích jmen: Hmyz (latinsko-rusko-anglicko-německo-francouzské) / . - M. : RUSSO, 2000. - S. 23. - 1060 výtisků. — ISBN 5-88721-162-8 .
- ↑ Myrmecophilus acervorum - www.myrmecophilus.de (nepřístupný odkaz) . Získáno 12. dubna 2010. Archivováno z originálu 19. července 2011. (neurčitý)
Literatura
- Bezdĕčka, P., Kočákrek, P. & J. Šuhaj (2000): Rozšíření cvrčka Myrmecophilus acervorum (Orthoptera: Myrmecophilidae) na Moravě a ve Slezsku s poznámkami k biologii. — Klapalekiana 36:7–17. [jeden]
- Bierwirth, G. (1999): Die Ameisengrille Myrmecophelia acervorum. Die kleinste Heuschreckenart Deutschlands. - Mitteilungen der Zoologischen Gesellschaft Braunau 7 (3): 221-222. [2]
- Bönsel, A. & S. Möller (2008): Die Ameisengrille Myrmecophilus acervorum (Panzer 1799) v Meklenbursku-Předním Pomořansku. - Articulata 12 (1): 81-87. [3]
- Hölldobler, K. (1947): Studien über die Ameisengrille (Myrmecophilus acervorum Panzer) im mittleren Maingebiet. - Mitteilungen der Schweizerischen Entomologischen Gesellschaft 20 (7): 607-648.
- Junker, E. (1997b): Untersuchungen zur Lebensweise und Entwicklung von Myrmecophilus acervorum (Panzer 1799) (Saltatoria: Myrmecophilidae). - Articulata 12 (2): 93-106.
- Junker, E. & H. Bellmann (1997): Untersuchungen zur Ökologie und Ethologie von Myrmecophilus acervorum (Panzer, 1799). - Mitteilungen der Deutschen Gesellschaft für allgemeine und angewandte Entomologie 11: 447-452.
- Junker, E. & U. Ratschker (2000): Zur Verbreitung der Ameisengrille Myrmecophilus acervorum (Panzer (1799)), v Sasku (Insecta, Ensifera, Myrmecophiludae). - Faunistische Abhandlungen Staatliches Museum für Tierkunde Dresden 22 (2): 11.-21.
- Viehmeyer, H. (1905): Kleinere Beiträge zur Biologie einiger Ameisengäste. II. - Zeitschrift für wissenschaftliche Insektenbiologie 7 (1): 292-294. (Beobachtungen zur Ökologie von Myrmecophilus acervorum). [čtyři]
Odkazy