|
1 (C21=A50)
Nû alrêst lebe ich mir werde,
sît mîn sündic ouge siht
daz here lant und ouch die erde,
der man sô vil êren giht.
ez ist geschehen, des ich ie bat,
ich bin komen an die stat,
dâ got menischlîchen trat.
2 (C22=A51)
Schoeniu lant, rîch unde hêre,
swaz ich der noch hân gesehen,
sô bist dûz ir aller êre.
waz ist wunders hie geschehen!
daz ein magt ein kint gebar,
hêre über aller engel schar,
was daz niht ein wunder gar?
3 (C23=A52)
Hie liez er sich reine toufen,
daz der mensche reine sî.
dô liez er sich hie verkoufen,
daz wir eigen wurden frî.
anders waeren wir verlorn.
wol dir, sper, kriuz unde dorn!
jsme dir, heiden! daz ist dir zorn!
4 (C24)
Dô er sich wolte übr uns erbarmen,
hie leit er den grimmen tôt,
er vil rîche übr uns vil armen,
daz wir komen ûz der nôt.
daz in dô des niht verdrôz,
dâst ein wunder alze grôz,
aller wunder übergnoz.
5 (C25=A53)
Hinnen vuor der sun ze helle,
von dem grabe da'r inne lac.
des was ie der vater geselle
und der geist, den nieman mac
sunder scheiden, êst al ein,
sleht und ebener danne ein zein,
als er Abrahâme erschein.
6 (C26=A54)
Do er den tiefel dô geschande
daz nie keizer baz gestreit,
dô vuor er její širší ze lande.
dô huob sich der juden leit:
daz er, hêrre, ir huote brach
und daz man in sît lebendig sach,
den ir hant sluog unde stach.
6.1
Dar nâch byl er in dem lande
vierzic tage: dô vuor er dar,
dannen in sîn vater sande.
sînen geist, der uns bewar,
den sant er hin širší ze hant.
heilig ist daz selbe lant:
jméno syna, der ist vor got erkant.
7 (C27=A55)
In diz lant hât gesprochen
einen angeslîchen tac,
dâ diu witwe wirt gerochen
und der weise klagen mac
und der arme den gewalt,
der dâ wirt mit ime gestalt.
wol im dort, der hie vergalt!
8 (C28)
Unser lantraehtere tihten
fristet dâ niemannes klage,
wan er wil zestunden rihten.
sô ez ist an dem lesten tage:
und swer deheine schult hie lât
unverebent, wie der stât
dort, dâ er pfant noch bürgen hât!
8.1
Ir enlât iuch niht verdriezen,
dâz ich noch gesprochen hân.
sô wil ich die rede entsliezen
kurzwîlen und iuch wizzen lân,
swaz got wunders noch ie
mit dem menschen erwege
daz huob sich und endet hie.
9 (C29=A56)
Kristen, juden und die heiden
jehent, daz diz ir erbe sî.
dostal müez ez ze rehte scheiden
durch die sîne namen drî.
al diu welt, diu strîtet her:
wir sîn an der rehten ger.
reht ist, daz er uns gewer.
Mê dann hundert tûsent wunder
hie in disem lande sint, dâ
von ich niht mê besunder
kan gesagen als ein kint,
wan ein teil von unser ê.
swem des niht genuoge, der gê
zúo den juden, die sagent im mê.
Vrowe min, durch iuwer güete
nu vernemet mine clage,
daz ir durch iuwer hochgemüete
nicht erzuernet, waz ich sage.
Vil lihte daz ein tumber man
misseredet, als er wol kann.
daran solt ir iuch nicht keren an.
|
1 Především
jsem živ sám sobě,
protože mé hříšné oko spatří
vznešenou zemi a také zemi
, které se vzdává tolik cti.
Stalo se to, za co jsem se kdy modlil:
přišel jsem na místo
, kde kráčel Bůh v lidské podobě.
2
Tak krásné země, bohaté a ušlechtilé,
jak jsem viděl jinde,
jste jim ctí,
jaké zázraky se tu staly!
Že služka porodila dítě,
pán nad vším andělským zástupem,
nebyl to dokonalý zázrak?
3
Zde se on, čistý, nechal pokřtít,
aby byl člověk čistý.
Tam se nechal prodat,
abychom my, otroci, byli svobodní;
jinak bychom byli ztraceni.
Buď pozdraven, kopí, kříži a trní!
Běda vám, pohané, je to pro vás pobuřování!
4
Jak se nad námi chtěl slitovat,
zde trpěl krutou smrt,
on, nejbohatší, nad námi, nejchudší,
abychom unikli bídě.
Že ho to netrápilo,
je to zázrak až příliš velký,
nad všechny ostatní zázraky.
5
Odtamtud šel Syn do pekla
z hrobu, kde ležel.
Byl totiž věčným společníkem Otce
a Ducha, kterého nikdo nesmí
rozdělit: všichni jsou jedno,
rovnější a hladší než šíp,
jak se zjevil Abrahamovi.
6
Poté, co tam ponížil ďábla,
takže žádný císař nikdy nebojoval lépe,
odcestoval zpět do této země.
Potom začal smutek Židů:
že se on, Hospodin, vytrhl z jejich vazby
a že byl později spatřen živý,
kterého jejich ruka zbila a probodla.
6,1
Potom zůstal v zemi
čtyřicet dní a odešel
odtud, kam ho poslal jeho Otec.
Svého Ducha, který nás může spasit,
poslal zpět.
Svatá je tato země:
Její jméno je před Bohem uznáno.
7
V této zemi oznámil
strašlivý den
, kdy bude vdova pomstěna
a sirotek může podat stížnost,
stejně jako chudák na násilí
, které na něm bylo spácháno.
Zdravím ho tam, kdo si tady vyžádal!
8
8. [Ne], jak jsou naši zemští soudci ve zvyku,
nikdo se nebude zdržovat stížností,
protože vynese rozsudek během hodiny,
tak tomu bude i v Poslední den.
Kdo zde zanechá jakýkoli dluh nesplacený
, jak
tam bude stát, kde nebude mít zástavu ani ručitele.
8.1
Ať vás netrápí,
že jsem mluvil více.
Krátce vysvětlím své rede
a dám vám vědět,
jaké zázraky má Bůh stále
na mysli s lidstvem;
tady to začalo a tady to skončí.
9
Křesťané, Židé a pohané
všichni říkají, že toto je jejich dědictví.
Bůh to musí rozhodnout spravedlivě,
svými třemi jmény.
Celý svět zde válčí;
sledujeme spravedlivý nárok,
takže je jen to, že mu to vyhovuje.
Zde v této zemi je
více než sto tisíc zázraků ,
o kterých nemohu
říci víc, než by dokázalo dítě,
jen část naší víry.
Komu to nestačí, ať jde
k Židům, kteří mu řeknou více.
Má paní, pro svou dobrotu,
nyní vyslyšte mou stížnost,
aby vás
to, co říkám, nerozzlobilo pro vaši velkomyslnost.
Velmi snadno bude pošetilý člověk
mluvit špatně, jak to může dobře udělat;
ať tě to neruší.
|
1
Skutečná hodnota života konečně začíná.
Nyní mé hříšné oči spatří
svatou zemi, zemi, která získala
mnohonásobnou slávu.
Vyhrál jsem svou celoživotní modlitbu:
Jsem v zemi, kde
se dařilo Bohu v lidské podobě.
2
Země, největší, nejlepší, nejkrásnější,
Mnoho takových mých očí vidělo;
Dejte jim všem korunu, kterou nesete.
Přemýšlejte o tom, jaké zázraky tu byly!
Ze služky se narodilo dítě,
anděl hostí krále;
Nebyla to úžasná věc?
3
Zde byl pokřtěn vodou,
aby lidé byli čistí jako on.
Zde je nechal později prodat,
abychom my, otroci, mohli být tak svobodní.
Byli jsme ztraceni, myslím.
Kopí, kříži, trnu, tvá chvála!
Pohané, běda! vztekáš se na to.
5
Syn sestoupil do pekla
z hrobu, kde ležel.
Jeho Otec stále navštěvoval
A Duch, kterého žádný člověk nesmí
odloučit; tři jsou jedno:
Hřídel tak hladká a rovná, že žádná není,
Abrahamovi to bylo ukázáno.
6
Když potlačil ďábla a ukončil
takový boj, jako bojoval král ne'er,
zde na zem znovu vystoupil.
Smutek Židům to přineslo;
Prostřednictvím jejich stráže
Živý byl znovu viděn,
jehož ruce probodly a zabily.
7
Zde je den strašlivého povolání, které
ustanovil pro tuto zemi.
Sirotčí křivdy a ovdovělé ženy
budou napraveny Jeho rukou.
Pak může chudák prohlásit
veškeré násilí, které musí snést.
Pokání zde přináší požehnání tam!
9
Že tuto zemi zdědí
, tvrdí křesťané, Židé a pohané.
Bůh to posuď tam, kde leží zásluha
, v Jeho trojím jménu!
Celý svět se zde snaží, vidíme;
Přesto držíme oprávněnou prosbu:
Bůh to oprávněně splní.
|